ECLI:CZ:US:2013:3.US.339.13.1
sp. zn. III. ÚS 339/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 2. dubna 2013 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Pavla Rychetského a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnost Tomáše Brichty, zastoupeného JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem advokátní kanceláře Těmín, s. r. o. se sídlem Karlovo náměstí 28, 120 00 Praha 2, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. října 2012 č. j. 20 Co 459/2011-307 a proti usnesení soudního exekutora Mgr. Jana Pekárka, Exekutorského úřadu Praha 10 ze dne 9. srpna 2011 č. j. 061 EX 1886/07-153, spojené s návrhem na odložení jejich vykonatelnosti a návrhem na zrušení ustanovení §55c odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, za účasti Krajského soudu v Praze a soudního exekutora Mgr. Jana Pekárka, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost a návrhy s ní spojené se odmítají.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 25. 1. 2013 a doplněnou dne 7. 3. 2013, napadá stěžovatel obě v záhlaví usnesení označená rozhodnutí pro porušení práv zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a v čl. 89 odst. 2 Ústavy ČR.
Důvody, pro které stěžovatel navrhuje zrušení těchto rozhodnutí, lze shrnout takto:
Proces oceňování nemovitostí, postižených nařízeným prodejem podle exekučního příkazu Mgr. Jana Pekárka, soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha 10 ze dne 26. 7. 2007 č. j. 061 EX 1886/07-19, probíhá již od roku 2007, přičemž cena těchto nemovitostí se stále mění, aniž by prý bylo zřejmé, jestli výsledné ocenění stanovené na základě znaleckých posudků je správné či nikoli. Stěžovatel tvrdí, že k pochybnostem o správnosti výše stanovené ceny nemovitostí ho vedou především značné cenové rozdíly vyplývající z jednotlivých znaleckých posudků, které se pohybují v rozpětí několika set tisíc korun (od 1 660 000,- Kč až do částky 2 200 000,- Kč za 1/3 spoluvlastnického podílu stěžovatele na předmětných nemovitostech). Pochybení, kterých se účastníci řízení v této souvislosti dopustili, a která jim byla vytknuta Ústavním soudem v jeho zrušujícím nálezu ze dne 5. 5. 2011 sp. zn. I. ÚS 2771/10, údajně přetrvávají i v dalším jejich rozhodování.
Krajský soud v Praze, stejně jako soudní exekutor, prý svá rozhodnutí řádně neodůvodnili (např. usnesení o ustanovení znalce ze dne 14. 3. 2012 č. j. 20 Co 459/2011-241). Za pochybení soudu považuje stěžovatel rovněž okolnost, že krajský soud při svém rozhodování vzal za podklad stanovení ceny nemovitostí doplnění znaleckého posudku ze dne 2. 10. 2012, nikoli závěry znaleckého zkoumání uvedené v posudku č. 1583-313/2012.
Stěžovatel navrhuje rovněž zrušení ustanovení §55c odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "exekuční řád"), neboť citované ustanovení podle jeho názoru odporuje čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 Úmluvy, neboť o odvolání proti rozhodnutí soudního exekutora je rozhodováno "jednoinstančně", bez možnosti dalších opravných prostředků.
Závěrem stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadených rozhodnutí.
II.
Z obsahu ústavní stížnosti a z přiložených rozhodnutí se zjišťuje:
Usnesením ze dne 9. 8. 2011 č. j. 061 EX 1886/07-153 soudní exekutor Mgr. Jan Pekárek určil cenu spoluvlastnického podílu stěžovatele jako povinného na nemovitostech blíže identifikovaných ve výroku I usnesení (dále jen "předmětné nemovitosti") na částku 1 750 000,- Kč. Tato výsledná cena předmětných nemovitostí byla stanovena v souladu s doplněním znaleckého posudku ustanoveného znalce Ing. Jana Skyvy.
Krajský soud v Praze po odvolání stěžovatele ústavní stížností napadeným usnesením změnil usnesení soudního exekutora ve výrocích I a IV tak, že určil cenu spoluvlastnického podílu stěžovatele na předmětných nemovitostech, včetně jejich příslušenství na částku 2 000 000,- Kč, přičemž tato cena je cenou výslednou.
Krajský soud tak rozhodl po doplnění dokazování zpracováním nového znaleckého posudku ze dne 20. 7. 2012 znaleckého ústavu Odhadci a znalci, s. r. o. ve dvou jím uvedených zadáních a doplnění tohoto posudku ze dne 2. 10. 2012. Při zjišťování ceny obvyklé předmětných nemovitostí znalecký ústav použil komparativní metodu. Krajský soud po zhodnocení výsledků dokazování při svém rozhodování vycházel ze znaleckého posudku ve znění jeho doplnění ze dne 2. 10. 2012 a uzavřel, že zpracovaný znalecký posudek včetně jeho doplnění splňuje zadání a účel soudem sledovaný, jímž je zjištění obvyklé ceny ve smyslu §2 odst. 1 zákona č. 151/1997 Sb.
III.
Ústavní stížnost není opodstatněná.
Ústavní soud nálezem ze dne 5. 5. 2011 sp. zn. I. ÚS 2771/10 vyhověl dřívější ústavní stížnosti stěžovatele a zrušil usnesení soudního exekutora Mgr. Jana Pekárka ze dne 23. 11. 2009 č. j. 061 EX 1886/07-57 a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2010 č. j. 20 Co 131/2010-100 pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy.
Ve svém zrušujícím nálezu Ústavní soud uvedl, že krajský soud pochybil, pokud se nevypořádal s argumenty stěžovatele, ve svém potvrzujícím rozhodnutí řádně nezdůvodnil, na základě jakých konkrétních důkazů jím provedených dospěl ke svému závěru, a to za situace, v níž znalecký posudek Ing. Skyvy vykazuje nedostatky především v tom smyslu, že obsah znaleckého posudku neodpovídá zadání, neboť znalec měl ocenit rodinný dům a všechny přilehlé nemovitosti, což se však nestalo. Z odůvodnění usnesení nebylo rovněž zřejmé, na základě jakých skutečností dospěl odvolací soud k závěru, že výsledná cena nemovitostí zahrnuje i ocenění jejich příslušenství, přičemž toto zjištění ze znaleckých posudků nevyplývá. Neurčitost a nekonkrétnost odůvodnění napadeného usnesení krajského soudu činilo jeho rozhodnutí nepřezkoumatelným.
Po tomto kasačním nálezu Ústavního soudu následovalo opětovné znalecké dokazování, na jehož základě byla vydána nová rozhodnutí soudního exekutora a krajského soudu, napadená nynější ústavní stížností.
I když v nyní projednávané ústavní stížnosti stěžovatel zpochybňuje správnost závěrů znaleckého posudku ze dne 20. 7. 2012 znaleckého ústavu Odhadci a znalci, s. r. o. včetně jeho doplnění ze dne 2. 10. 2012, a současně tvrdí, že se soud nevypořádal s jeho námitkami, nelze s těmito tvrzeními souhlasit.
Především je nepochybné, že jak soudní exekutor, tak později i krajský soud se řídili závěry nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2771/10, pokud nové znalecké zkoumání po zrušujícím nálezu Ústavního soudu obsahovalo ocenění jak stavby čp. 63, tak i všech přilehlých pozemků, včetně příslušenství. Krajský soud po slyšení znalce Ing. Skyvy dospěl k závěru, že i když znalec na základě zadání soudního exekutora vypracoval nový znalecký posudek, jsou jeho závěry nepřesvědčivé a rozporné zejména v otázce ocenění přilehlých pozemků. Proto soud vyhověl požadavkům stěžovatele a nechal vypracovat další znalecký posudek znaleckým ústavem. Způsob ocenění je podrobně rozveden v odůvodnění napadeného usnesení. Jak stěžovatel, tak i oprávněná navrhovali odstranit případné nejasnosti nově vypracovaného znaleckého posudku ze dne 20. 7. 2012 č. 1583-313/2012 dalším revizním znaleckým posudkem, resp. doplněním stávajícího. Přesto, že se krajský soud s obsahem jejich námitek neztotožnil, pro odstranění nejasností tohoto znaleckého posudku nechal vypracovat jeho doplnění. Úvahy, které odvolací soud vedly k zadání jeho doplnění, krajský soud podrobně vysvětlil v odůvodnění napadeného rozhodnutí.
Po zodpovězení otázek soudu znaleckým ústavem z jeho zjištění vyplynul závěr, že konečná obvyklá cena spoluvlastnického podílu 1/3 na těchto nemovitostech včetně příslušenství činí po zaokrouhlení částku 2 000 000,- Kč. Odvolací soud se v souvislosti se závěry znaleckého zkoumání zabýval námitkami stěžovatele vzhledem k použité metodě ocenění a shledal je nedůvodnými. Úvahy, které krajský soud vedly k tomuto závěru, jsou podrobně rozvedeny v odůvodnění napadeného usnesení, na něž Ústavní soud jako na správné a logické v krátkosti odkazuje.
Nelze souhlasit s tvrzením stěžovatele, že odvolací soud při svém rozhodování o výši ceny spoluvlastnického podílu předmětných nemovitostí ve výši 1/3 nevycházel ze závěrů znaleckého posudku ze dne 20. 7. 2012, ale jen z jeho doplnění. Odůvodnění napadeného usnesení krajského soudu vyčerpávajícím způsobem reaguje jak na problematiku zjištění ceny obvyklé předmětných nemovitostí, tak na námitky stěžovatele vznesené v průběhu řízení a odpovídá požadavkům na náležité odůvodnění usnesení.
Je nutné poznamenat, že nepřítomnost stěžovatele na místním šetření (byť krátce před jeho konáním omluvená), neměla vliv na objektivitu znaleckého zkoumání, neboť znalci byl umožněn přístup do všech objektů i na přilehlé pozemky.
Ústavní soud neshledal v postupu a v rozhodnutích soudního exekutora a krajského soudu žádná pochybení, jež by svědčila o porušení základních práv stěžovatele.
Ze všech výše vyložených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný. Návrh na zrušení ustanovení §55c zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších zákonů pak rovněž odmítl, a to podle ustanovení §43 odst. 2 písm. b) ve spojení s ustanovením §43 odst. 2 písm. a), event. ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu.
Odmítnutí ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost předznamenává i osud návrhu stěžovatele na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí podle ustanovení §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, který musí být jako návrh závislý rovněž odmítnut.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. dubna 2013
Vladimír Kůrka v. r.
předseda senátu Ústavního soudu