ECLI:CZ:US:2013:4.US.1447.13.1
sp. zn. IV. ÚS 1447/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou o ústavní stížnosti stěžovatelky VETT a.s., se sídlem Praha 4, Nad Opatovem 2140/2, IČ: 25404717, zastoupené JUDr. Michalem Říhou, advokátem se sídlem na adrese Praha 5, Ke Klimentce 2186/15, proti rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje, odboru dopravy, ze dne 18. března 2013 sp. zn. 6C57/2009, č. j. KULK 17845/2013, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 6. května 2013, domáhala podle ustanovení §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zrušení rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje, odboru dopravy, ze dne 18. března 2013 sp. zn. 6C57/2009, č. j. KULK 17845/2013 s tvrzením, že napadeným rozhodnutím bylo zasaženo do jejího ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), konkrétně do práva domáhat se svého nároku u soudu či jiného orgánu veřejné moci a současně do práva na rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Stěžovatelka krajskému úřadu vytýkala odepření spravedlnosti ve formě explicitního odmítnutí zabývat se meritorně projednávanou věcí, ignorování rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec ze dne 3. dubna 2012 č. j. 59 A 36/2011-68, jímž mu byla uložena povinnost o postoupené civilní žalobě ve sporném správním řízení rozhodnout do třiceti dnů a dále ignorování usnesení zvláštního senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 8. března 2012 č. j. Konf 5/2012-11, kterým bylo rozhodnuto, že příslušný vydat rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 6 C 57/2009 o zaplacení 3 182 534,- Kč je správní orgán.
Z obsahu ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí bylo zjištěno, že Krajský úřad Libereckého kraje, odbor dopravy (dále jen "krajský úřad") v rámci sporného řízení podle §141 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, rozhodl ve věci žalobního návrhu stěžovatelky o uložení povinnosti odpůrci Městu Česká Lípa, zaplatit stěžovatelce částku 3 182 534,- Kč s příslušenstvím tak, že podle §141 odst. 7 správního řádu žalobní návrh zamítl (výrok I.) a podle §141 odst. 11 správního řádu uložil stěžovatelce povinnost uhradit do 30 dnů po nabytí právní moci tohoto rozhodnutí odpůrci náhradu potřebných nákladů ve výši 5 400,- Kč a náhradu za daň z přidané hodnoty (výrok II.). V odůvodnění napadeného rozhodnutí krajský úřad uvedl, že v srpnu 2010 obdržel soudní spis ve věci vedené původně Okresním soudem v České Lípě pod sp. zn. 6 C 57/2009, který mu byl usnesením Okresního soudu v České Lípě ze dne 14. ledna 2010 č. j. 6 C 57/2009-72 postoupen. Správní orgán postoupený spis vyhodnotil jako věc, která by mohla být posuzována coby návrh na zahájení sporného řízení podle §141 správního řádu. Po provedeném řízení krajský úřad dovodil, že požadovaný doplatek prokazatelné ztráty za přepravní výkony poskytnuté v období od 1. ledna do 31. prosince 2005, vyplývající podle tvrzení stěžovatelky ze závazku veřejné služby v městské autobusové dopravě v České Lípě, nebylo možno akceptovat.
Před tím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jeho projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu, a to včetně podmínky ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, která vyžaduje před podáním ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje (§72 odst. 3).
Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny tvrzený protiústavní stav napravit. Ústavní soud ve své konstantní judikatuře proto opakovaně uvádí, že nutnost vyčerpání všech účinných procesních prostředků je nezbytnou podmínkou řízení před Ústavním soudem (srov. např. usnesení ze dne 27. září 2006 sp. zn. IV. ÚS 562/06).
Podle ustanovení §65 odst. 1 soudního řádu správního ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, (dále jen "rozhodnutí"), může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak.
Právní úprava soudní kontroly činnosti orgánů veřejné správy je vystavěna na principu dvojkolejnosti. Rozhodl-li správní orgán v soukromoprávní věci, může se žalobce obrátit na civilní soud, který bude postupovat podle páté části občanského soudního řádu. Pokud je rozhodnutí správního orgánu svou povahou veřejnoprávní, přísluší přezkum rozhodnutí správním soudům, jež postupují podle zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů. Požadavek, aby rozhodnutí orgánů veřejné správy bylo přezkoumatelné soudy, pramení z čl. 36 odst. 2 Listiny (Mgr. Petr Podrazil: Povaha řízení ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem - Právní fórum, rok 2012, číslo 9, strana 389 a in ASPI ID LIT42274CZ).
Napadené rozhodnutí krajského úřadu je správním rozhodnutím, a stěžovatelka se mohla obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost napadeného rozhodnutí. Z uvedeného je zřejmé, že stěžovatelce byly dány právní prostředky pro ochranu jejích práv, které byla povinna vyčerpat před podáním ústavní stížnosti, a proto je ústavní stížnost nepřípustná.
Z výše uvedených důvodů soudkyně zpravodajka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podanou ústavní stížnost odmítla jako návrh nepřípustný podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 12. června 2013
Vlasta Formánková v.r.
soudkyně zpravodajka