ECLI:CZ:US:2013:3.US.509.12.1
sp. zn. III. ÚS 509/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Muchou o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. M. V., zastoupeného JUDr. Tomášem Rydvalem, advokátem v Praze 8, Křižíkova 196/18, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. září 2011 č. j. 5 Tdo 643/2011-149, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Dne 13. 2. 2012 obdržel Ústavní soud návrh, ve kterém stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, a to v celém rozsahu. Tímto usnesením Nejvyšší soud rozhodl k jeho dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 12. 2010 sp. zn. 3 To 65/2010 tak, že
- rozsudek odvolacího soudu zrušil,
- zrušil další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a
- přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc obviněného Ing. M. V. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
2. Jak již bylo uvedeno, všechny tři části výroku usnesení Nejvyššího soudu napadá stěžovatel svou ústavní stížností, když tvrdí, že jde o rozhodnutí odporující zásadě reformationis in peius, v části výroku pak jde o rozhodnutí neurčité a postrádající řádné odůvodnění. Napadené rozhodnutí podle stěžovatele porušuje zásadu vázanosti soudu zákonem podle čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR, zásadu rovnosti stran podle čl. 96 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), ochranu osobnosti podle čl. 10 odst. 1 Listiny, nedotknutelnosti osoby a práva na osobní svobodu včetně svobody pohybu a pobytu podle čl. 7 odst. 1, čl. 8 odst. 1 a čl. 14 odst. 1 Listiny, doktrínu práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny, práva na přiměřenou dobu řízení podle čl. 90 Ústavy ČR a čl. 38 odst. 2 Listiny a další jím ovšem blíže neuvedené principy vzešlé z judikatury Ústavního soudu. Stěžovatel proto navrhl zrušit předmětné usnesení Nejvyššího soudu a vrátit mu věc k dalšímu řízení.
3. Ústavní soud posoudil splnění podmínek řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána poslední den zákonem stanovené lhůty oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
4. Ústavní stížnost však nesplňuje další podmínku řízení, kterou je vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jím tvrzených základních práv a svobod poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Stěžovatel byl sice poučen (s. 35 předmětného usnesení), že proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný, to však neznamená, že podmínka §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je splněna. Usnesením Nejvyššího soudu se věc podle §265l odst. 1 trestního řádu přikazuje k novému rozhodnutí při respektování právních názorů, které byly v předmětném usnesení Nejvyššího soudu ve vztahu k novému projednání věci vysloveny, jak to konečně výslovně požaduje §265s odst. 1 trestního řádu. Současně odstavec 2 tohoto ustanovení vylučuje změnu rozhodnutí v neprospěch stěžovatele.
5. Řízení v této věci tak pokračuje a není definitivně ukončeno. Proto je nepřípustné, aby Ústavní soud hodnotil závěry, které Nejvyšší soud učinil, neboť jednak se opírají o výslovné směrnice, které plynou z §265k odst. 2 trestního řádu, který stanoví, že: "Jestliže je vadná jen část napadeného rozhodnutí a lze ji oddělit od ostatních, zruší Nejvyšší soud rozhodnutí jen v této části; zruší-li však, byť i jen zčásti výrok o vině, zruší vždy zároveň celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad. Současně zruší také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí nebo jeho zrušenou část obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Ustanovení §261 se užije přiměřeně." Tím je též dána, popř. bude dána odpověď na námitky či též otázky stěžovatele, které klade ve své ústavní stížnosti ve vztahu k obsáhlému a vyčerpávajícímu odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu. Podle těchto závěrů bude ve věci rozhodováno Vrchním soudem v Praze, jak se z výroku napadeného usnesení podává. V takové situaci je vyloučeno, aby mohl Ústavní soud posoudit něco, o čem bude teprve dle výroku předmětného usnesení rozhodováno.
6. Protože projednání takového návrhu je nepřípustné, byla ústavního stížnost odmítnuta mimo ústního jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. ledna 2013
Jiří Mucha v. r.
soudce Ústavního soudu