ECLI:CZ:US:2013:3.US.374.13.1
sp. zn. III. ÚS 374/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 12. června 2013 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jana Filipa a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Jany Jelínkové, právně zastoupené Mgr. Robertem Grundem, advokátem se sídlem v Brně, Vodařská 13, proti příkazu k domovní prohlídce Městského soudu v Brně ze dne 2. 1. 2013 sp. zn. 70 Nt 1771/2012 a proti samotné realizaci domovní prohlídky, za účasti Městského soudu v Brně a Policie České republiky, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Brně, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, vycházející z ustanovení §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedeného příkazu Městského soudu v Praze, neboť jím měla být porušena její základní práva podle článku 10 odst. 1, článku 36 odst. 1 a článku 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Dále mělo dojít k porušení článku 12 odst. 1 a odst. 2 Listiny. Stěžovatelka také navrhla, aby Ústavní soud přikázal Policii České republiky obnovit stav před porušením jejích základních práv tím, že stěžovatelce budou vydány věci, které jí byly odebrány při domovní prohlídce dne 3. 1. 2013.
Základní práva stěžovatelky měla být podle jejích tvrzení porušena vydáním napadaného příkazu k domovní prohlídce Městským soudem v Brně z toho důvodu, že obecný soud v příkaze označil domovní prohlídku jako neodkladný a neopakovatelný úkon, aniž by toto řádně zdůvodnil. Za porušení svých základních práv považuje stěžovatelka i samotnou realizaci domovní prohlídky na základě takového příkazu.
Jak vyplývá z odůvodnění ústavní stížnosti a jejích příloh, vydal Městský soud v Brně pod sp. zn. 70 Nt 1771/2012 dne 2. 1. 2013 příkaz k domovní prohlídce v nemovitosti v ulici K., B. užívané společností Rozana Trade s. r. o, IČ: 28309014 na základě důvodného podezření, že v nemovitosti dochází k páchání trestné činnosti a to zločinu krádeže podle §205 odst. 1 a odst. 4 písm. a) a písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen "tr. zákoník") a zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a že se v nemovitosti mohou nacházet věci důležité pro trestní řízení. Městský soud v Brně vydal napadený příkaz na návrh státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně po prostudování spisového materiálu z operativního šetření policejního orgánu a pořízených snímků místa z termovize, z nichž plynulo důvodné podezření ze spáchání zločinu krádeže podle §205 odst. 1 a odst. 4 písm. a) a písm. c) tr. zákoníku neoprávněným odběrem elektrické energie za účelem páchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. c) tr. zákoníku ve stadiu přípravy podle §20 odst. 1 tr. zákoníku.
Při výkonu domovní prohlídky nebylo potvrzeno podezření ze zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a za zdroj tepelného úniku byl označen bazén umístěný ve sklepních prostorech. Důvodnost podezření z páchání trestného činu krádeže elektrické energie podle §205 odst. 1 a odst. 4 písm. a) a písm. c) tr. zákoníku se při domovní prohlídce potvrdila a v souvislosti s tím byly odňaty osobní počítače nacházející se v budově.
Stěžovatelka namítá neexistenci neodkladnosti a neopakovatelnosti úkonu domovní prohlídky s ohledem na délku probíhajícího řízení. Domnívá se, že orgány činné v trestním řízení mohly a měly vyloučit podezření ze spáchání trestné činnosti bez zásahu do jejích základních práv například zjištěním na stavebním úřadě, že za předmětným tepelným únikem stojí jiné zařízení v budově (v tomto případě konkrétně bazén).
Stěžovatelka dále nesouhlasí s postupem policejního orgánu při realizaci příkazu, kdy došlo k zajištění věcí (konkrétně počítačů), které nebyly předpokládány v odůvodnění napadeného příkazu.
II.
Podle §42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, si Ústavní soud vyžádal vyjádření účastníků řízení. Jak městský soud tak další účastníci řízení shodně stručně popsali skutkový a procesní stav, který dle jejich názoru vydání příkazu k domovní prohlídce plně odůvodňoval. Účastníci odkazují na odůvodnění příkazu k domovní prohlídce a navrhují, aby byla stížnost odmítnuta jako nedůvodná. Vzhledem k tomu, že vyjádření účastníků řízení byla stručná a neobsahovala nic nového nad rámec odůvodnění ústavní stížnosti, považoval Ústavní soud za nadbytečné, zasílat vyjádření stěžovatelce k replice. Ústavní soud si dále vyžádal spis Městského soudu v Brně sp. zn. 70 Nt 1771/2012.
III.
Ústavní soud je podle ustanovení článku 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Pravomoc Ústavního soudu je vybudována převážně na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, jejichž protiústavnost již nelze zhojit jinými procesními prostředky. Pravomoc přezkoumat jiný zásah orgánu veřejné moci je dána jen za podmínky, že není možná náprava jiným způsobem. Zde je nutno poznamenat, že domovní prohlídka je pouze jedním z úkonů přípravného řízení, který upravuje trestní řád; její procesní použitelnost, jakož i její hodnocení z hlediska důkazního je především věcí orgánů činných v trestním řízení, resp. obecných soudů. Ústavní soud přistupuje ke kasačnímu zásahu v případě domovní prohlídky jen výjimečně, a to dojde-li ke zjevnému excesu a k porušení základních práv stěžovatele. O takovou situaci však v dané věci nejde.
Pokud jde o námitku stěžovatelky k nedostatečnému zdůvodnění neodkladnosti a neopakovatelnosti úkonu domovní prohlídky, Ústavní soud se k této problematice vyjádřil v řadě svých rozhodnutí (např. sp. zn. II. ÚS 3935/12, sp. zn. I. ÚS 370/13 dostupná v databázi NALUS). Jde-li o náležitosti odůvodnění příkazu k domovní prohlídce, Ústavní soud připomíná poměrnou stručnost ustanovení §83 a násl. zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"). Trestní řád stanoví pro tyto úkony písemnou formu, ovšem co do obsahových náležitostí, vyjma toho, že příkazy musejí být odůvodněny, žádné požadavky nestanoví, lze je však dovodit z povahy věci i ze základních zásad trestního řízení. Ústavnímu požadavku na odůvodnění písemného příkazu, jímž se prohlídka nařizuje, nelze rozumět tak, že postačí pouhý odkaz na příslušná zákonná ustanovení (příp. jejich citace), aniž by bylo současně dostatečně zřejmé, z jakých skutkových (a případně i jiných) okolností tento příkaz jako rozhodnutí orgánu veřejné moci vychází, případně čím a v čem pokládá zákonem stanovené podmínky za naplněné. Zároveň však, zejména dochází-li k prohlídkám v počátcích prověřování trestní věci za hrozícího prodlení jako k neopakovatelným a neodkladným úkonům, nelze mít na obsah a podrobnost odůvodnění uvedených příkazů přemrštěné nároky. Příkazy ve smyslu §83 a násl. trestního řádu jsou především nástrojem kontroly nezávislých soudů, jako garanta zákonnosti v přípravném řízení, nad postupem policie v případech, kdy úkony policie citelně zasahují do základních práv osob.
V projednávané věci Ústavní soud obecně shledal, že napadený příkaz soudu k domovní prohlídce je odůvodněn dostatečně, je v něm uveden trestný čin, pro nějž je řízení vedeno a objekt, jenž má být prohlídce podroben, je uveden s přesnou adresou, přičemž obecný soud uvádí i vlastnické vztahy k prohledávané nemovitosti. Ve výroku příkazu je uvedeno, který orgán prohlídku provede, je zde uvedeno důvodné podezření, že se v příslušném objektu nebo v prostorách k němu náležejících nacházejí věci k trestné činnosti sloužící či z trestné činnosti pocházející. V odůvodnění pak obecný soud podává srozumitelný nástin trestné činnosti, jež je prověřována a specifikuje kategorie věcí důležitých pro trestní řízení, o nichž je důvodný předpoklad, že se v místě prohlídky nacházejí. Příkaz obsahuje i řádné poučení (včetně odkazu na §78 odst. 1 trestního řádu, §79 odst. 1 trestního řádu a §85a trestního řádu).
Z obsahu ústavní stížností napadeného rozhodnutí se dále podává, že obecný soud zrekapituloval příslušný návrh státního zástupce a svůj postoj shrnul tak, že v označených prostorách by se mohl nacházet důkazní materiál důležitý pro trestní řízení. Co do odůvodnění povahy této prohlídky jako neodkladného úkonu vyjádřil soud obavu, že u věcí a důkazů, o kterých předpokládá, že se v nich nacházejí, a které jsou způsobilé posléze zahájení trestního stíhání podezřelých osob odůvodnit, je s ohledem na popsaný kontext dána důvodná obava z jejich zmaření, zničení či odvezení. Napadený příkaz k domovní prohlídce je tak dostatečně konkrétně odůvodněn, a to v souladu se smyslem a účelem institutu neodkladných a neopakovatelných úkonů.
Ústavní soud se ztotožnil s názorem Městského soudu v Brně, že délka probíhajícího řízení ani fakt, že nedošlo nejprve k prověřování podezření na stavebním úřadě, nezpochybňují správnost ani neodkladnost a neopakovatelnost úkonu domovní prohlídky a tento postup se tak nedostal do rozporu s ústavně chráněnými právy stěžovatelky. Důvodem pro tvrzené porušení práv nemůže být ani fakt, že se páchání trestné činnosti nepotvrdilo, pakliže zde bylo zjištěno a řádně zdůvodněno důvodné podezření, že k takové činnosti dochází. Stěžovatelčina námitka proti odnětí věcí z objektu je vzhledem k potvrzenému podezření z páchání trestného činu krádeže zcela nedůvodná.
Ústavní soud neshledal porušení základních práv stěžovatelky a byl proto nucen podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný, odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. června 2013
Vladimír Kůrka v. r.
předseda senátu Ústavního soudu