ECLI:CZ:US:2013:2.US.723.13.2
sp. zn. II. ÚS 723/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti J. L., zastoupeného JUDr. Pavlem Roubalem, advokátem, se sídlem v Plzni, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 To 99/2011 ze dne 8. listopadu 2011, a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci č. j. 56 T 7/2011-320 ze dne 15. září 2011, za účasti 1) Vrchního soudu v Praze a 2) Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, jako účastníků řízení, a 1) Vrchního státního zastupitelství v Praze a 2) Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 25. února 2013 a doplněnou podáním ze dne 17. dubna 2013 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Z nich byl rozsudkem soudu prvního stupně uznán vinným pokusem zvlášť závažného zločinu vraždy podle §140 odst. 2 trestního zákoníku a za to mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání dvanácti let se zařazením do věznice s ostrahou a byla mu uložena povinnost nahradit škodu. Rozsudkem odvolacího soudu byl k odvolání státního zástupce rozsudek soudu prvního stupně zrušen a nově byl uznán vinným pokusem zvlášť závažného pokusu vraždy podle §140 odst. 2 a 3 písm. j) trestního zákoníku, a za to mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání patnácti let se zařazením do věznice s ostrahou, bylo mu uloženo nahradit škodu. Jeho odvolání bylo jako nedůvodné zamítnuto. Tvrdí, že postupem obecných soudů byla porušena jeho základní práva podle čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
2. Obecným soudům v ústavní stížnosti konkrétně vytýká, že uvěřily verzi poškozeného a vůbec se nezabývaly jeho verzí, ani neprovedly jím navrhované důkazy na podporu této verze. Konkrétně nevyslechly manžele Vošahlíkovy a paní Marii Holeščákovou, nebyla provedena řádná rekonstrukce činu, ani lékařský posudek z oboru psychiatrie za účelem zjištění psychického stavu poškozeného. Je přesvědčen, že provedené důkazy byly hodnoceny účelově pouze k jeho tíži. Nebylo přihlédnuto k okolnostem případu, k jeho poměrům, životní situaci a tlakům, kterým byl ze strany své rodiny a okolí vystaven. Naopak z těchto okolností dovodily, že stěžovatele vedla ke spáchání činu zavrženíhodná pohnutka, což je podle něj v rozporu se závěry provedeného psychiatricko-psychologického znaleckého posudku.
3. Ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat ústavní stížností věcně, musí zjistit, zda jsou k tomu splněny všechny formální předpoklady. Ústavní soud přitom v minulosti vyložil, že s ohledem na princip subsidiarity ústavní stížnosti, jí lze napadnout zásadně toliko rozhodnutí o posledním zákonném procesním prostředku k ochraně práva.
4. V posuzovaném případě stěžovatel sám tvrdí, že rovněž podal dovolání, které bylo usnesením Nejvyššího soudu č. j. 6 Tdo 537/2012-32 ze dne 23. května 2012 odmítnuto, coby podané z jiného, než zákonem uvedeného důvodu. K tomuto rozhodnutí se ovšem stěžovatel vůbec nijak nevymezuje, jeho zrušení se nedomáhá, a vůbec je nečiní předmětem ani hmotněprávních ani procesněprávních úvah.
5. Vedle toho bylo Ústavním soudem zjištěno, že posledně uvedené rozhodnutí bylo stěžovateli doručeno již dne 3. července 2012, a proto lhůta k podání ústavní stížnosti proti němu a případně proti jemu předcházejícím rozhodnutím obecných soudů podle §72 odst. 3 a 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon"), ve znění účinném do 31. prosince 2012, tak jako tak marně uplynula v pondělí dne 3. září 2012.
6. Ze shora vyložených důvodů byla tedy ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta jako nepřípustná, podle §43 odst. 1 písm. e) zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. května 2013
Jiří Nykodým, v. r.
soudce zpravodaj