ECLI:CZ:US:2014:1.US.3122.14.1
sp. zn. I. ÚS 3122/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem ve věci návrhu JUDr. Miroslava Weinštuka, nezastoupen, na zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 6. 2014 č. j. 14 Co 208/2014-101, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Podaným návrhem se navrhovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí pro porušení jeho základních práv.
Ústavní soud se návrhem zabýval nejprve z hlediska jeho formálních náležitostí, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších změn (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že návrh trpí podstatnou formální vadou, a sice absencí právního zastoupení ve smyslu §30 a 31 zákona o Ústavním soudu.
V této souvislosti je Ústavní soud nucen konstatovat, že navrhovatel vědomě podal svůj návrh bez právního zastoupení, třebaže jako osobě s právnickým vzděláním (povoláním soudce krajského soudu) mu je známa právní úprava náležitostí ústavní stížnosti obsažená v zákonu o Ústavním soudu. Navrhovatel v návrhu uvedl, že se sice domnívá, že v jeho případě by podmínka povinného právního zastoupení mohla být považována za bezpředmětnou, současně však prohlásil, že vadu povinného zastoupení nehodlá v budoucnu odstranit a souhlasí s případným odmítnutím návrhu bez dalšího. Z návrhu je současně zřejmé, že ve věci podal dovolání, které je sice ze zákona nepřípustné podle §238 odst. 1 písm. f) o. s. ř., nicméně dle jeho přesvědčení je citované ustanovení v rozporu se zněním ustanovení §237 o. s. ř., a je tak mezi nimi logický rozpor.
Za dané situace dospěl Ústavní soud k závěru, že vyzývat navrhovatele k odstranění vad návrhu (plná moc pro zastoupení advokátem, kopie napadeného rozhodnutí) je bezpředmětné, když navrhovatel již dopředu avizuje svou vůli vady neodstranit. Ústavní soud opakovaně ve své dlouholeté judikatuře vyslovil názor, že zastoupení advokátem je u fyzických osob obligatorní bez ohledu na jejich vzdělání či postavení a nesplnění této základní podmínky pro podání ústavní stížnosti je vždy důvodem pro odmítnutí návrhu podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Důvodem pro odmítnutí ústavní stížnosti v dané věci je rovněž podané dovolání, které, ač ze zákona nepřípustné, navrhovatel podal. Je tedy zřejmé, že jej považuje za poslední prostředek k ochraně jeho práva a do jeho vyčerpání, včetně rozhodnutí o něm, lze považovat návrh za předčasný, tedy nepřípustný (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než aby návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků za přiměřené aplikace ustanovení §43 odst. 1 písm. a) a e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. října 2014
Ludvík David, v. r.
soudce zpravodaj