ECLI:CZ:US:2014:1.US.3473.13.1
sp. zn. I. ÚS 3473/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce Ludvíka Davida (soudce zpravodaje) a soudkyně Ivany Janů v řízení o ústavní stížnosti Ing. Miloše Štěrby, CSc., zastoupeného JUDr. Milanem Zábržem, advokátem se sídlem v Brně, Veveří 57, proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 16. 9. 2013 sp. zn. 70 Nt 1819/2013 a usnesení policejního orgánu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, SKPV, 1. oddělení odboru obecné kriminality ze dne 20. 8. 2013 č. j. KRPB-195825-75/TČ-2012-060071-DH, za účasti Městského soudu v Brně a Policie České republiky jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel brojí podanou ústavní stížností proti shora označeným usnesením orgánů činných v trestním řízení, jimiž měla být porušena jeho základní práva garantovaná ustanoveními čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a ustanovením čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. V záhlaví uvedeným usnesením Městský soud v Brně zamítl stěžovatelovu stížnost, jíž se domáhal zrušení ústavní stížností rovněž napadeného usnesením policejního orgánu, kterým mu byla uložena pořádková pokuta ve výši 7 000 Kč, neboť se jako obviněný dne 20. 8. 2013 nedostavil k výslechu, ačkoliv byl k tomuto úkonu řádně a včas předvolán, přičemž k jeho předchozí telefonické omluvě nebylo možno přihlížet.
3. Stěžovatel ve stížnosti směřující proti usnesení policejního orgánu namítal, že se dne 19. 8. 2013 v 8:20 hodin telefonicky řádně omluvil, a to z důvodu, že i přes svou původní snahu neměl zajištěnou účast svého obhájce.
4. Zamítnutí stížnosti odůvodnil městský soud tak, že za situace, kdy obviněný nepředložil do uvedeného termínu policejnímu orgánu žádnou plnou moc udělenou zvolenému obhájci, nelze jeho omluvu, kterou učinil telefonicky pouhý den před konáním výslechu, aniž by ale jakkoli konkretizoval například jméno obhájce či důvody jeho zaneprázdnění, považovat za řádnou a dostatečnou.
5. Porušení svých základních práv spatřuje stěžovatel v extrémním rozporu mezi učiněnými skutkovými zjištěními a na nich založenými rozhodnutími orgánů činných v trestním řízení. Stěžovatel přitom namítá, že z poučení předmětného předvolání obviněného není zřejmé, zda předchozí telefonická omluva představuje "dostatečnou omluvu", přičemž se s touto otázkou nevypořádal ani stížnostní soud; domnívá se proto, že řádně a dostatečně omluvil svoji neúčast před zahájením příslušného procesního úkonu, pročež uložení pořádkové pokuty postrádá jakýkoli zákonný podklad.
6. Podle ustanovení čl. 83 Ústavy je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti. Nástroji ústavněprávního přezkumu vykonávaného tímto soudem jsou vedle materiálních a institucionálních garancí fungování demokratického právního státu zakotvených v Ústavě též základní práva, jejichž katalogem je Listina základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Ústavní soud tedy pohlíží na přezkoumávané právní vztahy především optikou ustanovení čl. 1 Listiny, podle něhož jsou lidé svobodni a rovni v důstojnosti i v právech. Listina upravuje vedle obecných a společných ustanovení základní lidská práva a svobody, politická práva, práva minorit, hospodářská, sociální a kulturní práva a právo na soudní či jinou ochranu. Její ambicí tedy není postihnout veškeré právní vztahy, jež vznikají, vyvíjejí se a zanikají v praktickém životě celého právního řádu. Ani Ústavní soud proto nemůže být institucí, jež by dokázala poskytnout univerzální ochranu a tedy i spravedlnost všem subjektům práva, ať již fyzickým nebo právnickým osobám, které na území státu působí.
7. Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění účinném od 1. 1. 2013, musí být usnesení o odmítnutí ústavní stížnosti stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá.
8. Ustavení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, umožňuje Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity řízení odmítnout podání, které sice splňuje všechny zákonem stanovené procesní náležitosti, nicméně je bez jakýchkoli důvodných pochybností a bez nutnosti dalšího podrobného zkoumání zřejmé, že takovému podání nelze vyhovět. Hlavním účelem možnosti odmítnout návrh pro jeho zjevnou neopodstatněnost zjednodušenou procedurou řízení je vyloučit z řízení návrhy, které z hlediska svého obsahu zjevně nesplňují samotný smysl řízení před Ústavním soudem; jde přitom v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.
9. Imanentním předpokladem věcné projednatelnosti ústavní stížnosti je určitá míra intenzity (alespoň tvrzeného) zásahu do základních lidských práv či svobod. Jinými slovy, mělo-li by být v kontextu dané věci dosaženo ústavněprávního rozměru, musela by stěžovateli uložená pořádková pokuta v osobní sféře stěžovatele vyvolávat (přinejmenším tvrzenou) citelnou újmu.
10. V projednávané ústavní stížnosti se nadto stěžovatel (tvrzeného) zásahu do ustanovení čl. 11 Listiny vůbec nedovolává; porušena měla být dle jeho mínění pouze ta ustanovení Listiny, jež garantují jeho procesní práva jako účastníka trestního řízení (obviněného, resp. obžalovaného).
11. Je přitom třeba zdůraznit, že zde dosud neexistuje vztah příčinné souvislosti mezi konečným rozhodnutím v trestní věci (potenciálně věcně přezkoumatelným v rámci řízení o ústavní stížnosti) a napadenými rozhodnutími orgánů činných v trestním řízení. Tato rozhodnutí se nevztahují bezprostředně k meritu věci.
12. V této souvislosti Ústavní soud ještě poznamenává, že z hlediska systému soudní ochrany základních práv a svobod mu nelze přičítat povinnost k paušální nápravě všech v řízení se vyskytnuvších vad, a to i za předpokladu, že by se s vytýkaným postupem orgánů veřejné moci nutně neztotožňoval (či jej dokonce považoval za vadný); pokud totiž není naplněna podmínka naznačená v bodě 9, není možno dosáhnout ústavněprávní roviny problému, pročež nemůže být podání směřované k Ústavnímu soudu věcně projednáno.
13. Ústavní soud z výše uvedených důvodů stěžovatelův návrh postupem dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. ledna 2014
Kateřina Šimáčková, v. r.
předsedkyně senátu