ECLI:CZ:US:2013:4.US.4315.12.1
sp. zn. IV. ÚS 4315/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce zpravodaje Miloslava Výborného o ústavní stížnosti J. B., zastoupeného JUDr. Josefem Zubkem, advokátem, AK se sídlem 1. máje 398, 739 61 Třinec, proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 23. 5. 2011 sp. zn. 3 T 114/2010, usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 9. 2011 sp. zn. 7 To 175/2011 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2012 sp. zn. 11 Tdo 176/2012, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností napadl stěžovatel shora označená rozhodnutí obecných soudů, v nichž spatřoval porušení svého práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Konkrétně stěžovatel obecným soudům vytknul, že neprovedly celou řadu důkazů, jež byly pro zjištění skutkového stavu a učinění závěru o vině stěžovatele klíčové (např. důkaz o existenci ICQ účtu stěžovatele, důkazy stran profilu, který měl stěžovatel založit apod.), a že v důsledku toho panuje extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a z nich vyvozeným skutkovým stavem.
Obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení před soudy všech instancí, které jejich vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžovaná rozhodnutí, tak průběh procesu jsou stěžovateli i ostatním účastníkům řízení známy.
Formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný; jde přitom o návrh sice přípustný, ale z důvodů dále vyložených zjevně neopodstatněný.
Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů, které jsou především povolány k rozhodování o vině a trestu (čl. 40 odst. 1 Listiny), je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li jejich pravomocnými rozhodnutími porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody. To však není stěžovatelův případ.
Obsahem ústavní stížnosti je toliko polemika se skutkovými závěry obecných soudů. V této souvislosti Ústavní soud především konstatuje, že námitky nyní přednesené uplatnil stěžovatel již v průběhu trestního řízení v rámci své obhajoby a zejména opakovaně v odvolání a dovolání, přičemž argumentace ústavní stížnosti je téměř totožná s odůvodněním uplatněným stěžovatelem v těchto opravných prostředcích.
Ústavní soud zdůrazňuje svoji ustálenou rozhodovací praxi, z níž vyplývá, že stěžovatelova skutková polemika není způsobilá sama o sobě založit porušení ústavních práv. Jak shora uvedeno, Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat obecnými soudy provedené hodnocení důkazů ve smyslu zaujetí odlišných skutkových závěrů, nejedná-li se o rozpory mezi provedenými důkazy a vyvozeným skutkovým stavem zakládajícími vykročení z mezí ústavních kautel. Takové vybočení z ústavních postulátů v dané věci zjištěno nebylo.
Obecné soudy dostály ústavním požadavkům kladeným na dokazování v trestním řízení. Úvahy soudů vztahující se k důkaznímu řízení se zakládají na racionální argumentaci a jsou v souladu s principem nezávislého soudního rozhodování. Důkazy byly provedeny v rozsahu nezbytném pro zjištění skutkového stavu, na jehož základě mohly obecné soudy vyslovit ústavně konformní závěr o vině stěžovatele a nadbytečnost provádění dalších důkazů byla obecnými soudy řádně vysvětlena. Výhrady stěžovatele, s nimiž se již obecné soudy opakovaně přesvědčivě vypořádaly, nejsou způsobilé závěr o ústavní konformitě procesu zjišťování skutkového stavu nikterak ohrozit. S ohledem na uvedené tak Ústavní soud může na rozhodnutí obecných soudů - maje je i jinak za ústavně souladná - odkázat (srov. zejména str. 3 - 7 napadeného rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku).
Ústavní soud tedy uzavírá, že právo stěžovatele na spravedlivý proces nebylo rozhodnutím obecných soudů nijak dotčeno. Napadená rozhodnutí byla řádně odůvodněna, důkazy byly řádně vyhodnoceny a právní závěry v napadených rozhodnutích obsažené nebyly v příkrém rozporu se skutkovými zjištěními.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 13. května 2013
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu