ECLI:CZ:US:2013:Pl.US.10.13.3
sp. zn. Pl. ÚS 10/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského a soudců Jaroslava Fenyka, Jana Filipa, Vlasty Formánkové, Vojena Güttlera, Pavla Holländera, Ivany Janů, Vladimíra Kůrky, Dagmar Lastovecké, Jana Musila, Jiřího Nykodýma, Milady Tomkové, Miloslava Výborného a Michaely Židlické o námitce podjatosti soudce Stanislava Balíka, vznesené skupinou 18 senátorů Senátu Parlamentu ČR, zastoupených JUDr. Karolem Hrádelou, advokátem se sídlem v Praze, Českomalínská 516/27, a jeho vyloučení z projednávání návrhu na zrušení zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), takto:
Soudce Stanislav Balík není vyloučen z projednávání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 10/13.
Odůvodnění:
1. Ústavnímu soudu bylo dne 22. 5. 2013 doručeno podání právního zástupce skupiny 18 senátorů, v němž byla vedle žádosti o odročení ústního jednání nařízeného na den 29. 5. 2013 vznesena námitka podjatosti soudce zpravodaje ve věci sp. zn. Pl. ÚS 10/13, Stanislava Balíka.
2. Důvody podjatosti spatřují navrhovatelé v tom, jakým způsobem soudce zpravodaj dosud procesně postupoval v daném řízení, zejména že předal navrhovatelům vyjádření ostatních účastníků řízení až společně s předvoláním k ústnímu jednání, ačkoliv vyjádření měl Ústavní soud k dispozici již od 21. 3. 2013. Dále navrhovatelé poukázali na to, že si písemně od soudce zpravodaje vyžádali přeposlání smluv uzavřených vládou s jednotlivými církvemi, které vláda poskytla Ústavnímu soudu, avšak soudce zpravodaj přípisem ze dne 7. 3. 2013 odkázal navrhovatele na možnost nahlížení do spisu a odmítl smlouvy přeposlat. Navrhovatelé proto uzavřeli, že podjatost soudce zpravodaje spatřují v tom, že zbytečně a neodůvodněně komplikuje soudní řízení ve věci, která je naléhavá.
3. K námitce podjatosti se dle §37 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), vyjádřil písemně soudce Stanislav Balík tak, že prohlásil, že se necítí být podjatý, a to ani ve vztahu k účastníkům, ani k projednávané věci. Má za to, že zde není dán důvod pro jeho vyloučení, neboť námitka účastníků je založena výlučně na kritice jeho procesních postupů v řízení.
4. Podle ustanovení §36 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu je soudce vyloučen z projednávání a rozhodování věci, mimo jiné, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti.
5. Dosavadní judikatura Ústavního soudu spočívá na premise, že vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, lze-li mít pochybnosti o jeho nepodjatosti (srov. nález ve věci I. ÚS 167/94, N 127/6 SbNU 429). Ústavní soud již v minulosti také poznamenal, že subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání, rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního. To znamená, že otázka podjatosti nemůže být postavena nikdy zcela najisto, nelze ovšem vycházet pouze ze subjektivních pochybností osob zúčastněných na řízení, ani pouze ze subjektivních pocitů příslušného soudce, nýbrž i z právního rozboru objektivních skutečností, které k těmto pochybnostem vedou (srov. například nález ve věci sp. zn. II. ÚS 105/01, N 98/23 SbNU 11, nález ve věci sp. zn. I. ÚS 371/04, N 121/34 SbNU 255).
6. Plénum Ústavního soudu vzalo v úvahu skutečnosti, které podle navrhovatelů zakládají důvody podjatosti soudce Stanislava Balíka, jakož i jeho vlastní vyjádření k námitce a dospělo k závěru, že zde nejsou splněny důvody k vyloučení soudce zpravodaje pro jeho podjatost.
7. Především je třeba uvést, že důvody podjatosti soudce zpravodaje měly spočívat výlučně v jeho dosavadním procesním postupu v řízení. Plénum Ústavní soudu však neshledalo, že by soudce zpravodaj postupoval v řízení v rozporu se zákonem o Ústavním soudu nebo tak, že by nepřípustně zvýhodnil některého z účastníků či vedlejších účastníků řízení, nota bene že by tak činil z důvodu své podjatosti ve vztahu k navrhovatelům nebo že by tento postup mohl zpochybnit jeho nestrannost.
8. Podle §42 odst. 3 zákona o Ústavním soudu činí soudce zpravodaj potřebné procesní úkony a zejména shromažďuje důkazy, které mohou sloužit ke zjištění skutkového stavu věci. Podle §42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu má soudce zpravodaj povinnost zajistit, aby návrh byl neprodleně doručen ostatním účastníkům, případně vedlejším účastníkům s výzvou, aby se k němu vyjádřili ve lhůtě, kterou určí nebo kterou stanoví tento zákon. Zákon o Ústavním soudu výslovně nevyžaduje, aby byla tato vyjádření zasílána v určité lhůtě navrhovateli k replice. Ustanovení §46 zákona o Ústavním soudu pak stanoví, že předvolání k ústnímu jednání musí být doručeno účastníkům, vedlejším účastníkům a jejich zástupcům tak, aby tyto osoby měly dostatek času k přípravě na jednání, zpravidla nejméně pět dní předem. S ohledem na to se lze domnívat, že časový prostor mezi rozesláním předvolání a konáním ústního jednání je dostatečný k tomu, aby se všichni účastníci a vedlejší účastníci řízení mohli s vyjádřeními ostatních účastníků seznámit a na jednání připravit, zvláště pokud většina argumentů již opakovaně zazněla nejen jako součást řízení před Ústavním soudem.
9. Pokud jde o skutečnost, že soudce zpravodaj odmítl navrhovatelům zaslat jimi vyžádané smlouvy uzavřené mezi vládou a jednotlivými církvemi, rovněž tento jeho procesní postup byl zcela v souladu se zákonem o Ústavním soudu, neboť smlouvy nepředstavují procesní úkon vedlejšího účastníka řízení, nýbrž důkaz, který je založen ve spise Ústavního soudu. Zákon o Ústavním soudu, ani žádný z procesních předpisů ovládajících řízení před soudy nepředpokládá, že by důkaz byl soudem rozesílán účastníkům řízení. Jak soudce zpravodaj v naříkaném přípise uvedl, tento důkaz je součástí spisu Ústavního soudu a účastníkům řízení nic nebránilo, aby do spisu Ústavního soudu nahlédli.
10. Jak uvedeno shora, plénum Ústavního soudu neshledalo nic, co by svědčilo o procesním pochybení soudce zpravodaje, nota bene takovém, které by mohlo zakládat pochybnosti o jeho nestrannosti a nepodjatosti.
11. Z uvedených důvodů plénum Ústavního soudu dospělo postupem dle §38 odst. 1 zákona o Ústavním soudu k závěru, že zde nejsou dány důvody pro vyloučení soudce Stanislava Balíka z projednání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 10/13.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. 5. 2013
Pavel Rychetský, v. r.
předseda Ústavního soudu