ECLI:CZ:US:2013:Pl.US.23.13.1
sp. zn. Pl. ÚS 23/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z místopředsedy Jaroslava Fenyka a soudců Stanislava Balíka, Ludvíka Davida, Jana Filipa, Vlasty Formánkové, Ivany Janů, Vladimíra Kůrky, Jiřího Nykodýma, Vladimíra Sládečka, Kateřiny Šimáčkové a Michaely Židlické o vyloučení soudce Radovana Suchánka z projednávání návrhu skupiny 18 senátorů Senátu Parlamentu České republiky, zastoupených JUDr. Karolem Hrádelou, advokátem se sídlem v Praze 6, Českomalínská 516/27, na zrušení části ustanovení §64 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ve slovech "nejméně 41" a ve slovech "nejméně 17" a zrušení části ustanovení §64 odst. 5 téhož zákona ve slovech "požadovaným počtem poslanců nebo senátorů", takto:
Soudce Radovan Suchánek není vyloučen z projednávání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 23/13.
Odůvodnění:
1. Před projednáním věci vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 23/13 plénem Ústavního soudu předložil dne 10. 12. 2013 soudce Radovan Suchánek prohlášení, v němž vyjadřuje své přesvědčení, že zde existují skutečnosti, které by mohly zakládat pochybnost o jeho nepodjatosti ve vztahu k některým navrhovatelům.
2. Důvody těchto obav spatřuje v dřívějších osobních a pracovních vztazích s některými navrhovateli, a to s doc. MUDr. Miladou Emmerovou, CSc., Ing. Zdeňkem Škromachem a MUDr. Vladimírem Plačkem. Současně výslovně uvedl, že ve vztahu k věci samé se podjatý necítí a že se na přípravě projednávaného návrhu nijak nepodílel.
3. Podle ustanovení §36 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je soudce vyloučen z projednávání a rozhodování věci, mimo jiné, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti.
4. Dosavadní judikatura Ústavního soudu spočívá na premise, že vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, lze-li mít pochybnosti o jeho nepodjatosti (srov. nález ve věci I. ÚS 167/94, N 127/6 SbNU 429). Ústavní soud již v minulosti také poznamenal, že subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání, rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního. To znamená, že otázka podjatosti nemůže být postavena nikdy zcela najisto, nelze ovšem vycházet pouze ze subjektivních pochybností osob zúčastněných na řízení, ani pouze ze subjektivních pocitů příslušného soudce, nýbrž i z právního rozboru objektivních skutečností, které k těmto pochybnostem vedou (srov. například nález ve věci sp. zn. II. ÚS 105/01, N 98/23 SbNU 11, nález ve věci sp. zn. I. ÚS 371/04, N 121/34 SbNU 255).
5. Pokud se jedná specificky o posouzení podjatosti a vyloučení soudce v řízení o kontrole norem, Ústavní soud již rovněž traktoval (srov. usnesení sp. zn. Pl. ÚS 7/02 ze dne 18. 6. 2002, U 17/26 SbNU 379), že v tomto typu řízení, v němž primárně nejde o ochranu subjektivních práv účastníků řízení, ale o ochranu ústavního pořádku v jeho objektivní poloze, nelze zcela mechanicky aplikovat pojetí nestrannosti a nepodjatosti tak, jak je uplatňováno v řízeních, jejichž předmětem je ochrana individuálních subjektivních práv. Ústavní soud později, v souvislosti s posuzováním vztahu soudce k věci samé jako důvodu pro vyloučení z rozhodování, výslovně konstatoval, že důvody k vyloučení soudce z rozhodování v řízení o kontrole norem je třeba vykládat velmi restriktivně (srov. usnesení sp. zn. Pl. ÚS 17/11 ze dne 3. 5. 2012).
6. Plénum Ústavního soudu proto uvážilo, zda v daném případě skutečnosti uváděné soudcem Radovanem Suchánkem mohou být objektivně důvodem pro jeho vyloučení z rozhodování věci. Dospělo přitom k závěru, že obdobně jako v případě vztahu k věci samé, také osobní a pracovní vztah k navrhovatelům v řízení o kontrole norem musí být nahlížen odlišně od řízení, v němž jsou posuzována individuální subjektivní práva účastníků řízení. Jak již uvedeno, účelem řízení o kontrole norem je především ochrana ústavního pořádku v jeho objektivní poloze, nikoliv ochrana individuálních subjektivních práv účastníků řízení. Tato skutečnost musí mít také reflexi v odlišném posouzení toho, do jaké míry se osobní nebo pracovní vztah k účastníkům řízení může projevit v nepodjatosti soudce. Také v tomto případě je třeba důvody pro vyloučení vykládat velmi restriktivně. Proto samotná skutečnost, že soudce udržoval s některými navrhovateli osobní a pracovní vztahy, není důvodem pro jeho vyloučení z posouzení a rozhodnutí o návrhu v řízení o kontrole norem.
7. S ohledem na to plénum Ústavního soudu dospělo postupem dle §38 odst. 1 zákona o Ústavním soudu k závěru, že zde nejsou dány důvody pro vyloučení soudce Radovana Suchánka z projednání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 23/13.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. 12. 2013
Jaroslav Fenyk
místopředseda Ústavního soudu