ECLI:CZ:US:2013:4.US.1880.12.3
sp. zn. IV. ÚS 1880/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou JUDr. Vlastou Formánkovou ve věci návrhu Michala Klepetáře, právně zastoupeného JUDr. Milanem Hulíkem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Praha 1, Bolzanova 1, směřující proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. března 2012, č.j. 8 As 71/2011-135, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se na Ústavní soud obrátil svým podáním, učiněným ve lhůtě dle ustanovení §72 odstavce 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), v němž namítal zkrácení ve svých zaručených právech, v právu na spravedlivý proces, zakotveném v čl. 36 odstavcích 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), k nimž mělo dojít vydáním napadeného usnesení.
Rozhodnutím Stavebního odboru Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 29. října 2008, č.j. S-MHMP 480618/2008/OST/Ko/Vč, bylo zamítnuto odvolání Společenství vlastníků jednotek domu č.p. 1370, Libora Ovčáčka, Pavla Korbela, Jana Aderssona a Terezy Anderssonové, a bylo potvrzeno rozhodnutí Odboru výstavby Úřadu Městské části Praha 22. Proti tomuto správnímu rozhodnutí podalo žalobu Společenství vlastníků jednotek domu č.p. 1370, Nové náměstí Uhříněves, se sídlem Praha 22, Nové náměstí 1370, a Pavel Korbel. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. března 2011, č.j. 9 Ca 9/2009-87, zamítl žalobu prvního (výrok I.) i druhého (výrok II.) žalobce, a nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (výrok III.) ani osobě zúčastněné na řízení (výrok IV.). Tento rozsudek napadl kasační stížností navrhovatel. Napadeným usnesením Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl (výrok I.) a nárok na náhradu nákladů kasačního řízení nepřiznal žádnému z účastníků (výrok II.) ani osobě zúčastněné na řízení (výrok III.).
Navrhovatel ve svém podání především konstatoval fakt, že je členem Společenství vlastníků jednotek domu č.p. 1370, Nové náměstí Uhříněves, se sídlem Praha 22, Nové náměstí 1370 (dále jen "Společenství"). Poté, co toto se Společenství rozhodlo nepodávat proti rozsudku Městského soudu v Praze kasační stížnost, nezbyla navrhovateli k ochraně jeho zaručených práv jiná možnost, než podat kasační stížnost sám.
Ústavní soud se ve věci zabýval nejprve procesními otázkami řízení. Poté, co navrhovatel obdržel akceptační dopis potvrzující přijetí jeho podání, uplatnil přípisem doručeným Ústavnímu soudu dne 21. června 2012 námitku podjatosti soudců čtvrtého senátu. Proto se Ústavní soud zabýval nejprve touto námitkou. Podle rozvrhu práce o námitce podjatosti soudců IV. senátu Ústavního soudu rozhoduje III. senát Ústavního soudu. Vzhledem k faktu, že navrhovatel namítl i podjatost členů III. senátu Ústavního soudu, postoupil III. senát Ústavního soudu tuto námitku I. senátu Ústavního soudu. Usnesením ze dne 7. listopadu 2012, č.j. IV. ÚS 1880/12-24, nebyli soudci III. senátu Ústavního soudu vyloučeni z projednávání a rozhodování věci. Usnesením ze dne 3. ledna 2013, č.j. IV. ÚS 1880/12-28, pak z projednávání a rozhodování nebyli vyloučeni ani soudci IV. senátu Ústavního soudu.
Z vyžádaného spisu Městského soudu v Praze, sp. zn. 9 Ca 9/2009, si Ústavní soud ověřil genezi případu a seznámil se rovněž se shora označeným rozsudkem Městského soudu v Praze. V něm se soud důkladně zabýval aktivní legitimací Společenství k podání žaloby, respektive k jeho účastenství na předcházejícím správním řízení. Shledal, že Společenství nemělo být účastníkem správního řízení, a tedy nemohlo být správním rozhodnutím zkráceno. Aktivně legitimováni by mohli být samostatně vlastníci (fyzické osoby). Ti však nesprávně vystupovali "zastřešeni" Společenstvím, jemuž však zákony ve stavebním řízení vlastníky předpokládané postavení neposkytují. S ohledem právě na tyto skutečnosti se navrhovatel snažil podat kasační stížnost jako jeden ze subjektů oprávněných ze zákona.
Nejvyšší správní soud však nepřijal interpretaci navrhovatele o možnosti vstoupit do postavení procesního nástupce sui generis a kasační stížnost odmítl, přičemž konstatoval, že i za situace, kdy by procesní nástupnictví shledal, bylo by nutno kasační stížnost odmítnout jako podanou po zákonné lhůtě.
Jakkoliv je tedy argumentace navrhovatele důkladná a rozsáhlá, není možno pominout procesní překážky. Navrhovatel namítl porušení práva na spravedlivý proces, kterého se měl dopustit Nejvyšší správní soud odmítnutím kasační stížnosti navrhovatele, který ji podal po zákonem stanovené lhůtě a navíc jako osoba neoprávněná.
Podle ustanovení §72 odstavce 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat osoba, jestliže tvrdí, že v řízení jehož byla účastníkem, bylo vydáno rozhodnutí porušující její základní práva nebo ústavně zaručené svobody.
Z výše uvedeného je patrné, že navrhovatel prostřednictvím Společenství, jakožto jeho člen, brojil proti rozhodnutí Odboru výstavby Úřadu Městské části Praha 22. Poté, co Městský soud v Praze deklaroval, že v takovém řízení nemůže být Společenství účastníkem, a proto správní žalobu zamítl, navrhovatel podal (pozdě) kasační stížnost, kterou se pokusil emancipovat se ve vztahu ke Sdružení a vstoupit do řízení, jehož účastníkem nebyl a ani se nestal procesním nástupcem účastníka. Přestože Nejvyšší správní soud odmítl kasační stížnost pro opožděnost, jasně v usnesení deklaroval nemožnost založení aktivní legitimace navrhovatele. Z těchto závěrů vychází i Ústavní soud, který na základě výše uvedeného, nemůže považovat navrhovatele za osobu oprávněnou k podání ústavní stížnosti v souladu s ustanovení §72 odstavcem 3 zákona o Ústavním soudu.
Podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením odmítne návrh, je-li podán někým zjevně neoprávněným.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. února 2013
Vlasta Formánková v.r.
soudkyně zpravodajka