ECLI:CZ:US:2014:1.US.3490.14.1
sp. zn. I. ÚS 3490/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele J. B., zastoupeného Mgr. Bernardem Urbanem, advokátem se sídlem Lanškroun, Pivovarské náměstí 557, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 1. 8. 2014 č. j. 83 Co 490/2013-292, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci a obsah ústavní stížnosti
1. Včas a řádně podanou ústavní stížností se stěžovatel pro tvrzené porušení ústavně zaručených práv - práva na ochranu rodičovství, rodiny a dětí, včetně práva dítěte na rodičovskou výchovu a péči podle čl. 32 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a práv dítěte na zajištění nezbytné péče ze strany obou rodičů, na ochranu jeho zájmu a na odpovídající povinnost rodičů nést v rámci svých schopností a finančních možností společnou odpovědnost za zabezpečení životních podmínek nutných pro rozvoj dítěte, garantovaných ustanoveními čl. 3 odst. 1 a 2, čl. 18 odst. 1 a čl. 27 odst. 1 a 2 Úmluvy o právech dítěte - domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí obecného soudu.
2. Předmětem řízení před obecnými soudy byl návrh na změnu úpravy práv a povinnosti rodičů (výchovy a výživy) k nezletilému synovi. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 1. 8. 2014 č. j. 83 Co 490/2013-292 byl ve věci samé k odvolání otce (stěžovatele), v rozsahu výroků o stanovení výživného, změněn rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 17. 9. 2013 č. j. 11 P 129/2004-242 tak, že matce byla uložena povinnost přispívat na výživu nezletilého v období od 1. 11. 2012 do 31. 7. 2013 částkou ve výši 2 400 Kč měsíčně a s účinností od 1. 8. 2013 částkou ve výši 2 100 Kč měsíčně, a to vždy do 15. dne každého měsíce předem k rukám otce, jemuž bylo dítě svěřeno soudem prvního stupně do výchovy. Matka byla též zavázána k úhradě dluhu vzniklého zpětným určením výživného za období od 1. 11. 2012 do 31. 7. 2014 ve výši 18 000 Kč do šesti měsíců od právní moci rozhodnutí. Tímto byl zároveň v části o výživném změněn rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 10. 6. 2011 č. j. 11 P 129/2004-122 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 31. 10. 2012 č. j. 30 Co 71/2012-222.
3. V ústavní stížnosti bylo argumentováno tím, že obecné soudy při rozhodování o výživném dostatečně nezohlednily odůvodněné potřeby nezletilého dítěte a nezkoumaly důsledně majetkové poměry matky. Stěžovatel namítal, že dítě má právo podílet se na matčině životní úrovni, jež se odvíjí rovněž od materiální situace jejího manžela, který participuje na uspokojování životních potřeb rodiny. Skutečná výše příjmů manžela matky nezletilého však ze strany soudů v řízení o výživném nebyla náležitě zjišťována. S odkazem na judikaturu Ústavního soudu dále stěžovatel uvedl, že samotná výše rodičovského příspěvku nemůže ničeho vypovídat o životní úrovni matky. Životní úroveň matky dítěte se odvíjí od jejích celkových majetkových poměrů, do nichž patří i příjem současného manžela. Při rozhodování o výživném je mimoto vždy nutné přihlédnout nejen k fakticky dosahovaným příjmům rodiče, ale i k celkové hodnotě jeho movitého a nemovitého majetku. Obecné soudy této povinnosti podle názoru stěžovatele nedostály a dopustily se v tomto směru i procesního pochybení, neboť nepostupovaly v intencích zásady vyšetřovací a nezjistily řádně majetkovou situaci matky a jejího manžela.
II.
Právní posouzení
4. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů, a proto není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Samotný postup v řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva i jeho aplikace náleží obecným soudům. K zásahu do činnosti orgánů veřejné moci je Ústavní soud oprávněn pouze za situace, kdy tyto svými rozhodnutími porušily ústavně zaručená práva či svobody účastníka řízení. Rozměru zásahu do základních práv nebo svobod ovšem dosahuje jen taková interpretace a aplikace práva, jež se ocitla ve výrazném rozporu s principy spravedlnosti.
5. Lze zdůraznit, že v záležitostech upravených zákonem o rodině přistupuje Ústavní soud k přezkumu soudních rozhodnutí zvláště restriktivně. Důvodem je skutečnost, že v rodinněprávních věcech je třeba upřednostnit princip právní jistoty, jak vyvěrá z příslušných ustanovení ústavního pořádku, před ochranou práv jednotlivce. Plnění vyživovací povinnosti rodičů vůči nezletilým dětem je základní povinnosti plynoucí z rodičovství (viz např. usnesení ze dne 23. 11. 2010 sp. zn. I. ÚS 1916/10, ze dne 10. 12. 2013 sp. zn. I. ÚS 3535/13). Prostor pro kasační zásah Ústavního soudu je tak v řečených případech poměrně zúžen, v důsledku čehož se jeho přezkumná pravomoc koncentruje jen na posouzení toho, zda se v napadeném rozhodnutí nejedná o extrémní vybočení z mezí ústavnosti, kterým je negováno právo účastníka řízení na spravedlivý proces. K protiústavnímu postupu však v předmětné věci nedošlo; naopak je možno konstatovat, že odvolací soud rozsudek o výživném dostatečně a přiléhavě odůvodnil, přičemž se při řešení otázky přiměřenosti výše stanoveného výživného řádně zabýval příjmy matky dítěte a jejími majetkové poměry celkově, kdy musel zohlednit i skutečnost, že matka má další tři vyživovací povinnosti k dětem. Rozhodnutí obecné odvolací instance je tedy odůvodněno přezkoumatelným způsobem, nerozporným s ústavními kautelami.
6. Zásah do základních práv stěžovatele Ústavním soudem shledán nebyl, a proto byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. prosince 2014
Kateřina Šimáčková, v. r.
předsedkyně senátu