ECLI:CZ:US:2013:4.US.1797.13.1
sp. zn. IV. ÚS 1797/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 6. srpna 2013 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Michaely Židlické, soudkyně JUDr. Vlasty Formánkové a soudce zpravodaje JUDr. Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti L. S., zastoupeného JUDr. Květoslavou Filipovou, advokátkou se sídlem Praha 7, Bubenská 47/113, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2013 sp. zn. 5 Tdo 1340/2012, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností navrhl stěžovatel zrušení shora uvedeného rozsudku ve výroku II., neboť má za to, že jeho vydáním došlo k porušení jeho základních práv ve smyslu čl. 1 odst. 1 a čl. 90 Ústavy ČR, čl. 8 odst. 1 a 2, čl. 10 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že svým jednáním nenaplnil skutkovou podstatu trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 trestního zákona. Konkrétně uvádí, že se nemohl dopustit napadení prodavačky způsobem popsaným v napadeném rozsudku Nejvyššího soudu, neboť k tomuto nemá dostatečnou tělesnou konstituci. Podle názoru stěžovatele byl tento skutek na něj "nastrojen orgány PČR a státní zástupce tento výsledek převzal stejně jako soudy." Svá tvrzení však stěžovatel nepodpořil žádnou adekvátní ústavněprávní argumentací.
Obsah ústavní stížností napadeného rozhodnutí, jakož i průběh řízení před soudy všech instancí, které jejich vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak napadené rozhodnutí, tak průběh procesu jsou stěžovateli i ostatním účastníkům řízení známy.
Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ústavní soud především konstatuje, že již dlouhodobě ve své judikatuře zdůrazňuje, že není další instancí v systému obecného soudnictví, na níž by bylo možno se obracet s návrhem na přezkoumání procesu, interpretace a aplikace zákonných ustanovení provedených ostatními soudy. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti. Jeho kompetence je dána pouze v případě, kdy by napadeným rozhodnutím orgánu veřejné moci došlo k porušení základních práv a svobod zaručených normami ústavního pořádku.
Podstatou ústavní stížnosti je pouze polemika stěžovatele s rozhodnutím dovolacího soudu. Ústavní soud nezjistil v tomto rozhodnutí žádná pochybení, která by svědčila o zásahu do základních práv stěžovatele. Napadené rozhodnutí je pečlivě odůvodněno. Tvrzení stěžovatele, že se orgány činné v trestním řízení a soudy nedostatečně zabývaly skutkovými zjištěními skutku kvalifikovaného jako trestný čin loupeže, není ničím podloženo.
V projednávané věci Ústavní soud nezjistil žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že došlo k porušení některého ze základních práv stěžovatele. V podrobnostech nelze než odkázat na obsáhlé a vyčerpávající odůvodnění rozhodnutí dovolacího soudu.
V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. srpna 2013
JUDr. Michaela Židlická
předsedkyně senátu Ústavního soudu