ECLI:CZ:US:2014:1.US.2650.14.1
sp. zn. I. ÚS 2650/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové (soudkyně zpravodajky), soudkyně Ivany Janů a soudce Ludvíka Davida o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Karla Simona, zastoupeného Mgr. Janem Škopem, advokátem se sídlem Slivenecká 6, Praha 5, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 6. 2014 č. j. 1 As 44/2014 -33, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ve včasné a řádně podané ústavní stížností, doručené Ústavnímu soudu dne 8. 8. 2014, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu z důvodu porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 1, čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Stěžovatel navrhl obnovu řízení ve věci opravy chyby v katastrálním operátu, týkající se parcel č. X1 v k. ú. Týn nad Vltavou a č. X2 v k. ú. Třitim, jejichž je vlastníkem. Stěžovatel jako důvod obnovy řízení uvedl, že údaje katastru neodpovídají listinám, které splňují zákonem předepsané náležitosti pro provedení zápisu. Zeměměřický a katastrální inspektorát v Českých Budějovicích návrh obnovy řízení zamítl rozhodnutím ze dne 21. 2. 2013 č. j. ZKI-O-65/320/2012, což potvrdil svým rozhodnutím i Český úřad zeměměřický a katastrální (dále jen ČUZK), který zamítl odvolání stěžovatele proti citovanému rozhodnutí. Proti tomuto rozhodnutí ČUZK podal stěžovatel správní žalobu, která byla zamítnuta jako nedůvodná. I kasační stížnost stěžovatele k Nejvyššímu správnímu soudu byla napadeným rozsudkem zamítnuta s tím, že správní orgány postupovaly v souladu se zákonem, když z důvodů nesplnění podmínek podle §100 odst. 1 správního řádu obnovu řízení neprovedly.
3. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvádí, že byla porušena jeho ústavní práva, a to právo vlastnit majetek a právo na spravedlivý proces, a poukazuje na to, že výsledky digitalizace u výše uvedených parcel nejsou implementovány do údajů katastru a do výsledné digitální mapy. Digitalizovaná mapa původního pozemkového katastru je podle stěžovatele rozdílná oproti výsledné digitální mapě, z čehož dovozuje, že výsledky digitalizace nebyly implementovány do výsledné digitální mapy a byly cíleně upraveny. Údaje katastru nemovitostí podle stěžovatele neodpovídají listinám, které splňují zákonem předepsané náležitosti pro provedení zápisu, neodpovídají ani výsledkům digitalizace, které obsahují veškeré digitální - číselné hodnoty souřadnic, délek a ploch dotčených parcel.
4. Ještě dříve, než mohl Ústavní soud přistoupit k věcnému projednání ústavní stížnosti, musel posoudit splnění podmínek řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky §29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
5. Ústavní soud následně posoudil obsah projednávané ústavní stížnosti (§42 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu), a dospěl k závěru, že ústavní stížnost představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Směřuje-li pak ústavní stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, považuje ji Ústavní soud zpravidla za zjevně neopodstatněnou, jestliže napadené rozhodnutí není vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatele, tj. kdy ústavní stížnost postrádá ústavněprávní dimenzi. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní dimenzi, může rovněž vyplynout z předchozích zamítavých rozhodnutí Ústavního soudu, řešících shodnou či obdobnou právní problematiku.
6. Nad rámec uvedeného pak Ústavní soud připomíná svou ustálenou judikaturu zdůrazňující zásadu subsidiarity přezkumu rozhodnutí či jiných zásahů orgánů veřejné moci ze strany Ústavního soudu a související zásadu jeho zdrženlivosti v zasahování do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí jej završujícím nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Takové zásahy či pochybení obecných soudů však Ústavní soud neshledal.
7. Na základě výše uvedeného proto Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost stěžovatelky podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. srpna 2014
Kateřina Šimáčková, v. r.
předsedkyně senátu