ECLI:CZ:US:2014:1.US.3412.14.1
sp. zn. I. ÚS 3412/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce Ludvíka Davida a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti D. L., zastoupené Mgr. Barborou Svobodovou, advokátkou se sídlem Nádražní 21, 591 01 Žďár nad Sázavou, proti výroku I. usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 10. 7. 2014 č. j. 54 Co 229/2014-1436 a proti usnesení Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 29. 1. 2014 sp. zn. 4 P 21/2012, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti napadených výroků, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť se domnívá, že jimi došlo k porušení jejích práv garantovaných čl. 11 odst. 1, čl. 32 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí, byla napadeným usnesením Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou stěžovatelce uložena pokuta 10 000 Kč za maření styku otce se synem. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Brně - pobočka v Jihlavě napadeným výrokem pokutu snížil na 4 000 Kč.
Stěžovatelka následně podala ústavní stížnost, v níž vysvětluje, z jakých důvodů dítě v jednotlivých dnech otci nepředala, a uvádí, že otci nabízela náhradní termíny, které také několikrát využil. Stěžovatelka dále namítá, že neměla možnost řádně se k návrhu na výkon rozhodnutí vyjádřit, neboť to, za jaké dny otec dítěte návrh podal, se dozvěděla až v samotném rozhodnutí soudu prvního stupně.
Ústavní soud došel k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud opakovaně zdůrazňuje, že není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem obecným soudům nadřízeným, přičemž postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů. Ústavní stížnost tedy neslouží k instančnímu přezkumu rozhodnutí obecných soudů a Ústavnímu soudu takový přezkum ani nepřísluší. Na tuto skutečnost byla stěžovatelka ostatně upozorněna i v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2964/14 ze dne 15. 10. 2014, jímž byla jako zjevně neopodstatněná odmítnuta její ústavní stížnost mířící proti jiným rozhodnutím v téže věci.
S ohledem na uvedené se Ústavní soud ani blíže nezabýval okolnostmi, které stěžovatelku podle ústavní stížnosti měly vest k nepředání dítěte otci, neboť za podstatné lze z ústavního hlediska považovat především to, že zejména odvolací soud se těmito okolnostmi řádně zabýval, ve svém rozhodnutí je zohlednil (výrazným snížením výše pokuty) a náležitě vysvětlil, proč i přes stěžovatelčiny argumenty je udělení pokuty stále na místě. Ústavní soud považuje odvolacím soudem učiněné závěry za přiléhavé a ústavně konformní, a ve zbytku na ně proto odkazuje.
Pokud se týče námitky, že stěžovatelka neměla možnost před nalézacím soudem řádně hájit svá práva, není z ústavní stížnosti zřejmé, jaký to mělo vliv na celkový výsledek řízení, neboť veškeré případné námitky stěžovatelka mohla uplatnit (a také tak učinila) v odvolání. Odvolací soud se pak s těmito námitkami vypořádal a prvostupňové rozhodnutí ve prospěch stěžovatelky změnil. Stěžovatelce byl tudíž k ochraně práv poskytnut dostatečný prostor.
Ze všech výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl. S ohledem na tento závěr nevyhověl ani návrhu stěžovatelky na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. listopadu 2014
Kateřina Šimáčková, v. r.
předsedkyně senátu