ECLI:CZ:US:2014:1.US.1722.13.1
sp. zn. I. ÚS 1722/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce Ludvíka Davida a soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatele Jana Flenera, zastoupeného Mgr. Radkem Suchým, advokátem se sídlem Osvoboditelů 2649, Louny, směřující proti příkazu k domovní prohlídce vydanému Obvodním soudem pro Prahu 10 dne 18. 3. 2013, sp. zn. 1 Nt 508/2013, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížnost, doručená Ústavnímu soudu dne 29. 5. 2013, směřuje proti příkazu k domovní prohlídce vydanému Obvodním soudem pro Prahu 10 dne 18. 3. 2013, sp. zn. 1 Nt 508/2013.
Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl dne 18. 3. 2013, pod sp. zn. 1 Nt 508/2013, o návrhu státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 13. 3. 2013, sp. zn. 7VZN 1550/2012, na vydání příkazu k domovní prohlídce, pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 2 písm. a) a §240 odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdější předpisů (dále jen "trestní zákoník"), dílem dokonaného a dílem ve stádiu pokusu dle §21 odst. 1 trestního zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství dle §23 trestního zákoníku tak, že dle §83 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"), s přihlédnutím k §158 odst. 3 písm. i) trestního řádu, nařídil domovní prohlídku.
Stěžovatel je přesvědčen, že napadeným příkazem k prohlídce jiných prostor a následnou realizací prohlídky těchto jiných prostor byla porušena jeho ústavně zaručená práva dle čl. 12 Listiny základních práv a svobod.
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že mezi obecné požadavky na náležitosti příkazu k prohlídce patří i požadavek, aby byl určen též rozsah prováděné domovní prohlídky a že z hlediska naplnění principu proporcionality je nutno povazovat za nezbytné, aby v příkazu k domovní prohlídce bylo co možná nejpřesněji vymezeno to, po čem je pátráno.
Dle názoru stěžovatele však těmto požadavkům zcela vágní a nedostatečné vymezení v napadeném příkazu k domovní prohlídce nemůže vyhovovat, stanoví-li obecný okruh věcí, které by se mohly v prostorách nacházet, a to bez jakékoli souvztažnosti ke konkrétním subjektům, činnostem či událostem. Závažnost tohoto nedostatku pak podle stěžovatele umocnil samotný policejní orgán, který bez opory v příkazu k domovní prohlídce vymezil okruh společností, jejichž podnikatelské činnosti se mají týkat věcí, které chtěl po stěžovateli vydat a pro které vlastně fakticky prohlídka byla realizována. Dále stěžovatel namítá, že valná většina firem nebyla ani zmíněna v usnesení o zahájení trestního stíhání. Příkaz k domovní prohlídce tak podle stěžovatele trpí vadou absence určitosti vymezení věcí, které mají být prohlídkou získány a jen těžko lze pak najít opodstatnění pro provedení neodkladného a neopakovatelného úkonu, jsou-li jím získávány důkazy, které nemají se zahájeným trestním stíháním žádnou souvislost. Stěžovatel uzavírá, že z výše uvedených důvodů je napadený příkaz k domovní prohlídce rozhodnutím nezákonným, protiprávním a neústavním.
II.
Ústavní soud předesílá, že v §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je rozeznávána zvláštní kategorie návrhů, a to návrhy zjevně neopodstatněné. Tímto ustanovením dává zákon Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, případně ze spisu obecného soudu.
Ústavní stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným.
III.
Podle judikatury Ústavního soudu (z novějších např. nález sp. zn. II. ÚS 362/06 ze dne 1. 11. 2006 nebo usnesení sp. zn. I. ÚS 1725/13 ze dne 11. 10. 2013, dostupné na http://nalus.usoud.cz) domovní svoboda svou povahou a významem spadá mezi základní lidská práva a svobody, neboť spolu se svobodou osobní a dalšími ústavně zaručenými základními právy dotváří osobnostní sféru jedince, jehož individuální integritu, jako zcela nezbytnou podmínku důstojné existence jedince a rozvoje lidského života vůbec, je nutno respektovat a důsledně chránit; zcela právem proto spadá pod ochranu ústavní, neboť - posuzováno jen z poněkud jiného hlediska - jde o výraz úcty k právům a svobodám člověka a občana (čl. 1 Ústavy).
Jestliže ústavní pořádek České republiky připouští průlom této ochrany, děje se tak toliko a výlučně v zájmu ochrany demokratické společnosti jako takové, případně v zájmu ústavně zaručených základních práv a svobod jiných (srov. článek 12 odst. 3 Listiny základních práv a svobod); sem spadá zajisté i nezbytnost daná obecným zájmem na ochraně společnosti před trestnými činy a dále tím, aby takové činy byly zjištěny a potrestány. Přípustnost domovní prohlídky v obydlí (a jiných prostorách) pachatele nebo důvodně podezřelého (§82 a násl. trestního řádu) je však třeba chápat jako výjimku, která nadto vyžaduje přísnější interpretaci zákonem stanovených podmínek její přípustnosti, zejména z hlediska její proporcionality. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, jaké náležitosti musí splňovat příkaz soudu k jejímu provedení a vlastní průběh prohlídky, aby uvedené podmínky byly splněny.
IV.
Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadené rozhodnutí a řízení, které na jejich základě bylo provedeno (domovní prohlídka) a dospěl k následujícím závěrům:
V rozhodnutí je přiměřeně podrobně a srozumitelně popsána organizovaná trestná činnost (zapojení jednotlivých společností), ze které je stěžovatel podezřelý, a je tak patrné, z jakých okolností obecný soud vycházel. Místo provedení prohlídky bylo přesně specifikováno a bylo uvedeno, že je užíváno stěžovatelem. V příkazu k domovní prohlídce je dále uvedeno, že se jedná o úkon neodkladný a neopakovatelný (což je blíže dostatečně odůvodněno v protokolu o provedení domovní prohlídky), který orgán a v jakém časovém rozmezí prohlídku provede a také je zde dáno náležité poučení.
Z odůvodnění příkazu k domovní prohlídce vyplývá, že existuje důvodný předpoklad, že by se v místě domovní prohlídky mohly nacházet "důkazy v listinné nebo elektronické podobě, jako například objednávky, dodací listy, faktury, razítka, doklady o přepravě, písemné poznámky k prováděným obchodům, adresáře, telefonní seznamy, pokyny pro spolupracující a úkolované osoby apod., dále výpočetní technika obsahující uvedené písemnosti v elektronické podobě, stejně tak elektronické nosiče dat obsahující kopie listin nebo údaje, vztahující se k obchodování s mobilními telefony a další komunikační technikou, jakož i finanční prostředky pocházející z trestné činnosti nebo k páchání trestné činnosti určené, apod." a zajištění výše uvedených věcí může mít zásadní význam pro objasnění věci. Je tedy uvedeno důvodné podezření, že se v místě domovní prohlídky nachází věci k trestné činnosti sloužící či z trestné činnosti pocházející a tyto jsou rovněž v rámci dostatečných kategorií specifikovány. Účel domovní prohlídky je tak také patrný.
Z napadeného příkazu k domovní prohlídce je zřejmé, že obecný soud tomuto příkazu věnoval náležitou pozornost, zkoumal, zda jsou pro nařízení domovní prohlídky splněny nezbytné předpoklady a své rozhodovací důvody dostatečně a zřetelně vyložil.
V.
Ve vztahu k námitkám stěžovatele obsaženým v ústavní stížnosti je třeba poukázat na judikaturu Ústavního soudu (např. usnesení sp. zn. III. ÚS 1033/07 ze dne 13. 12. 2007, usnesení sp. zn. III. ÚS 1578/07 ze dne 28. 2. 2008, usnesení sp. zn. III. ÚS 2097/12 ze dne 19. 7. 2012, dostupné na http://nalus.usoud.cz), podle kterých "ani v případě odůvodnění příkazů k domovním prohlídkám ani v případě postupu dle ustanovení §78 odst. 1 trestního řádu nelze s ohledem na podstatu věci po orgánech činných v trestním řízení vyžadovat, aby a priori naprosto přesně specifikovaly všechny věci důležité z hlediska trestního řízení, jejichž existence a význam teprve vyjde najevo při faktickém provádění prohlídky. Z hlediska požadavků trestního řádu i kautel práva ústavního je dostačující, jsou-li uvedené věci následně konkretizovány v pořízených protokolech dle ustanovení 85 odst. 3 ve spojení s ustanovením §79 odst. 5 trestního řádu, zatímco v příkazu k provedení prohlídky postačí uvést toliko určité kategorie věcí, resp. důkazů. Stejně tak nelze v dané fázi řízení s naprostou jistotou určit, zda a které z nalezených věcí skutečně souvisejí s projednávanou trestnou činností a lze vyžadovat toliko pravděpodobnost, že taková věc bude pro vyšetřování potřebná."
V této souvislosti musí Ústavní soud konstatovat, že napadené rozhodnutí ve světle uvedené judikatury Ústavního soudu obstojí. Při specifikaci hledaných předmětů se orgány činné v trestním řízení pokusily tyto vymezit pokud možno přesně (viz bod IV.). Z příkazu k domovní prohlídce je zřejmé, po jakém typu věcí bude v rámci prohlídky pátráno a k jaké trestné činnosti (a k činnosti jakých společností) se mají tyto věci vztahovat, stejně tak z popisu trestné činnosti vyplývá i to, z jakého důvodu mají uvedené věci hrát v trestním řízení důležitou roli. Námitky stěžovatele stran nekonkrétnosti vymezení hledaných předmětů tak nejsou oprávněné. Použitý popis věcí v příkazu k domovní prohlídce (a v protokolu o provedení domovní prohlídky) shledává Ústavní soud dostatečným a ústavně konformním. S obdobnými námitkami totožného stěžovatele se ostatně Ústavní soud v zásadě se stejným odůvodněním vypořádal již v usnesení ze dne 11. 2. 2014, sp. zn. III. ÚS 1724/13, a v usnesení ze dne 19. 2. 2014, sp. zn. I. ÚS 1718/13.
VI.
Ústavní soud tedy neshledal, že by postupem obecného soudu a napadeným rozhodnutím došlo ke stěžovatelem tvrzenému porušení práva.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. března 2014
Kateřina Šimáčková, v. r.
předsedkyně I. senátu Ústavního soudu