ECLI:CZ:US:2013:4.US.873.13.1
sp. zn. IV. ÚS 873/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Vladimíra Sládečka, ve věci stěžovatelky Libuše Gottwaldové, právně zastoupené advokátkou JUDr. Marií Libíkovou, Masarykovo náměstí 71, Uherský Brod, proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 28. 11. 2012 č. j. 58 Co 452/2012-67 a usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 2. 5. 2012 č. j. 22 EXE 783/2012-28, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 12. 3. 2013 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a po odstranění vad návrhu konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Ústavní stížností napadeným usnesením Okresního soudu ve Zlíně byla na majetek stěžovatelky nařízena exekuce pro částku 7.150,- Kč s příslušenstvím. Proti předmětnému usnesení podala stěžovatelka odvolání, neboť s ním nesouhlasila a nepovažovala jej za správné. Stěžovatelka ve svém návrhu uvádí, že proti dotčenému směnečnému platebnímu rozkazu podala ústavní stížnost, o níž nebylo dosud rozhodnuto, a současně uvedla, že pro shodnou pohledávku oprávněné byla nařízena exekuce Okresním soudem ve Zlíně již ve věci sp. zn. 22 Nc 1238/2007, a to podle rozhodčího nálezu Ing. Petra Horáka ze dne 2. 3. 2007 č. j. 1 R 1363/2006 ve prospěch FINPOMOC.CZ. Ústřední námitkou stěžovatelky je pak tvrzení, že k projednání podaného odvolání mělo být odvolacím soudem nařízeno ústní jednání. Pokud se tak nestalo, došlo tím k zásahu do práv stěžovatelky, jež jsou jí garantována čl. 36 a 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
III.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Podle článku 36 odst. 1 Listiny se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu by k porušení tohoto práva na soudní ochranu došlo tehdy, pokud by byla komukoli v rozporu s ním upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud by soud odmítl jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. pokud by zůstal v řízení bez zákonného důvodu nečinný (srov. I. ÚS 2/93, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - sv. 1, C. H. Beck 1994, str. 273). Nic takového však v řízení najevo nevyšlo.
Namítá-li stěžovatelka, že odvolací soud nerozhodoval v rámci veřejného jednání, nutno konstatovat, že podle čl. 38 odst. 2 Listiny má každý právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Ústavní soud zdůrazňuje obecně platný princip, podle něhož případné zásahy do základních práv nebo svobod a tedy i jejich omezení musí být interpretovány restriktivně a nikoliv extenzivně. Zejména je třeba respektovat zásadu, že při omezení základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu a že taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena (čl. 4 odst. 4 Listiny).
Listina základních práv a svobod výslovně umožňuje odchylku od veřejnosti jednání, ale to za předpokladu, že tato výjimka bude vykládána omezujícím způsobem. Stanoví-li tedy ustanovení §214 odst. 2 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, výjimku z výše uvedeného pravidla veřejného projednání věci, nelze bez dalšího považovat postup soudu za protiústavní. Na druhou stranu však nemůže odvolací soud přistupovat k aplikaci výše citovaného ustanovení příliš formalisticky a automaticky v případě odmítání odvolání jednání nenařizovat. Citované ustanovení o. s. ř. dává možnost, byť omezenou, aby odvolací soud v případech zde vyjmenovaných nenařídil k projednání odvolání jednání; nejde však o zákaz jednání nařídit, ukáže-li se to (byť třebas jen zcela výjimečně) nezbytným. Jinými slovy řečeno, není-li na straně odvolacího soudu pochyb, pro které by bylo nutno veřejné jednání nařídit, jeví se býti účelným postupovat tak, jak učinil odvolací soud. V předmětném případě stěžovatelka v ústavní stížnosti neuvedla žádná tvrzení, s nimiž by se nevypořádal již odvolací soud, případně, pro které by bylo nutno veřejné ústní jednání před jmenovaným soudem nařídit. V postupu odvolacího soudu tak nelze spatřovat porušení práv garantovaných čl. 38 Listiny.
Z výše uvedených důvodů byl Ústavní soud nucen podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný, odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. června 2013
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu