ECLI:CZ:US:2013:3.US.1420.13.1
sp. zn. III. ÚS 1420/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 12. června 2013 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jana Filipa a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti E.K., zastoupené JUDr. Janem Vokálem, advokátem se sídlem Bratislavská 12, 602 00 Brno, proti výroku I a II rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. ledna 2013 č. j. 13 Co 18/2012-430, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností napadá stěžovatelka v záhlaví tohoto usnesení označený výrok pod bodem I a II rozsudku odvolacího soudu z důvodu údajného porušení čl. 2 odst. 2, čl. 32, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Stěžovatelka napadá rozsudek odvolacího soudu ve výroku pod bodem I, jímž krajský soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že otci nezletilé M. uložil povinnost přispívat na výživu nezletilé M. počínaje dnem 1. 9. 2010 částkou 4 000,- Kč měsíčně a počínaje dnem 1. 1. 2012 a dnem právní moci rozsudku o rozvodu manželství rodičů nezletilé částkou 3 500,- Kč měsíčně a ve výroku pod bodem II, jímž změnil krajský soud rozsudek soudu prvního stupně v oprávnění otce nezletilé M. stýkat se s nezletilou dcerou dnem počínaje právní moci napadeného rozsudku a dále počínaje dnem právní moci rozsudku o rozvodu manželství rodičů nezletilé.
Protiústavnost napadených částí měnícího výroku stěžovatelka spatřuje v nesprávném posouzení příjmových a majetkových poměrů otce nezletilé. Kritéria stanovení výživného na nezletilou M. nebyla podle názoru stěžovatelky odvolacím soudem správně vyhodnocena. Odvolací soud prý neměl při stanovení výživného vycházet i z příjmu stěžovatelky za situace, v níž stěžovatelka plní svoji vyživovací povinnost osobní péčí o nezletilou. Stěžovatelka dále tvrdí, že příjmy otce nezletilé M. byly v prověřovaných obdobích značně vyšší, než byly ty, které otec skutečně vykázal ve svém účetnictví. Odvolacímu soudu proto stěžovatelka vytýká, že řádně neprověřil (např. za pomoci znalce) skutečně dosažené příjmy otce nezletilé. Porušení spravedlnosti procesu spatřuje proto stěžovatelka v rozporu mezi výsledky provedeného dokazování a právními závěry tohoto soudu.
Části výroku pod bodem II rozsudku odvolacího soudu stěžovatelka vytýká možnost vzniku šikany druhého rodiče, neboť úprava styku otce nezletilé formulovaná tak, že otec je oprávněn se stýkat se svou nezletilou dcerou od pátku odpoledne do pondělí ráno každého sudého týdne v roce, údajně odporuje dosavadní rozhodovací praxi soudů v této otázce a "výrazně znemožňuje přípravu dítěte do školy a dodržování školního řádu".
II.
Okresní soud Brno-venkov v řízení o úpravu práv a povinností rodičů k nezletilému dítěti pro dobu před a po rozvodu manželství rodičů, nezletilou M. pro dobu před a po rozvodu manželství rodičů svěřil do výchovy matky (výrok I) a otci nezletilé uložil povinnost přispívat na její výživu částkou 5 000,- Kč měsíčně (výrok II), otci nezletilé upravil styk s dcerou v každém sudém týdnu v roce v době od soboty odpoledne do neděle odpoledne (výrok III); návrh otce na úpravu rodičovské zodpovědnosti zamítl (výrok IV).
Krajský soud v Brně změnil prvoinstanční rozsudek a rozhodl tak, jak bylo výše uvedeno.
III.
Ústavní soud zvážil námitky stěžovatelky i obsah napadených výroků rozsudku odvolacího soudu a dospěl k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti především argumentuje údajným porušením práva na spravedlivý proces, spočívajícím v nedostatcích při zjišťování a hodnocení skutkového stavu projednávané věci. Odvolacímu soudu stěžovatelka vytýká, že se podrobněji nezabýval zkoumáním otázky příjmů otce nezletilé, které jsou podle jejího názoru uváděny ve zkreslené výši, resp. jsou neúplné.
S tímto tvrzením se Ústavní soud neztotožnil. Odvolací soud se podrobně zabýval výdělkovými možnostmi otce nezletilé, přičemž v této souvislosti doplnil dokazování provedené soudem prvního stupně např. rovněž obsahem peněžního deníku otce nezletilé. Protože tento soud musel při stanovení výše výživného přihlédnout i ke změnám poměrů na straně výživou povinného otce, zejména k poklesu jeho příjmů v roce 2012, částka stanovená jako příspěvek na výživu nezletilé dcery vychází nepochybně z takto nově zjištěných příjmových možností otce nezletilé i z potřeb nezletilé M., úměrných jejímu věku.
Odvolací soud při rozhodování o výši výživného na nezletilou musí brát v úvahu všechny skutečnosti, které v průběhu řízení vyšly najevo, tedy nejen ty, které se týkají příjmů a majetkových poměrů otce, ale rovněž jeho nákladů; v projednávané věci šlo např. i o náklady spojené s hrazením dvou hypoték, z nichž jedna byla sjednána právě z důvodu pořízení bytu pro společné bydlení rodičů nezletilé M.
Jestliže má dítě právo podílet se na životní úrovni obou svých rodičů, přičemž oba jeho rodiče mají povinnost přispívat na jeho výživu podle svých schopností, možností a majetkových poměrů, není důvod při stanovení výše vyživovací povinnosti vycházet výhradně z příjmových možností a majetkových poměrů jen jednoho rodiče, v projednávané věci otce nezletilé, ale je nutné se podrobně zabývat i totožnými poměry na straně matky. I když se zejména v případě maloletých dětí bere zřetel i na osobní péči matky, která tímto způsobem zčásti plní svoji vyživovací povinnost k nezletilému dítěti, nelze jen proto pominout zvažování její sociální a ekonomické situace, tedy finančních možností a majetkových poměrů, které mají vliv na konečné rozhodnutí o stanovení výše výživného toho rodiče, kterému nebylo nezletilé dítě svěřeno do výchovy. Nelze se tak ztotožnit s tvrzením stěžovatelky, že odvolací soud při svém rozhodování nerespektoval ustanovení §85 odst. 2, odst. 3 a §96 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů.
Úprava styku otce s nezletilou M. respektuje zájem dítěte na zachování co nejširšího styku s jejím otcem a na rozvíjení rodinných vazeb dítěte s oběma jeho rodiči tak, aby rozvod rodičů nezanechal zásadní negativní vliv na psychiku dítěte. Rozhodování o rozsahu styku soudem bylo ovlivněno doporučením opatrovníka nezletilé, zájmem otce na co nejširších stycích s jeho nezletilou dcerou, k jehož omezení nebyly zjištěny žádné relevantní důvody, dále věkem nezletilé M. a v neposlední řadě rovněž skutečností, že nezletilá M. v současné době navštěvuje předškolní zařízení, takže její docházka do takového zařízení není přísně regulována režimem panujícím např. v základních školách.
Ústavní soud se neztotožnil s důvodností námitek stěžovatelky o porušení ústavně zaručených práv a svobod ve vztahu k napadeným výrokům rozsudku odvolacího soudu a ústavní stížnost proto odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný, podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. června 2013
Vladimír Kůrka v. r.
předseda senátu Ústavního soudu