ECLI:CZ:US:2013:Pl.US.16.13.1
sp. zn. Pl. ÚS 16/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v plénu ve složení Stanislav Balík, Vlasta Formánková, Vojen Güttler, Pavel Holländer, Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká (soudce zpravodaj), Jan Musil, Jiří Nykodým, Pavel Rychetský, Miloslav Výborný a Michaela Židlická ve věci návrhu Ctirada Patočky, na zrušení části ustanovení čl. II Rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii č. 1/2013 Sb., takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností žádá stěžovatel o zrušení slov "pravomocně neskončeného trestního stíhání" a "s výjimkou trestního stíhání proti uprchlému" v článku II Rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii č. 1/2003 Sb. (dále jen "amnestie"), neboť v daném znění má toto ustanovení amnesie porušovat ustanovení čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), ustanovení čl. 2 Dodatkového protokolu č. 12 k Úmluvě, ustanovení čl. 1, čl. 2 odst. 2, čl. 3 odst. 1 a 3, čl. 4 odst. 3, čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a ustanovení čl. 62 písm. g) a čl. 63 odst. 1 písm. j) a k) Ústavy České republiky; amnestie má odporovat i ustanovení §1 odst. 1 trestního řádu.
Otázkou přezkoumatelnosti amnestijního rozhodnutí prezidenta republiky se Ústavní soud zabýval v usnesení ze dne 5. 3. 2013 ve věci sp. zn. Pl. ÚS 4/13, ve kterém dospěl k závěru, že k takovému přezkumu zásadně není příslušný.
Stěžovatel ve svém podání nepředložil takové argumenty, jež by vedly ke změně závěrů přijatých v odkazovaném usnesení. Rovněž v projednávané věci je proto nutno odmítnout stěžovatelovo podání, neboť k jeho projednání není Ústavní soud příslušný.
V kontextu stěžovatelovy věci je přitom možno výslovně odkázat na odůvodnění usnesení sp. zn. Pl. ÚS 4/13, ze kterého jasně vyplývá, že ani v případě věcné projednatelnosti stěžovatelova podání by jeho návrh nemohl být shledán důvodným.
Jelikož ve světle závěrů odkazovaného usnesení pléna Ústavního soudu není tento soud prima facie příslušný k projednání stěžovatelova podání, nezabýval se již otázkou, zda je stěžovatel v dané věci vůbec oprávněn takový návrh podat (ve smyslu ustanovení §74 zákona o Ústavním soudu).
Z obdobného důvodu potom nebyl stěžovatel ani vyzýván k odstranění vady podání, spočívající v absenci povinného zastoupení advokátem pro řízení před Ústavním soudem, neboť takový postup by byl čistě formalistický a z hlediska procesní ekonomie zcela neefektivní. Pro úplnost Ústavní soud dodává, že stěžovatelově žádosti o bezplatnou právní pomoc by Ústavní soud nemohl vyhovět ani v případě, že by byla jeho ústavní stížnost meritorně projednatelná, neboť takový postup zákonná úprava neumožňuje.
Ústavní soud proto návrh dle ustanovení §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. dubna 2013
Pavel Rychetský
předseda Ústavního soudu