ECLI:CZ:US:2013:4.US.3855.12.1
sp. zn. IV. ÚS 3855/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou JUDr. Vlastou Formánkovou ve věci návrhu J. C., t.č. ve Věznici Vinařice, právně zastoupeného Mgr. Janem Roubem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Accace Legal, s.r.o., Praha 4, Hvězdova 1716/2b, směřujícího proti rozsudkům Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 12. března 2012, č.j. 6 T 169/2011-3142, a Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. srpna 2012, sp. zn. 7 To 241/2012, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel v průběhu řízení v jiné věci učinil podání směřující proti shora označeným rozhodnutím, a to bezprostředně po rozhodnutí odvolacího soudu. Následně byla věc vyčleněna k samostatnému projednání a navrhovatel byl vyzván k odstranění vad podání, spočívajících mimo jiné v absenci právního zastoupení a v nedoručení stejnopisu napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Poté, co si navrhovatel zajistil právní zastoupení, vyvstal problém doručením rozhodnutí krajského soudu. Teprve po opakované urgenci ze strany Ústavního soudu bylo rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem vyhotoveno a společně se spisem Okresního soudu v Litoměřicích bylo předloženo Ústavnímu soudu. Jak Ústavní soud zjistil, rozhodnutí však v té době nebylo doručeno účastníkům řízení, a proto Ústavní soud spis zaslal Okresnímu soudu v Litoměřicích ke zpracování. Následně si Ústavní soud ověřil, že napadené rozhodnutí krajského soudu bylo dne 22. dubna 2013 doručeno navrhovateli (dne 20. dubna 2013 i jeho obhájci), a tím začala běžet lhůta pro podání dovolání, které bylo Okresnímu soudu v Litoměřicích doručeno dne 16. května 2013.
Podmínka daná v ustanovení §75 odstavce 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") vyžaduje před podáním ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje (§72 odstavec 3 zákona o Ústavním soudu), s výjimkou návrhu na obnovu řízení a mimořádného opravného prostředku, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§75 odstavec 1, věta za středníkem, §72 odstavec 4 zákona o Ústavním soudu).
Navrhovatel podal proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, čímž došlo v posuzované věci k jeho souběhu s ústavní stížností. Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád navrhovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odstavce 1 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny tvrzený protiústavní stav napravit.
Ústavní soud opakovaně uvedl, že současné podávání dovolání a ústavní stížnosti nemá oporu v ustanoveních zákona o Ústavním soudu a navíc není řešením, které by vyhovovalo požadavku právní jistoty (viz obdobně usnesení sp. zn. I. ÚS 2162/11 a sp. zn. IV. ÚS 16/11 publikovaná na http//nalus.usoud.cz). Věcným projednáním ústavní stížnosti by mohlo dojít k vydání dvou rozdílných rozhodnutí v téže věci. Odmítnutí ústavní stížnosti pak nikterak právo navrhovatele na případné posouzení napadeného rozhodnutí Ústavním soudem nenarušuje, neboť: "Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě dvou měsíců od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku (§72 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu)".
Pokud navrhovatel svého práva podat mimořádný opravný prostředek využil, je nezbytné podané dovolání považovat za poslední procesní prostředek, který zákon k ochraně jeho práv poskytuje. Z této skutečnosti pak nelze než dovodit, že ústavní stížnost byla podána předčasně, a proto Ústavní soud neshledal ani důvody pro přerušení řízení; jedná se tudíž o návrh nepřípustný podle ustanovení §43 odstavce 1 písmeno e) ve spojení s ustanovením §75 odstavce 1 zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. května 2013
Vlasta Formánková v.r.
soudkyně zpravodajka