ECLI:CZ:US:2013:Pl.US.28.13.2
sp. zn. Pl. ÚS 28/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského a soudců Stanislava Balíka, Jaroslava Fenyka, Jana Filipa, Vlasty Formánkové, Vojena Güttlera, Pavla Holländera, Ivany Janů, Vladimíra Kůrky, Dagmar Lastovecké, Jana Musila, Jiřího Nykodýma, Miloslava Výborného a Michaely Židlické o vyloučení soudkyně Milady Tomkové z projednávání návrhu Městského soudu v Brně na zrušení části zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění zákona č. 11/2013 Sb., takto:
Soudkyně Milada Tomková není vyloučena z projednávání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 28/13.
Odůvodnění:
1. Ústavnímu soudu byl dne 24. 5. 2013 doručen návrh Městského soudu v Brně, který vzešel z řízení o žalobě soudce Krajského soudu v Brně proti České republice o nároku na doplacení části platu, který je jinak vyplácen na základě zákona č. 236/1995 Sb. ve znění zákona č. 11/2013 Sb. Navrhovatel se domnívá, že ustanovení zákona, jehož má být ve věci použito, především stanovení násobku 2,75 platové základny, je v rozporu s ústavním pořádkem tak, jak jej již v minulosti ve vztahu k platovému zabezpečení soudců vyložil ve svých rozhodnutích Ústavní soud.
2. Návrh byl dle platného rozvrhu práce přidělen jako soudci zpravodaji Miladě Tomkové. Ta dle §37 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), předložila dne 28. 5. 2013 plénu Ústavního soudu prohlášení, v němž vyjadřuje své přesvědčení, že zde existují skutečnosti, které by mohly zakládat pochybnost o její nepodjatosti ve vztahu k projednávané věci.
3. Důvody těchto obav spatřuje v tom, že jako soudkyně Nejvyššího správního soudu se po roce 2003 několikrát účastnila jednání představitelů soudní moci a moci výkonné, jejichž předmětem bylo odměňování soudců, v letech 2011 a 2012 pak jako soudkyně, o níž bylo známo, že se zabývá vedle otázek sociálních práv též dílčími aspekty postavení soudců včetně jejich odměňování, poskytla neformálně několik konzultací představitelům Unie soudců, které následně našly svůj výraz i v tehdy podávaných návrzích Ústavnímu soudu na zrušení částí zákona č. 236/1995 Sb. Konečně jako soudkyně Nejvyššího správního soudu společně s převážnou většinou svých tehdejších kolegů podala žalobu k Městskému soudu v Brně, kterou se pouze jako projevem solidarity se soudci nižších stupňů domáhali zrušení zásahů do platové základny za leden 2011 a leden 2012, přičemž tuto žalobu vzala dne 28. 5. 2013 zpět.
4. Dále k tomu soudkyně zpravodajka uvedla, že subjektivně se podjatou necítí a jakkoliv v minulosti veřejně vyjadřovala své názory na otázky hmotného zabezpečení soudců, je schopna v projednávané věci zachovat potřebný profesionální odstup.
5. Podle ustanovení §36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je soudce vyloučen z projednávání a rozhodování věci, mimo jiné, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti.
6. Dosavadní judikatura Ústavního soudu spočívá na premise, že vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, lze-li mít pochybnosti o jeho nepodjatosti (srov. nález ve věci I. ÚS 167/94, N 127/6 SbNU 429). Ústavní soud již v minulosti také poznamenal, že subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání, rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního. To znamená, že otázka podjatosti nemůže být postavena nikdy zcela najisto, nelze ovšem vycházet pouze ze subjektivních pochybností osob zúčastněných na řízení, ani pouze ze subjektivních pocitů příslušného soudce, nýbrž i z právního rozboru objektivních skutečností, které k těmto pochybnostem vedou (srov. například nález ve věci sp. zn. II. ÚS 105/01, N 98/23 SbNU 11, nález ve věci sp. zn. I. ÚS 371/04, N 121/34 SbNU 255).
7. Pokud se jedná o posouzení podjatosti a vyloučení soudce v řízení o kontrole norem, Ústavní soud již rovněž traktoval (srov. usnesení sp. zn. Pl. ÚS 7/02 ze dne 18. 6. 2002, U 17/26 SbNU 379), že v tomto specifickém typu řízení, v němž primárně nejde o ochranu subjektivních práv účastníků řízení, ale o ochranu ústavního pořádku v jeho objektivní poloze, nelze zcela mechanicky aplikovat pojetí nestrannosti a nepodjatosti tak, jak je uplatňováno v řízeních, jejichž předmětem je ochrana individuálních subjektivních práv. V citovaném usnesení tak Ústavní soud například učinil závěr, že veřejná prezentace soudců Ústavního soudu k odborným právním otázkám nezakládá důvod pro vyloučení soudce Ústavního soudu pro podjatost podle §36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. To platí i v případě, kdy se taková prezentace uskutečnila v rámci přípravy a projednávání novely zákona, neboť tento důvod vylučuje z důvodů zakládajících podjatost ve vztahu k projednávané materii výslovně i zákon o Ústavním soudu (§36 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).
8. Ústavní soud již současně k pojetí nestrannosti v řízení o kontrole norem uvedl, že soudci Ústavního soudu, stejně jako ostatní jednotlivci, jsou adresáty řady právních norem a jsou též účastníky řady právních vztahů založených či regulovaných právními normami, jejichž přezkum může být předmětem posouzení v řízení o zrušení zákonů a jiných právních předpisů. Přitom dotčená právní norma se soudců Ústavního soudu může osobně dotýkat s různou mírou intenzity (daňový poplatník, vlastník či nájemce bytu, příjemce starobního důchodu, příjemce zdravotní péče atd.) a je třeba pečlivě vážit, zda striktní výklad důvodů zakládajících podjatost soudce by ve výsledku neparalyzoval Ústavní soud jako celek. Důvody k vyloučení soudce z rozhodování v řízení o kontrole norem je proto třeba vykládat velmi restriktivně (srov. usnesení sp. zn. Pl. ÚS 17/11 ze dne 3. 5. 2012).
9. Plénum Ústavního soudu proto uvážilo, zda v daném případě důvody uváděné soudkyní zpravodajkou, v nichž ona sama spatřuje možné zpochybnění své nepodjatosti, avšak, jak uvedla, sama se subjektivně podjatá necítí, mohou být důvodem pro její vyloučení z rozhodování dané věci. Dospělo přitom k závěru, že uváděné skutečnosti nepřekročily takovou intenzitu osobní angažovanosti v prosazování právních nároků souvisejících s nyní posuzovanou právní úpravou, která by mohla založit skutečně objektivní pochybnosti o nestrannosti a nepodjatosti. Pokud jde o účast soudkyně zpravodajky na přípravě předchozích právních úprav, je zřejmé, že k nim byla přizvána především z důvodů expertních, a jak uvedeno, zákon o Ústavním soudu explicitně vylučuje tuto skutečnost jako důvod případné podjatosti soudce. Skutečnost, že soudkyně zpravodajka v minulosti působila jako soudkyně obecného soudu a že lze předpokládat, že po výkonu funkce soudce Ústavního soudu se do této pozice znovu navrátí, rovněž nezakládá důvody její podjatosti při přezkumu právních norem, neboť jak uvedeno, rovněž soudci Ústavního soudu jsou adresáty celé řady právních norem a toliko tento důvod nemůže vést k vyloučení soudce z rozhodování o jejich přezkumu. Konečně jakýkoliv dopad rozhodování Ústavního soudu na své minulé platové nároky soudkyně zpravodajka sama vyloučila tím, že vzala podanou žalobu proti České republice zpět.
10. S ohledem na to plénum Ústavního soudu dospělo postupem dle §38 odst. 1 zákona o Ústavním soudu k závěru, že zde nejsou dány důvody pro vyloučení soudkyně Milady Tomkové z projednání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 28/13.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. 5. 2013
Pavel Rychetský, v. r.
předseda Ústavního soudu