ECLI:CZ:US:2014:1.US.3359.13.1
sp. zn. I. ÚS 3359/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou o ústavní stížnosti stěžovatele Martina Menčíka, proti platnosti voleb do Poslanecké sněmovny konaných ve dnech 25. a 26. října 2013 a "veškerých proběhlých voleb do Poslanecké sněmovny parlamentu České republiky, konaných na základě §87 zákona č. 247/1995 Sb. o volbách do Parlamentu České republiky a §90 zákona č. 150/2002 Sb., Soudního řádu správního", resp. volby všech kandidátů v těchto volbách, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Návrhem (podaným k poštovní přepravě dne 4. 11. 2013) se stěžovatel domáhal vyslovení neplatnosti voleb do Poslanecké sněmovny (ve smyslu v záhlaví uvedeném), resp. neplatnosti volby všech kandidátů (materiálním pohledem na obsah návrhu). V ústavní stížnosti obecně brojil proti tomu, že ve volbách mohou kandidovat jen politické strany a politická hnutí, nikoli nezávislí kandidáti; dále proti pětiprocentní uzavírací klauzuli; dále proti povinnosti kandidujících subjektů platit příspěvek na úhradu volebních nákladů; taktéž proti malému prostoru, který je podle něj v médiích poskytován malým politickým stranám a politickým hnutím; a konečně proti tomu, že některé politické strany údajně prodávaly volitelná místa na svých kandidátních listinách.
2. Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu".
3. Coby důsledek v ústavním soudnictví uplatněného principu subsidiarity je nepřípustná ústavní stížnost tehdy (srov. §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
4. Pravomoc posuzovat návrh občana na neplatnost volby kandidáta či vícero kandidátů ve volbách do Poslanecké sněmovny náleží (podle §87 odst. 1 a §88 odst. 2 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky) Nejvyššímu správnímu soudu.
5. Z ústavní stížnosti se nepodává, že by stěžovatel takový návrh již podal. Ústavní stížností lze ovšem brojit až proti nepříznivému výsledku řízení zahájeného takovým návrhem u Nejvyššího správního soudu.
6. Z řečeného plyne, že ústavní stížnost není návrhem přípustným, jestliže stěžovatel nevyčerpal před jeho podáním účinný procesní prostředek, jenž mu byl k dispozici. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než stěžovatelovu ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) ve spojení s ustanovením §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítnout.
7. Za této procesní situace nepokládal Ústavní soud za nezbytné stěžovatele vyzvat k odstranění vady jeho podání, spočívající v absenci povinného zastoupení advokátem v daném řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. března 2014
Kateřina Šimáčková, v. r.
soudkyně zpravodajka