ECLI:CZ:US:2013:4.US.23.13.1
sp. zn. IV. ÚS 23/13
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Vladimíra Sládečka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti společnosti RWE Gas Storage, s.r.o., IČ 278 92 077, se sídlem Praha 9, Prosecká 855/68, právně zastoupené Mgr. Jiřím Skálou, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Praha 2, Rubešova 162/8, směřující rozsudkům Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. února 2012, č.j. 22 A 227/2011-15, a Nejvyššího správního soudu ze dne 24. října 2012, č.j. 3 Aps 3/2012-56, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo narušeno její ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 11 odstavci 1 a v čl. 36 odstavci 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a v čl. 6 odstavci 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a v čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě.
Výše uvedeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě byla žaloba stěžovatelky zamítnuta, její následnou kasační stížnost zamítnul Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem.
Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti uvedla, že ačkoliv Katastrálnímu úřadu pro Olomoucký kraj, pracoviště Přerov, předložila návrh na záznam vlastnického práva ke specifikovaným stavbám, byly jí dne 29. září 2011 bez provedení zápisu listiny vráceny. Podle katastrálního úřadu je i nadále vlastníkem stát, neboť stěžovatelka při prokazování vydržení nedoložila potvrzení předchozího vlastníka. Stěžovatelka předložila dne 14. října 2011 nový návrh s vyjádřením ČPP Transgas, s.p., podle kterého tento nemá stavby v evidenci. I tento návrh byl, dne 31. října 2011, bez vyřízení vrácen s odkazem na fakt, že notářský zápis neřešil otázku nespornosti vlastnického práva. Nadto katastrální úřad stěžovatelce oznámil ohlášení zápisu záznamem vlastnického práva ke stavbám, které dne 25. července 2011 učinil ČPP Transgas, s.p., a to návrhem, na rozdíl od stěžovatelkou předloženého vyjádření, podepsaným statutárním orgánem ČPP Transgas, s.p. Stěžovatelka nesouhlasila se způsobem hodnocení věci a je přesvědčena, že katastrální úřad nepříslušně posuzuje vydržení staveb. Rovněž Krajský soud v Ostravě konstatoval nespornost vzniku vlastnického práva, která je však souběžným návrhem ČPP Transgas, s.p. popřena. Obdobně odůvodnil svůj napadený rozsudek i Nejvyšší správní soud. Stěžovatelka uvedla, že stavby se nacházejí na jejích pozemcích v rámci uzavřeného komplexu Podzemní zásobník plynu v Lobodicích. Nakládala s nimi v dobré víře stejně jako její právní předchůdce RWE Transgas, a.s. Ta tyto pozemky získala na základě smlouvy ze dne 2. května 2001, kterou uzavřela s Fondem národního majetku. Stěžovatelka má za to, že nabyla vlastnické právo vydržením, neboť pozemky užívala (případně její právní předchůdkyně) po dobu 10 let v dobré víře. Katastrální úřad podle stěžovatelky směšuje vydržení vlastnického práva s existencí podmínek pro záznam vlastnického práva do katastru nemovitostí. S ohledem na uvedené okolnosti proto navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadených rozhodnutí a spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 22 A 227/2011, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.
Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není obecným soudem dalšího stupně, není součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví. Nezabývá se eventuálním porušením běžných práv, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem. Stěžovatelka přitom zásah do zaručených práv pouze konstatovala, aniž by uvedla, jak do nich napadenými rozhodnutími měly zasáhnout správní soudy.
Z předloženého spisu Ústavního soudu se podává, že návrh na zápis vlastnického práva k předmětným stavbám podal nejprve ČPP Transgas, s.p. (dne 29. července 2011), teprve následně stěžovatelka (8. září 2011, respektive 13. října 2011). Právě pro tvrzené vydržení byl postup katastrálního úřadu tedy dán §5 odstavcem 4 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů, který je založen na nespornosti právního vztahu. Z podnětů, které byly katastrálnímu úřadu zaslány, však tento měl pochybnosti, které stěžovatelka neodstranila, a proto jejímu návrhu nevyhověl. Za dané situace ani Krajský soud v Ostravě nevyhověl správní žalobě stěžovatelky, a ani Nejvyšší správní soud neshledal pochybení tvrzená v kasační stížnosti.
Podle čl. 2 odstavce 2 Listiny (též čl. 2 odstavec 3 Ústavy), lze státní moc uplatňovat jen v případech, mezích způsobem, který stanoví zákon. Katastrální úřad požadoval po stěžovatelce doklad, prokazující nespornost věci, který mu nepředložila. Takové posouzení věci neshledaly správní soudy za porušení zákona a ani Ústavní soud v tom zásah do zaručených práv neshledává. Námitky, které stěžovatelka uvedla v ústavní stížnosti, předložila již ve správní žalobě a zopakovala je rovněž v kasační stížnosti, přičemž správní soudy se s ní již řádně vypořádaly a svá rozhodnutí dostatečně odůvodnily. Proto Ústavní soud neshledal tvrzený zásah.
Podle ustanovení §43 odstavec 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelkou tvrzená pochybení správních soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. července 2013
Michaela Židlická v.r.
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu