ECLI:CZ:US:2014:1.US.3427.14.1
sp. zn. I. ÚS 3427/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti stěžovatele Girolama Giormaniho, zastoupeného JUDr. Václavem Vlkem, advokátem se sídlem Praha 8, Sokolovská 22, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 8. 2014, č. j. 18 Co 275/2014-263, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Dříve než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
3. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholným orgánem jejich soustavy (srov. čl. 83 a čl. 91 Ústavy) a není pravidelnou přezkumnou instancí. Ústavní stížnost představuje specifický prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, což znamená, že ji lze podat pouze za určitých okolností a při zachování zákonných podmínek.
4. Podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
5. V souladu s §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
6. Podle §229 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský soudní řád"), může účastník řízení napadnout žalobou pro zmatečnost mimo jiné pravomocné usnesení odvolacího soudu,
kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.
7. Stěžovatel svou ústavní stížností brojil proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 8. 2014, č. j. 18 Co 275/2014-263, jímž městský soud jako soud odvolací potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 24. 2. 2014, č. j. 12 C 33/2010-253, jímž obvodní soud jako soud prvního stupně rozhodl o odmítnutí dovolání stěžovatele směřujícího proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2013, č. j. 18 Co 345/2013-236, a to z důvodu, že toto dovolání bylo stěžovatelem podáno opožděně, tj. až po marném uplynutí lhůty dle §240 odst. 1 občanského soudního řádu. Z právě uvedeného je zřejmé, že rozhodnutí napadené ústavní stížností je usnesením odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí dovolání pro opožděnost a tedy rozhodnutím, proti němuž je přípustná žaloba pro zmatečnost. Z ústavní stížnosti však nikterak nevyplývá, že by stěžovatel tohoto mimořádného opravného prostředku, který měl k dispozici, za účelem ochrany svých práv využil. Ústavní soud proto dospěl k závěru, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje, a jeho ústavní stížnost je tak podle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, ve spojení s ustanovením §72 odst. 3 téhož zákona, nepřípustná.
8. Ústavní soud se pro úplnost zabýval i naplněním podmínek §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, avšak splnění žádné z nich neshledal a stěžovatel jejich existenci ani netvrdil.
9. Na základě výše uvedených skutečností nezbylo, než aby soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
10. Za této procesní situace Ústavní soud nevyzýval stěžovatele k odstranění formální vady jeho podání spočívající v tom, že k ústavní stížnosti nebyla přiložena speciální plná moc ve smyslu §31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 28. listopadu 2014
Jaroslav Fenyk v. r.
soudce Ústavního soudu