ECLI:CZ:US:2014:1.US.2866.14.1
sp. zn. I. ÚS 2866/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou o ústavní stížnosti stěžovatelky Y. B., zastoupené JUDr. Vladimírem Doležalem, advokátem, se sídlem Dukelských hrdinů 696/43, Praha 7, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 5. 2014 č. j. 7 To 130/2014-433 a rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 3. 2014 č. j. 3 T 50/2012-307, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka se svou ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozsudků Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě, kterými byla uznána vinnou ze spáchání přečinu ublížení na zdraví dle §146 odst. 1 trestního zákoníku a odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců s podmíněným odkladem výkonu trestu na zkušební dobu jednoho roku a dále jí byla stanovena povinnost zaplatit náhradu škody poškozené. Stěžovatelka zejména namítá, že jí vina nebyla prokázána bez jakýchkoliv pochybností, a tedy že došlo k porušení zásady in dubio pro reo, a upozorňuje na nedostatky dokazování, nedostatky při zjišťování, respektive vyhodnocování skutkového stavu. V soudním řízení tak mělo dojít k porušení jejího základního práva na spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
2. Na některých místech své ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že svou stížností směřuje též proti postupu Okresního státního zastupitelství v Ostravě, respektive orgánů činných v trestním řízení v její věci. Z obsahu ústavní stížnosti je však patrné, že fakticky stěžovatelka brojí toliko proti rozhodnutím soudů, které rozhodly o její vině, přičemž předcházející postup okresního státního zastupitelství (včetně podání obžaloby a jejího obsahu) je samozřejmě v napadených rozhodnutích reflektován. Proto byla stěžovatelčina ústavní stížnost Ústavním soudem vyhodnocena jako napadající pouze rozsudek Krajského soudu v Ostravě a rozsudek Okresního soudu v Ostravě v její věci. Ostatně právě jejich zrušení, spolu s vyslovením porušení jejího ústavně zaručeného práva, stěžovatelka navrhuje v petitu ústavní stížnosti.
3. Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Při tomto posouzení v nynějším případě Ústavní soud zjistil, že ústavní stížnost je nepřípustná.
4. Podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítne návrh, je-li nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4). V uvedených ustanoveních se tak odráží princip subsidiarity ústavní stížnosti jako posledního prostředku ochrany základních práv jednotlivce, nastupujícího, pokud již jednotlivec nemá k dispozici jiné prostředky k obraně proti zásahu veřejné moci.
5. Jak bylo výslovně upřesněno v judikatuře Ústavního soudu, podmínkou přípustnosti ústavní stížnosti navazující na trestní řízení je podání dovolání jako mimořádného opravného prostředku [je-li přípustné dle §265a zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád; viz stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14 ze dne 4. 3. 2014 (40/2014 Sb.)]. Z citovaného stanoviska přitom vyplývá, že vyčerpání dovolání v trestní věci před podáním ústavní stížnosti je nezbytné i v případě, že jsou namítány nedostatky v procesu dokazování, včetně hodnocení důkazů, respektive nedostatky ve zjištěném skutkovém stavu, tj. porušení práva na spravedlivý proces dotčené osoby.
6. O možnosti podání dovolání, včetně jeho základních náležitostí a dvouměsíční lhůty k jeho podání, byla stěžovatelka ostatně v napadeném rozsudku krajského soudu náležitě poučena. Jak však bylo zjištěno z veřejně dostupných pramenů (prostřednictvím internetového portálu Justice.cz, http://infosoud.justice.cz/public/search.jsp) a potvrzeno dotazem u Okresního soudu v Ostravě, přičemž ani obsah ústavní stížnosti nesvědčí o opaku, stěžovatelka si dosud dovolání ve své věci nepodala.
7. Ústavní soud tak uzavřel, že stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky k ochraně svého práva ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Podaná ústavní stížnost proto byla v souladu s §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. září 2014
Kateřina Šimáčková, v. r.
soudkyně zpravodajka