ECLI:CZ:US:2014:1.US.1484.14.1
sp. zn. I. ÚS 1484/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o ústavní stížnosti stěžovatele Karla Vorálka, zastoupeného JUDr. Romanem Haisem, advokátem se sídlem Jiráskova 41, Brno, proti příkazu soudce Obvodního soudu pro Prahu I k domovní prohlídce ze dne 20. 05. 2011 sp. zn. 63 Nt 2514/2011 a proti příkazu soudce Obvodního soudu pro Prahu I k prohlídce jiných prostor a pozemků ze dne 20. 05. 2011 sp. zn. 63 Nt 7206/2011, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Dne 24. 4. 2014 bylo Ústavnímu soudu doručeno stěžovatelovo podání, ve kterém stěžovatel uvádí, že podává ústavní stížnost proti napadeným příkazům k domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor a pozemků. Na základě těchto příkazů provedla dne 24. 5. 2011 Policie České republiky jako neodkladný a neopakovatelný úkon domovní prohlídku a prohlídku jiných prostor a pozemků. Napadená rozhodnutí byla stěžovateli doručena v den provedení prohlídek. Dne 24. 2. 2014 se stěžovatel po Policii České republiky domáhal vynětí napadených příkazů a na ně navazujících protokolů o provedení domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor a pozemků z trestního spisu pro jejich nezákonnost. Vyrozuměním ze dne 12. 3. 2014 č. j. OKFK-195-697/TČ-2010-251202 byl návrh stěžovatele policejním orgánem odmítnut. Stěžovatel má za to, že provedením prohlídek na základě napadených příkazů a odmítnutím návrhu stěžovatele ze strany policejního orgánu na vyjmutí těchto příkazů a na ně navazujících protokolů došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 4 odst. 1, čl. 7 odst. 1, čl. 10 odst. 2, čl. 12 odst. 1, 2 a 3 a čl. 13 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
2. Dříve, než Ústavní soud přikročí k věcnému přezkumu napadených příkazů, vždy zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje všechny podmínky kladené na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), tedy mimo jiné též to, zda byla podána včas.
3. Podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a), odst. 3 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Ústavní stížnost je třeba podat ve lhůtě dvou měsíců (dříve 60 dnů) od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
4. Ústavní soud shledává, že ústavní stížnost směřuje proti příkazům k prohlídkám vydaným dne 20. 5. 2011, což je patrné z označení, argumentace i petitu stížnosti. V tomto směru je zjevné, že podaná ústavní stížnost je opožděná. Nad uvedené Ústavní soud doplňuje následující. Z procesního popisu a argumentace stěžovatele plyne, že dle jeho názoru byla jeho ústavně zaručená práva porušena taktéž odmítnutím jeho návrhu na vyjmutí ústavní stížností napadených příkazů a též na ně navazujících protokolů, byť z takto formulované ústavní stížností není patrné, že stěžovatel napadá i vyrozumění policejního orgánu ze dne 12. 3. 2014 č.j. OKFK-195-697/TČ-2010-251202. I kdyby tomu bylo tak, Ústavní soud by byl nucen odmítnout stížnost pro nepřípustnost, jelikož stěžovatel k ochraně svých práv nevyužil, pokud jde o tvrzený excesivní způsob provedení prohlídky, všechny dostupné prostředky, které mu poskytuje trestní řád v podobě dozorových pravomocí státního zástupce nad postupem policejního orgánu v trestním řízení (k tomu srov. argumentaci Ústavního soudu v usnesení sp. zn. II. ÚS 2166/14). Vedle toho stěžovatel může nezákonnost provedených prohlídek a z nich plynoucích důkazů namítat i v průběhu soudního řízení, bude-li proti němu vedeno.
5. Za této situace Ústavnímu soudu nezbylo než návrh odmítnout podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení pro opožděnost.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. října 2014
Kateřina Šimáčková, v. r.
soudkyně zpravodajka