ECLI:CZ:US:2014:1.US.1542.13.2
sp. zn. I. ÚS 1542/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ivanou Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Veolia Transport Praha, s. r. o., IČ: 267 30 448, se sídlem U Seřadiště 9, Praha 10, zastoupeného Mgr. Ing. Zdeňkem Mikulášem, advokátem, se sídlem Purkyňova 74/2, Praha 1, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 2. 2013, č. j. 23 Co 537/2012-35, a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 13. 9. 2012, č. j. 16 C 54/2012-16, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 10 jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel brojí ústavní stížností proti shora označeným rozsudkům obecných soudů. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 2. 2013, č. j. 23 Co 537/2012-35, byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 13. 9. 2012, č. j. 16 C 54/2012-16.
Ústavní stížnost není přípustná.
Ústavní soud konstatuje, že jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. Z hlediska funkce ústavního soudnictví je proto nežádoucí, aby stejné rozhodnutí souběžně a na sobě nezávisle přezkoumával příslušný orgán a zároveň také Ústavní soud. Jestliže stěžovatel využije možnosti podat mimořádný opravný prostředek - dovolání, o kterém dosud nebylo pravomocně rozhodnuto, je souběžně podaná ústavní stížnost předčasná. V platném právu je tato zásada vyjádřena v §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), podle něhož je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. V civilním řízení soudním to znamená, že je v prvé řadě na obecných soudech, aby poskytly ochranu základním právům a svobodám stěžovatele (srov.
čl. 4 Ústavy). Ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu dále uvádí, že výše konstatované pravidlo platí i pro mimořádný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení.
Ze sdělení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 19. 5. 2014 a informací dostupných na serveru infoSoud (www.justice.cz) Ústavní soud zjistil, že stěžovatel dne 15. 5. 2013 napadl stejné rozhodnutí dovoláním, o kterém Nejvyšší soud dosud pravomocně nerozhodl. Z tohoto důvodu není ústavní stížnost přípustná.
Pokud stěžovatel uplatnil mimořádný opravný prostředek a bude o něm rozhodnuto tak, že není přípustný, připadá v úvahu aplikace ustanovení §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, dle něhož platí, že byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě dvou měsíců od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Stěžovateli tedy zůstává zachována lhůta k podání ústavní stížnosti i proti předcházejícím rozhodnutím obecných soudů.
Vzhledem ke zjištěným skutečnostem Ústavní soud podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl ústavní stížnost jako nepřípustný návrh.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. června 2014
Ivana Janů, v.r.
soudce zpravodaj