ECLI:CZ:US:2013:3.US.1323.13.1
sp. zn. III. ÚS 1323/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky, soudce Jana Musila a soudce zpravodaje Pavla Rychetského o návrhu stěžovatele P. D., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici Mírov, zastoupen JUDr. Milanem Bedrošem, advokátem, se sídlem Pekárenská 12, Brno, 602 00, na přednostní projednání ústavní stížnosti z důvodu naléhavosti a odložení vykonatelnosti usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 3 To 29/2012-1134 ze dne 9. května 2012, takto:
I. Ústavní stížnost není naléhavá.
II. Návrh na odložení vykonatelnosti usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 3 To 29/2012-1134 ze dne 9. května 2012 se zamítá.
Odůvodnění:
I.
V řízení před obecnými soudy byl stěžovatel uznán vinným v bodě 1 zločinem těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1, 3 tr. zákoníku a v bodě 2 přečinem ublížení na zdraví podle §146 odst. l tr. zákoníku, přečinem výtržnictví podle §358 odst. l tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. l tr. zákoníku. Za tyto trestné činy a dále za přečin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. l tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným pravomocným trestním příkazem Okresního soudu Brno - venkov ze dne 21. 3. 2011 sp. zn. 12 T 36/2011 byl obviněný odsouzen podle §145 odst. 3 tr. zákoníku, §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody na jedenáct roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, a podle §70 odst. l písm. a) tr. zákoníku k trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to 639,51 g sušené rostlinné hmoty marihuany, přičemž podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu v trestním příkazu Okresního soudu Brno - venkov a další obsahově navazující rozhodnutí. Výrokem podle §228 odst. l tr. ř. a podle §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
II.
Po předběžném posouzení rozhodných skutečností Ústavní soud neshledal přesvědčivé důvody k odložení vykonatelnosti napadeného usnesení.
Zásadně platí, že podaná ústavní stížnost nemá odkladný účinek (srov. ustanovení §79 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). V souladu s ustanovením §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu však může Ústavní soud na návrh účastníka řízení odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.
Podmínky citovaného ustanovení nejsou dle názoru Ústavního soudu splněny, neboť vykonatelné rozhodnutí odvolacího soudu se v daném případě a v daných souvislostech nejeví jako závažným zásahem do základních práv stěžovatele, neboť výrok Vrchního soudu v Olomouci se zdá být náležitě odůvodněn.
Ústavní soud zhodnotil odůvodnění ústavní stížnosti především jako polemiku se skutkovými závěry (k výroku o vině ze spáchání zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1, 3 tr. zákoníku) a musel vzít zřetel i k faktu, že stěžovatel byl odsouzen i za spáchání dalšího skutku - přečinem ublížení na zdraví podle §146 odst. l tr. zákoníku, přečinem výtržnictví podle §358 odst. l tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. l tr. zákoníku - kdy protiprávní jednání (stejně tak jako přečin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu) stěžovatel nepopíral. Za těchto okolností tedy existuje důležitý veřejný zájem na stabilitě soudních rozhodnutí a na naplnění základního vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu; to však nevylučuje, aby Ústavní soud v souladu s ustanovením §81 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, nejsa vázán skutkovým zjištěním učiněným v předchozích řízeních, ve věci samé ústavní stížnosti posléze vyhověl.
Naléhavost věci je dána nebezpečím, že pozdějším projednáním mohou vzniknout neodčinitelné či obtížně odčinitelné skutečnosti, resp. později vydané rozhodnutí Ústavního soudu by nebylo způsobilé vyvolat v právní realitě zamýšlené následky. Ani z tohoto pohledu Ústavní soud nesdílel názor stěžovatele, a to z důvodů shora vyložených.
Ústavní soud vzhledem k výše uvedenému nepřistoupil k odkladu vykonatelnosti ústavní stížností napadeného rozhodnutí, aniž by jakkoli předjímal výsledek řízení o ústavní stížnosti [§79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů], a proto o návrhu rozhodl dle ustanovení §39, §79 odst. 2, §63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s ustanovením §74 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, per analogiam, tak, jak ve výroku uvedeno.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. července 2013
Vladimír Kůrka v. r.
předseda senátu