ECLI:CZ:US:2014:1.US.1998.14.1
sp. zn. I. ÚS 1998/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou o ústavní stížnosti stěžovatele Róberta Mužíka, zastoupeného JUDr. Jiřím Kacafírkem, advokátem, se sídlem Škroupova 1, Plzeň, proti rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje ze dne 2. 4. 2014 č. j. SO/P/157/2014/Va/10 PŘ-ODV-4, za účasti Krajského úřadu Libereckého kraje, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se svou ústavní stížností domáhá zrušení rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje ze dne 2. 4. 2014 č. j. SO/P/157/2014/Va/10 PŘ-ODV-4, kterým podle jeho názoru byla porušena jeho základní práva chráněná Ústavou a Listinou základních práv a svobod.
2. Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1193 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Při tomto posouzení v nynějším případě Ústavní soud zjistil, že ústavní stížnost je nepřípustná.
3. Podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítne návrh, je-li nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ve znění zákona č. 404/2012 Sb. je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4).
4. Institut ústavní stížnosti je tedy vystavěn mimo jiné na principu subsidiarity, což znamená, že ústavní přezkum zásahu orgánu veřejné moci do práv konkrétního jednotlivce lze využít zásadně až tehdy, pokud se jednotlivci nenabízí jiný právní prostředek k obraně proti zásahu. Stěžovatel přitom svou ústavní stížností brojí proti rozhodnutí, respektive jednání krajského úřadu v přestupkovém řízení, tedy proti rozhodnutí či jednání správního úřadu ve správním řízení. K ochraně veřejných subjektivních práv fyzických a právnických osob proti rozhodnutím, nečinnosti či před nezákonnými zásahy správních orgánů však v České republice slouží primárně správní soudnictví. I s ohledem na ústavní zásadu legality Ústavní soud není oprávněn překračovat svou pravomoc a zasahovat do pravomoci správních soudů tím, že by rozhodoval ve věcech, které mají být primárně posouzeny jimi.
5. Jak vyplývá z podané ústavní stížnosti, stěžovatel dosud u správních soudů ochranu před namítaným zásahem krajského úřadu v podobě neposkytnutí náhrady nákladů na zastoupení advokátem v přestupkovém řízení nehledal. Přitom správní soudnictví mu nabízí právní prostředky obrany proti uvedenému zásahu. S ohledem na tuto skutečnost tak Ústavní soud musel uzavřít, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně svého práva ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
6. V souladu s §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu tak podaná ústavní stížnosti byla jako návrh nepřípustný odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. června 2014
Kateřina Šimáčková, v. r.
soudkyně zpravodajka