ECLI:CZ:US:2013:3.US.1636.12.1
sp. zn. III. ÚS 1636/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Muchou o návrhu stěžovatele Pavla Černoty, bez právního zastoupení, směřujícímu proti usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 26. dubna 2012 č. j. 2 As 30/2012-12 a ze dne 3. dubna 2012 č. j. 2 As 30/2012-23, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podaným návrhem se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, neboť se jím cítí dotčen v právu na spravedlivý proces. Vzhledem ke skutečnosti, že není zastoupen advokátem a na toto povinné zastoupení nemá prostředky, navrhl současně přerušit řízení o této své ústavní stížnosti do doby vydání konečného rozhodnutí v řízení o žalobě proti rozhodnutí ČAK č. j. 1024/12 o neurčení advokáta. Dále požádal, aby mu ke splnění procesních povinností nebyla ukládána lhůta kratší než 21 dnů.
Ústavní soud nejdříve posoudil splnění podmínek řízení podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Dospěl k závěru, že podmínky k tomu, aby se vůbec mohl Ústavní soud zabývat návrhem meritorně, zde splněny nejsou. Tento závěr je založen na poznatcích, které Ústavní soud má ze své úřední činnosti, kdy se obdobnými vadami podání navrhovatele opakovaně zabýval a tyto vytýkal.
Rovněž v projednávané věci stěžovatel zkoumaný návrh podal sám, nikoliv prostřednictvím advokáta, jak bezpodmínečně vyžaduje §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Jak již bylo uvedeno, na tento nedostatek byl mnohokrát upozorňován. Stejně tak byly z tohoto důvodu jeho návrhy odmítány. Jestliže stěžovatel tyto požadavky opět nerespektoval, je to třeba považovat za vadu návrhu. V řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení - zejména o povinném zastoupení - dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v desítkách identických případů v období, které podání předmětné ústavní stížnosti bezprostředně předcházelo. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než prostřednictvím advokáta, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a totožného poučování postupem formalistickým a neefektivním. Tím je zároveň zodpovězena stěžovatelova žádost o poskytnutí lhůty k nápravě minimálně v délce dvacet jedna dnů. Přesto soudce zpravodaj vyčkal podstatně delší dobu, aby dal stěžovateli příležitost tuto zjevnou vadu odstranit. To se však nestalo.
Jestliže není návrh pro formální vady způsobilý meritorního projednání, nelze činit ani takové procesní úkony, jako přerušení řízení. Za dané situace proto bylo bezpředmětné se otázkou přerušení tohoto řízení do skončení řízení stěžovatelem označeného ve smyslu §63 zákona o Ústavním soudu ve spojení s §109 odst. 2 písm. c) občanského soudního řádu zabývat.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti soudce zpravodaj návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení za přiměřeného užití ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. ledna 2013
Jiří Mucha v. r.
soudce Ústavního soudu