ECLI:CZ:US:2013:4.US.4856.12.1
sp. zn. IV. ÚS 4856/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudce zpravodaje Miloslava Výborného a soudkyně Vlasty Formánkové o ústavní stížnosti Jaroslavy Zaoralové, zastoupené JUDr. Zuzanou Žežulkovou, advokátkou, AK se sídlem Belgická 32, 120 00 Praha 2, proti usnesení Okresního soudu Praha - východ ze dne 2. 10. 2012 č. j. 28 EXE 996/2012-35, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod domáhala zrušení shora označeného rozhodnutí, kterým soud v exekučním řízení vyhověl námitce povinné obchodní společnosti IP & SADAL, spol. s r. o., v likvidaci, a vyloučil soudního exekutora, JUDr. Dagmar Kuželovou, Exekutorský úřad Praha 4, Novodvorská 1010, 142 Praha 4, z provedení exekuce nařízené usnesením Okresního soudu Praha - východ ze dne 16. 5. 2012 č. j. 28 EXE 996/2012-7. Podle odůvodnění napadeného usnesení soud shledal důvody zakládající pochybnosti o nepodjatosti soudního exekutora pro vztah k právnímu zástupci povinné i výsledku věci samé, neboť v jiném exekučním příkazu vydaným týmž soudním exekutorem figuroval právní zástupce povinné jako její dlužník.
Stěžovatelka, v exekučním řízení v postavení osoby oprávněné, zpochybnila existenci důvodů pro vyloučení exekutora z řízení, namítla, že se k námitce podjatosti nemohla vyjádřit a tvrdila, že rozhodnutí soudu nebylo řádně odůvodněno.
Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky a poté dospěl k závěru o zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti.
Podjatost exekutora a jeho následné vyloučení řeší zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve svém ustanovení §29. Exekutor je vyloučen z provedení exekuce, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, k účastníkům exekučního řízení nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jeho nepodjatosti (odst. 1). Ústavní soud dal ve své rozhodovací praxi opakovaně najevo, jak je třeba hodnotit nestrannost či podjatost soudce, resp. znalce (srov. §14 odst. 1, §17 o. s. ř.), a vzhledem k tomu, že podjatost soudního exekutora lze posoudit podle obdobných pravidel jako podjatost těchto osob, lze na jeho závěry v obecné rovině odkázat. Ústavní soud připomíná, že o objektivní nestrannosti je třeba uvažovat s ohledem na okolnosti daného případu na základě objektivních symptomů identifikovaných v dostupné judikatuře Ústavního soudu. Ve vztahu k objektivně ospravedlnitelným obavám jedné stran sporu, které mohou na základě ověřitelných skutečností legitimně svědčit o nedostatku směru nestrannosti (srov. nález sp. zn. I. ÚS 722/05 ze dne 7. 3. 2007, N 42/44 SbNU 533), též připomíná, že za validní kritérium je považována i tzv. jevová stránka věci (srov. např. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Chmelíř proti České republice ze dne 7. 6. 2005 č. 64935/01).
Po posouzení napadeného rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že Okresnímu soudu Praha - východ nelze vytknout extrémní vybočení z kritérií pro hodnocení nestrannosti, resp. podjatosti soudního exekutora, a že soud dostál i požadavkům kladeným na odůvodnění soudního rozhodnutí.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 8. ledna 2013
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu