ECLI:CZ:US:2014:1.US.1948.14.1
sp. zn. I. ÚS 1948/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Ivany Janů, soudce Ludvíka Davida a soudce zpravodaje Pavla Rychetského mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ve věci ústavní stížnosti Petra Kafky, zastoupeného Mgr. Bc. Arnoštem Špačkem, advokátem se sídlem v Děčíně I., Československé armády 1050/22, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 2. dubna 2014 č. j. 3 Ads 114/2013-27, za účasti Nejvyššího správního soudu jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 6. června 2014, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení z důvodu porušení svého základního práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Dne 19. prosince 2013 podal stěžovatel kasační stížnost, kterou se domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. listopadu 2013 č. j. 75 Ad 2/2013-45. Následně požádal o ustanovení advokáta. Nejvyšší správní soud svým usnesením ze dne 26. února 2014 č. j. 3 Ads 114/2013-22, jež bylo stěžovateli doručeno dne 6. března 2014, jeho žádost zamítl a vzhledem k tomu, že nebyl právně zastoupen, jej vyzval k předložení plné moci udělené advokátovi. Za tímto účelem mu stanovil lhůtu 15 dnů. Podáním ze dne 21. března 2014 požádal stěžovatel o prodloužení této lhůty o 30 dnů s ohledem na to, že se mu navzdory úsilí zatím nepodařilo dohodnout se žádným advokátem. Původně stanovenou lhůtu považoval za nepřiměřeně krátkou. Odstranění nedostatku právního zastoupení mu navíc měla ztěžovat skutečnost, že je nemocen. Usnesením ze dne 2. dubna 2014 č. j. 3 Ads 114/2013-27 Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl z důvodu nepředložení plné moci advokáta. V jeho odůvodnění uvedl, že stěžovatel byl o povinnosti zastoupení poučen již v kasační stížností napadeném rozsudku. S přihlédnutím k časovému období, které od podání kasační stížnosti uplynulo, považoval poskytnutou lhůtu za přiměřenou.
3. Stěžovatel má za to, že odmítnutí kasační stížnosti z výše uvedeného důvodu bylo předčasné. Institutu procesních lhůt by sice mělo být využíváno k urychlení řízení, avšak nikoliv k tomu, aby toto dopadalo na uplatnění práv stěžovatele, který se snažil zajistit v rámci svých možností právního zástupce z řad advokátů. Toho mu Česká advokátní komora ustanovila až svým rozhodnutím ze dne 8. dubna 2014. Samotná problematika, kterou stěžovatel napadal, je velmi složitá a v důsledku odmítnutí kasační stížnosti nedošlo k přezkoumání samotného merita věci. Z těchto důvodů mělo dojít k porušení jeho základního práva.
4. Ústavní stížnost je přípustná, byla podána včas a splňuje všechny zákonem stanovené formální náležitosti. Ústavní soud proto přistoupil k jejímu věcnému posouzení, načež zjistil, že je zjevně neopodstatněná.
5. V řízení o ústavních stížnostech posuzuje Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) pouze otázku, zda pravomocným rozhodnutím nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci nebylo zasaženo do ústavně zaručených základních práv a svobod. Takovýto zásah ovšem v dané věci neshledal. Je zřejmé, že stěžovatel byl poučen o povinnosti být v řízení o kasační stížnosti právně zastoupen advokátem (§105 odst. 2 soudního řádu správního), a to jak v rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, tak v usnesení Nejvyššího správního soudu, jimž byl vyzván k předložení plné moci. Posledně uvedený soud mu k odstranění nedostatku podmínek řízení poskytl přiměřenou lhůtu. Pakliže přitom v důsledku jejího marného uplynutí rozhodl podle §46 odst. 1 písm. a) ve spojení s §120 soudního řádu správního o odmítnutí kasační stížnosti, a současně ve svém usnesení vysvětlil důvody, pro které nevyhověl žádosti o prodloužení této lhůty, nelze jeho postupu z ústavněprávního hlediska nic vytknout. V jeho postupu nelze spatřovat porušení práva stěžovatele na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny.
6. Z těchto důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost stěžovatele podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. června 2014
Ivana Janů v. r.
předsedkyně senátu