ECLI:CZ:US:2013:3.US.4495.12.2
sp. zn. III. ÚS 4495/12
Nález
Nález Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaj) a soudců Jana Filipa a Jana Musila - ze dne 16. května 2013 sp. zn. III. ÚS 4495/12 ve věci ústavní stížnosti Ivana Sochora, zastoupeného JUDr. Danou Kořínkovou, Ph.D., LL.M., advokátkou, se sídlem Praha 8 - Karlín, Sokolovská 47/73, proti rozsudkům Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 2. 12. 2011 č. j. 10 EC 408/2010-24 a Městského soudu v Praze ze dne 21. 8. 2012 č. j. 14 Co 242/2012-54, jimiž bylo rozhodnuto o stěžovatelově povinnosti zaplatit žalobkyni kupní cenu, za účasti ZEPTER INTERNATIONAL, s. r. o., se sídlem v Praze 1, Spálená 112/55, zastoupené JUDr. Zdeňkem Drtinou, Ph.D., advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, nám. Přemysla Otakara II. 30a, jako vedlejšího účastníka řízení.
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 8. 2012 č. j. 14 Co 242/2012-54 se zrušuje.
Odůvodnění:
I.
1. V ústavní stížnosti stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené rozsudky obecných soudů v jeho občanskoprávní věci, a to pro tvrzené porušení práva na spravedlivý proces dle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i článku 90 a článku 95 odst. 1 Ústavy České republiky.
2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a vyžádaného procesního spisu se podává, že Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 8. 2012 č. j. 14 Co 242/2012-54 změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 2. 12. 2011 č. j. 10 EC 408/2010-24 tak, že stěžovateli (žalovanému) uložil povinnost zaplatit žalobkyni ZEPTER INTERNATIONAL, s. r. o., částku 15 488 Kč s příslušenstvím, představující jím nezaplacenou kupní cenu dle účastníky uzavřené kupní smlouvy. Dospěl k závěru, že ujednání o splatnosti kupní ceny je dostatečně určité, a nezpůsobuje tak neplatnost smlouvy (jak mínil soud prvního stupně v zamítavém rozsudku), a dodal, že stěžovatel ani účinně (ve lhůtě dle ustanovení §57 odst. 1 věty první obč. zák.) od rozhodné smlouvy neodstoupil, pakliže v řízení uvedl, že tak učinil až poté, co obdržel výzvu žalobkyně k zaplacení celkové kupní ceny.
3. Oproti tomu stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že od kupní smlouvy odstoupil jak stanovenou písemnou formou, tak včas, což v řízení před soudy doložil. Měl-li odvolací soud za to, že dřívější (než uvažoval) odstoupení od kupní smlouvy netvrdil, resp. nedoložil, měl jej poučit ve smyslu ustanovení §118a o. s. ř., zvláště když nebyl v řízení zastoupen advokátem; ostatně jen zřejmým nedorozuměním zaměnil předžalobní upomínku žalobkyně (ze dne 2. 7. 2010) s jejím podáním (z počátku října 2007), které obsahovalo další (obecné) pokyny pro zákazníky navazující na uzavření kupní smlouvy a v němž byly přiloženy složenky k plnění kupní ceny. "Vyčkávací taktiku" žalobkyně, spočívající v tom, že jej ponechala v domnění, že odstoupení od smlouvy vzala bez dalšího na vědomí, jakož i v podání žaloby "těsně před uplynutím promlčecí doby", má stěžovatel nadto za rozporné s dobrými mravy.
II.
4. Předsedkyně senátu Obvodního soudu pro Prahu 4 ve vyjádření k ústavní stížnosti uvedla, že žaloba byla zamítnuta pro absolutní neplatnost kupní smlouvy, a proto námitka stěžovatele, že od smlouvy odstoupil, již nemohla být pro rozhodnutí významná, a soud se jí tudíž nezabýval.
5. Předsedkyně senátu Městského soudu v Praze Ústavnímu soudu sdělila, že stěžovatel listinu o odstoupení kupní smlouvy ze dne 11. 10. 2007 v řízení nepředložil; podle jejího názoru uvedl pouze, že k odstoupení přistoupil až po obdržení výzvy žalobkyně k zaplacení "celé" kupní ceny, z čehož bylo zřejmé, že tak učinil až v souvislosti s předžalobním jednáním (s listinou ze dne 2. 7. 2010). Se zřetelem k tomu neměl odvolací soud důvod jej poučovat o nutnosti takové tvrzení upřesnit; mohl vycházet jen ze skutečností, které jsou mu účastníkem sděleny, přičemž není jeho povinností pátrat, co eventuálně svým přednesem zamýšlel.
6. Vedlejší účastnice ZEPTER INTERNATIONAL, s. r. o., konstatovala, že stěžovatel v řízení před soudy nepředložil dopis, jímž měl od kupní smlouvy odstoupit, ani neuvedl skutečnosti, ze kterých by vyplývalo, že odstoupil řádně a včas. Jestliže měl za to, že nebyl řádně poučen ve smyslu ustanovení §118a odst. 1 a 3 o. s. ř., mohl tuto skutečnost a důkazy uplatnit před odvolacím soudem, což neučinil rovněž. Vyslovila také přesvědčení, že jak v kontraktační fázi, tak po uzavření smlouvy postupovala zcela korektně, čímž se projednávaná věc odlišuje od situace popsané v nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 182/01 ze dne 30. 11. 2001 (N 188/24 SbNU 401), neboť obsah uzavřené smlouvy byl jiný, odstoupení od smlouvy nebylo vázáno na povinnost zaplatit odstupné, stěžovatel byl vyzván k plnění upomínkou ze dne 2. 7. 2010, kupní cena byla uvedena v českých korunách, stěžovatel měl možnost si kupní smlouvu přečíst a po jejím uzavření obdržel jeden výtisk. Ustálená judikatura Nejvyššího soudu neshledává dodání zboží po úplném zaplacení kupní ceny za rozporné s dobrými mravy a k možné aplikaci režimu spotřebitelských smluv na dříve uzavřenou kupní smlouvu v souladu s nálezem sp. zn. II. ÚS 3/06 ze dne 6. 11. 2007 (N 185/47 SbNU 429) vedlejší účastnice zdůraznila, že nová právní úprava nesmí v právním státě působit zpětně k újmě základních práv a svobod, narušovat právní jistotu a výklad jednoduchého práva by neměl omezit autonomii vůle neproporcionálně.
7. V replice k těmto vyjádřením stěžovatel setrval na svém, s dalším podrobným zdůvodněním.
III.
8. V dané věci neshledal Ústavní soud potřebu nařídit ústní jednání [viz §44 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jmenovitě zákona č. 404/2012 Sb., (dále jen "zákon o Ústavním soudu")] a nebylo ani nezbytné si k tomu vyžádat vyjádření účastníků (viz sdělení ze dne 18. 12. 2012, které bylo vyhlášeno pod č. 469/2012 Sb.).
IV.
9. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení principů ústavněprávních, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka.
10. Podle ustanovení §118a odst. 1 o. s. ř., ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy, a podle §118 odst. 3 o. s. ř. dále platí, že zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy.
11. Účelem těchto ustanovení je eliminovat účastníku nepříznivý výsledek sporu jen proto, že neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní, aniž věděl, že taková břemena jej stíhají, a jejich ústavněprávní reflexe již byla v rozhodovací činnosti Ústavního soudu mnohokrát zdůrazněna [srov. nález sp. zn. I. ÚS 2014/10 ze dne 7. 4. 2011 (N 67/61 SbNU 61), sp. zn. II. ÚS 1617/10 ze dne 2. 9. 2010 (N 182/58 SbNU 597), sp. zn. III. ÚS 2809/09 ze dne 18. 3. 2010 (N 59/56 SbNU 631) a sp. zn. I. ÚS 212/06 ze dne 3. 10. 2006 (N 177/43 SbNU 31)]. Slouží též k zajištění předvídatelnosti rozhodnutí soudu, jakožto jedné z významných ústavněprávních zásad, a je evidentní, že předvídatelné může být jen takové rozhodnutí, kterému předchází předvídatelný postup soudu v řízení [srov. nález sp. zn. I. ÚS 2014/10 ze dne 7. 4. 2011 (N 67/61 SbNU 61)].
V.
12. Z procesního spisu (č. l. 22) se podává, že stěžovatel při jednání před soudem prvního stupně dne 2. 12. 2011 uvedl: "Pak jsem dostal nějaký dopis, kde byla řada složenek a bylo napsáno, že až je všechny splatím, tak výrobek obdržím. Pak jsem tomuto člověku volal a řekl jsem mu, že tedy o to nemám zájem, že jsem přístroj potřeboval hned a že mu veškeré listiny vrátím. Sdělil jsem mu, že od smlouvy odstupuji, písemně také." Při ústním jednání před odvolacím soudem dne 21. 8. 2012 (č. l. 51) stěžovatel uvedl, že "neobdržel zboží a od smlouvy odstoupil. Čističku potřeboval pro svou dceru akutně a až později se dozvěděl, že zboží obdrží po dvou letech, což pro něj bylo nepřijatelné."
13. Obě tvrzení stěžovatele, zejména to, jež předestřel soudu prvního stupně, eventualitu výkladu, že ohlásil odstoupení od smlouvy již po uzavření kupní smlouvy [srov. bod c) podmínek prodeje obsažených ve formuláři uzavřené kupní smlouvy], tedy relevantně (logicky) otevírají (viz tvrzení o zaslaných složenkách k úhradě sjednaných, tj. budoucích měsíčních splátek). A naopak, možnost mylného ztotožnění okamžiku odstoupení od smlouvy s předžalobní výzvou ze dne 2. 7. 2010 se tím nabízí.
14. Za této situace poučení ve smyslu ustanovení §118a odst. 1 a 3 o. s. ř. tudíž byla - v odvolacím řízení - objektivně nutná, byť odůvodnění jiného procesního postupu odvolacím soudem nelze mít za zcela nepochopitelné. Jestliže se jich stěžovateli nedostalo, nedostalo se mu ani regulérního procesu, a to v kvalifikované podobě nedostatku procesu spravedlivého ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny, jak se podává ze shora předznačené ústavněprávní judikatury. Aby tato procesní vada byla odstraněna, je nezbytné, aby se stěžovateli dostalo prostoru tvrzení, že od kupní smlouvy odstoupil, prokázat.
15. Důvod pro ingerenci Ústavního soudu do řízení před obecným soudem je tím dán.
VI.
16. Jelikož napadeným rozhodnutím odvolacího soudu bylo porušeno ústavně zaručené právo stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny, Ústavní soud jeho ústavní stížnosti vyhověl a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 8. 2012 č. j. 14 Co 242/2012-54 podle ustanovení §82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušil.