infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 11.06.2013, sp. zn. II. ÚS 631/13 [ usnesení / BALÍK / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2013:2.US.631.13.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2013:2.US.631.13.1
sp. zn. II. ÚS 631/13 Usnesení Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Stanislavem Balíkem ve věci ústavní stížnosti Miloslava Dřevo, zastoupeného Mgr. Martinem Pisarovičem, advokátem se sídlem nám. T. G. Masaryka 17, 690 02 Břeclav, proti usnesení JUDr. Marcela Smékala, soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha-východ, č. j. 081 EX 19762/12-046 ze dne 14. 12. 2012 takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí soudního exekutora, jímž mělo být porušeno jeho právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod. Ústavní soud se podanou stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její přijatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná. Z naříkaného rozhodnutí totiž Ústavní soud zjistil, že stěžovatel brojí proti procesnímu rozhodnutí vydanému v exekučním řízení, proti kterému není ústavní stížnost přípustná. Ústavní soud ve své judikatuře akcentuje skutečnost, že sám poskytuje ochranu konstitučně garantovaným právům a svobodám až tehdy, kdy ji nemůže poskytnout jiný orgán veřejné moci. Z toho důvodu je třeba vycházet ze zásady, že ústavní stížností by měla být napadána konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, nikoli však dílčí procesní rozhodnutí, i když jsou sama o sobě pravomocná, tedy přestože proti nim byly všechny dostupné opravné prostředky vyčerpány, pokud právní řád takové prostředky vůbec předvídá (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 292/05 ze dne 29. 9. 2005). I když z tohoto pravidla činí Ústavní soud výjimky, které záleží v možnosti napadnout i pravomocné rozhodnutí, které toliko uzavírá určitou část řízení nebo které řeší jistou procesní otázku, ačkoli řízení ve věci samé ještě neskončilo, je nutno poznamenat, že zde musí být, cumulative, splněny dvě podmínky. Jednak musí být takové rozhodnutí způsobilé bezprostředně a citelně zasáhnout do ústavně zaručených základních práv či svobod, jednak je třeba, aby se námitka porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod omezovala jen na příslušné stádium řízení, v němž bylo o takové otázce rozhodnuto. Ústavní soud shledal, že v projednávané věci výše uvedené podmínky splněny nebyly. Stěžovatel rozporuje usnesení soudního exekutora, kterým byla zamítnuta žádost stěžovatele, aby jmenovaný soudní exekutor spojil exekuční řízení vedená pod sp. zn. 081 EX 19785/12 a sp. zn. 081 EX 19762/12 ke společnému řízení. Proti takovému rozhodnutí ani není přípustné odvolání (§202 odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu ve spojení s §55b a §55c odst. 5 exekučního řádu). Ústavní soud na tomto místě považuje za potřebné poukázat na to, že stěžovatel může případně brojit proti nesprávnému postupu soudního exekutora námitkami proti příkazu k úhradě nákladů exekuce ve smyslu §88 odst. 3 exekučního řádu, jestliže v něm soudní exekutor dostatečně nepřihlédne k okolnosti, že nespojením věcí došlo dle mínění stěžovatele k nepřiměřenému zvýšení nákladů exekuce. Je tedy zřejmé, že stěžovatel zdaleka nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu právní řád k ochraně jeho základních práv poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Bylo by v příkrém rozporu se zásadou subsidiarity ústavní stížnosti, její formální i materiální dimenzí, kdyby Ústavní soud podrobil stížní námitky meritornímu přezkumu, neboť nejprve je třeba poskytnout soudnímu exekutorovi, popř. též exekučnímu soudu procesní prostor k dalšímu postupu, neboť samo o sobě nespojení více exekučních řízení v jedno v tomto stádiu není zpravidla způsobilé porušit základní právo nebo svobodu účastníků. Z výše uvedených důvodů byl Ústavní soud nucen ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu pro nepřípustnost odmítnout. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). V Brně dne 11. června 2013 Stanislav Balík, v. r. soudce zpravodaj

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2013:2.US.631.13.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka II. ÚS 631/13
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 11. 6. 2013
Datum vyhlášení  
Datum podání 15. 2. 2013
Datum zpřístupnění 25. 6. 2013
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUDNÍ EXEKUTOR - Praha-východ - Smékal Marcel
Soudce zpravodaj Balík Stanislav
Napadený akt rozhodnutí jiné
Typ výroku odmítnuto pro nepřípustnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy  
Ostatní dotčené předpisy
  • 120/2001 Sb., §88 odst.3
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení  
Věcný rejstřík exekuční příkaz
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=2-631-13_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 79627
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-04-22