ECLI:CZ:US:2014:1.US.2967.13.1
sp. zn. I. ÚS 2967/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a soudkyně Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatelky Lenky Pištěkové, zastoupené Mgr. Helenou Peterkovou, advokátkou se sídlem Hradištko, Brunšov 473, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013 č. j. 20 Cdo 1089/2013-149, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2012 č. j. 20 Co 468/2012-120 a proti rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 9. 3. 2012 č. j. 5 C 92/2011-82, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Průběh řízení před obecnými soudy
1. Ústavní stížností, podanou ve lhůtě stanovené v §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka pro tvrzený zásah do ústavně garantovaných práv na ochranu vlastnictví a spravedlivý proces podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod domáhala zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů.
2. Okresní soud v Benešově rozsudkem ze dne 9. 3. 2012 č. j. 5 C 92/2011-82 zamítl žalobu stěžovatelky o vyloučení nemovitých věcí - rozestavěné stavby a pozemků st. parc. č. X1 a parc. č. X2 v kat. úz. Prčice - z exekuce vedené ve prospěch oprávněné České kanceláře pojistitelů proti povinnému Jiřímu Pištěkovi (manželu stěžovatelky). Rozhodnutí soudu prvního stupně bylo ve věci samé potvrzeno Krajským soudem v Praze jako soudem odvolacím v rozsudku ze dne 31. 10. 2012 č. j. 20 Co 468/2012-120. Dovolání stěžovatelky pak Nejvyšší soud usnesením ze dne 25. 6. 2013 č. j. 20 Cdo 1089/2013-149 pro nepřípustnost odmítl. Stěžovatelka v řízení o excindační žalobě namítala, že se na základě dohody o vypořádání (zúženého) společného jmění manželů stala výlučným vlastníkem exekucí dotčených nemovitostí. Obecné soudy však uzavřely, že vznikla-li pohledávka věřitele před uzavřením dohody o vypořádání společného jmění dlužníka a jeho manželky, lze ji vymoci i z majetku do společného jmění manželů původně spadajícího.
II.
Obsah ústavní stížnosti
3. V ústavní stížnosti bylo argumentováno především porušením principu spravedlivého procesu v důsledku nerespektování judikatury Nejvyššího soudu ve vztahu k exekučnímu vydobytí závazku, který vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů. Rozhodnutí obecných soudů jsou tak podle názoru stěžovatelky stižena věcnou nesprávností a zasahují do jejího vlastnického práva.
III.
Právní posouzení
4. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů, a proto není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Postup v řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad práva i jeho aplikace náleží obecným soudům. K zásahu do činnosti orgánů veřejné moci je Ústavní soud oprávněn pouze za situace, kdy tyto svými rozhodnutími (anebo jinak) porušily ústavně zaručená práva či svobody účastníka řízení. Rozměru zásahu do základních práv nebo svobod však dosahuje jen taková interpretace a aplikace práva, jež se ocitla ve výrazném rozporu s principy spravedlnosti.
5. K materiální stránce věci Ústavní soud poznamenává, že podle §150 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 8. 1998, nesmí být dohodou o vypořádání společného jmění manželů dotčena práva věřitelů. Majetková dohoda manželů, která zhoršuje postavení věřitelů, je ex lege neúčinnou. Věřitel pohledávky, jež vznikla ještě před uzavřením dohody o vypořádání společného jmění dlužníka a jeho manžela, ji tedy může vymoci i z majetku do společného jmění manželů původně náležejícího. Řečenému závěru nebrání skutečnost, že jeden z manželů se v intencích dohody o vypořádání společného jmění stal výlučným vlastníkem exekucí postiženého majetku (shodně k tomu např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007 sp. zn. 20 Cdo 2085/2006, publikovaný v časopise Soudní judikatura pod č. 72/2008). Získá-li manžel povinného do svého výlučného vlastnictví věci, práva či jiné majetkové hodnoty na základě dohody nebo rozhodnutí soudu o vypořádání společného jmění manželů, nepředstavuje to podle judikatury dovolacího soudu samo o sobě důvod k vyloučení těchto věcí, práv anebo jiných majetkových hodnot z výkonu rozhodnutí (exekuce).
6. Lze tak konstatovat, že obecné soudy postupovaly v řešené věci ústavně konformně a rozhodly předvídatelným způsobem. Samotný nesouhlas stěžovatelky s právním posouzením případu nemohl bez dalšího založit opodstatněnost tvrzení o porušení základních práv.
7. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. srpna 2014
Kateřina Šimáčková, v. r.
předsedkyně senátu