ECLI:CZ:US:2014:1.US.2481.13.1
sp. zn. I. ÚS 2481/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a soudkyně Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Václava Khyna, zastoupeného Mgr. Tomášem Gureckým, advokátem se sídlem Ostrava, Josefa Skupy 1639/21, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 4. 2013 č. j. 9 Nc 5/2013-406, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci a obsah ústavní stížnosti
1. Ústavní stížností, podanou ve lhůtě stanovené v §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel pro tvrzený zásah do práva na spravedlivý proces domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 4. 2013 č. j. 9 Nc 5/2013-406. Označeným rozhodnutím bylo ke stěžovatelem vznesené námitce podjatosti rozhodnuto, že soudkyně Okresního soudu ve Frýdku-Místku Mgr. Petra Bernatíková není ve smyslu §14 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), vyloučena z projednávání a rozhodování exekuční věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 29 Nc 6200/2004.
2. Stěžovatel v ústavní stížnosti argumentoval tím, že se Krajský soud v Ostravě s námitkou podjatosti soudkyně Okresního soudu ve Frýdku-Místku dostatečně nevypořádal a jeho rozhodnutí je nepřezkoumatelné. Krajský soud mimoto podle názoru stěžovatele též nedostál požadavku nestrannosti rozhodování, neboť v předmětném řízení nezohlednil (ve vztahu ke stěžovateli negativní) procesní působení svých soudců v odvolacím soudním řízení o náhradu škody, vedeném pod sp. zn. 13 C 130/1997 (na jehož základě je proti stěžovateli vedena exekuce pod sp. zn. 29 Nc 6200/2004). Závěrem stěžovatel navrhl, aby bylo exekuční řízení Ústavním soudem přerušeno do doby nabytí právní moci rozhodnutí o nicotnosti správního aktu Finančního úřadu ve Frýdlantu nad Ostravicí ze dne 13. 11. 1997 č. j. 27459/97/363920/6123.
II.
Právní posouzení
3. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocným rozhodnutím, opatřením či jiným zásahům orgánů veřejné moci do základních práv a svobod [§72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
4. K námitkám stěžovatele Ústavní soud konstatuje, že k vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci může podle ustálené judikatury dojít teprve tehdy, když je evidentní, že poměr soudce k dané věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že nebude schopen nezávisle a nestranně rozhodovat [viz např. nález ze dne 3. 7. 2001 sp. zn. II. ÚS 105/01 (N 98/23 SbNU 11)]. Stěžovatel dovozoval podjatost soudkyně Okresního soudu ve Frýdku-Místku z jejího postupu v exekučním řízení a u soudců Krajského soudu v Ostravě (senátu 9 Nc) zejména z toho, jak tito rozhodovali v jiné (byť související) stěžovatelově věci. Námitku tohoto charakteru však vyloučil již sám zákonodárce, neboť v §14 odst. 4 o. s. ř. stanovil, že důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Musely by být tvrzeny konkrétní okolnosti vztahu soudce ke stěžovateli či řešené věci, z nichž by bylo možno objektivně dovodit pochybnosti o jeho nepodjatosti. Této povinnosti však stěžovatel nedostál.
5. Zásah do ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jehož se stěžovatel dovolával, Ústavním soudem zjištěn nebyl, a proto byla ústavní stížnost mimo ústní jednání podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. června 2014
Kateřina Šimáčková, v. r.
předsedkyně senátu