ECLI:CZ:US:2013:3.US.2257.13.1
sp. zn. III. ÚS 2257/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 31. července 2013 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Romana Graciase, zastoupeného JUDr. et Ing. Petrem Petržílkem, Ph.D., advokátem AK se sídlem Dvořákova 1624, 250 82 Úvaly, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. listopadu 2006 č. j. 49 Cm 59/2006-21 a proti usnesení Okresního soudu v Berouně ze dne 18. ledna 2011 č. j. 15 EXE 5156/2011-25, za účasti 1) Krajského soudu v Praze a 2) Okresního soudu v Berouně, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 23. července 2013, se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. listopadu 2006 č. j. 49 Cm 59/2006-21, jakož i usnesení Okresního soudu v Berouně ze dne 18. ledna 2011 č. j. 15 EXE 5156/2011-25, a to pro porušení čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že usnesením ze dne 18. ledna 2011 č. j. 15 EXE 5156/2011-25 Okresní soud v Berouně nařídil podle vykonatelného rozsudku Krajského soud v Praze ze dne 16. listopadu 2006 č. j. 49 Cm 59/2006 - 21 k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 566.795 Kč s příslušenstvím, odměny v částce 1.980l,- Kč, pro náklady předchozího řízení ve výši 23.840,- Kč, jakož i pro náklady exekuce oprávněného a soudního exekutora, jejichž výše bude stanovena pověřeným soudním exekutorem v příkazu k úhradě nákladů exekuce, exekuci na majetek povinného Romana Graciase (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatel"), (výrok pod bodem I). Provedením této exekuce soud pověřil soudního exekutora JUDr. Ondřeje Mareše, LL.M., Exekutorský úřad Litoměřice.
II.
Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Dle ust. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Zmeškání této lhůty nelze prominout.
Z vyžádaného spisového materiálu Okresního soudu v Berouně Ústavní soud zjistil, že výše uvedené usnesení Okresního soudu v Berouně ze dne 18. ledna 2011 č. j. 15 EXE 5156/2011-25 bylo stěžovateli doručeno dne 12. března 2011. Okolnosti doručení tohoto usnesení stěžovatel v ústavní stížnosti nenapadá. Jestliže ústavní stížnost byla Ústavnímu soudu doručena dne 23. července 2013, je zřejmé že se tak stalo až po uplynutí zákonem stanovené lhůty.
Pokud jde o rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 16. listopadu 2006 č. j. 49 Cm 59/2006-21, stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že tento rozsudek mu nebyl řádně doručen, přičemž uvádí, že o existenci tohoto rozsudku se poprvé dověděl až v souvislosti s nařízením exekuce na jeho majetek, přičemž odkázal na výše uvedené usnesení Okresního soudu v Berouně ze dne 18. ledna 2011 č. j. 15 EXE 5156/2011-25. Pokud se stěžovatel o existenci tohoto rozsudku dověděl současně s usnesením Okresního soudu v Berouně, kterým byla na jeho majetek nařízena exekuce, je s ohledem na výše uvedené zřejmé, že i v této části je ústavní stížnost opožděná.
Podle ust. §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem.
Při shrnutí výše uvedených skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem, aniž se zabýval dalšími aspekty včasnosti a přípustnosti podané ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. července 2013
Jan Musil v. r.
soudce zpravodaj