ECLI:CZ:US:2013:4.US.2089.13.1
sp. zn. IV. ÚS 2089/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 2. srpna 2013 o ústavní stížnosti TEMPLUM Mercis, s. r. o., se sídlem Benešova Hora č. 53, 384 73 Stachy, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. dubna 2013 č. j. 1 Afs 18/2013-17, rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. ledna 2013 č. j. 10 Af 344/2011-96 a rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích č. j. 4942/11-1500 ze dne 19. října 2011, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 10. července 2013, se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.
Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
V souzené věci Ústavní soud shledal, že tomu tak není. Nehledě na další nedostatky ústavní stížnosti, které brání jejímu projednání, stěžovatelka především při podání ústavní stížnosti nebyla a ani nyní není řádně zastoupena advokátem na základě plné moci splňující náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu.
Ustanovení §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu fyzickým a právnickým osobám ukládá povinnost, aby byly v řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy, což se vztahuje již na samotné sepsání ústavní stížnosti. Podle §31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu v plné moci k zastupování podle §29 a §30 odst. 1 tohoto zákona musí být výslovně uvedeno, že je udělena pro zastupování před Ústavním soudem.
Z evidence Ústavního soudu bylo přitom zjištěno, že stěžovatelka podala v uplynulých letech již více ústavních stížností a ani v těchto případech nebyla od počátku řízení zastoupena advokátem. V řadě případů pak byla vyzývána k odstranění vad podání a poučena o nutnosti zastoupení advokátem v řízení o ústavní stížnosti s tím, že jinak bude stížnost odmítnuta. Tak se také pro neodstranění vad podaných ústavních stížností následně stalo. Ne nepodstatnou je zde přitom i okolnost, že za navrhovatelku jedná jejím jménem jednatel společnosti Ing. Přemysl Chmelař (viz portal.justice.cz), jenž byl i v dalších řízeních před Ústavním soudem opakovaně poučen o nezbytných náležitostech pro podání ústavní stížnosti.
Ústavní soud zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se s ústavní stížností nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a v zákonné lhůtě, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým (obdobně srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 3803/12 a II. ÚS 3804/12). Bylo proto ve vlastním zájmu stěžovatelky, aby vadu odstranila, resp. aby další její podání již tuto vadu neobsahovalo.
Ústavní soud proto v posuzované věci shledal důvod pro přiměřenou aplikaci ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. srpna 2013
JUDr. Vladimír Sládeček
soudce zpravodaj