ECLI:CZ:US:2014:1.US.3975.13.1
sp. zn. I. ÚS 3975/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o ústavní stížnosti Moravské energetiky, s. r. o., se sídlem Záhumenní 307/2, Lelekovice, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podání stěžovatelky bylo Ústavnímu soudu doručeno dne 23. 12. 2013. Po zjištění, že nesplňuje formální náležitosti návrhu ve smyslu zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zejména pak, že stěžovatelka nebyla zastoupena advokátem ve smyslu §30 a §31 zákona o Ústavním soudu, byla dopisem ze dne 10. 1. 2014 vyzvána k odstranění vad návrhu ve lhůtě 20 dnů. Tato výzva mimo jiné obsahovala upozornění, že pokud vytčené vady nebudou ve stanovené lhůtě odstraněny, bude návrh odmítnut.
Výzva byla stěžovatelce doručena dne 20. 1. 2014. Dne 21. 1. 2014 obdržel Ústavní soud další podání stěžovatelky, v němž žádá o prodloužení lhůty. Tato lhůta jí byla Ústavním soudem prodloužena do 17. 3. 2014 s tím, že v této lhůtě bude rozhodnuto ČAK o žádosti stěžovatelky o určení advokáta podle §18 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů.
Dne 17. 3. 2014 obdržel Ústavní soud další žádost stěžovatelky o prodloužení lhůty k odstranění vad podání s tím, že jí byla žádost o určení advokáta k poskytnutí právní služby bezplatně zamítnuta. Stěžovatelka uvedla, že proti zamítavému rozhodnutí hodlá podat správní žalobu. Do doby přidělení advokáta či rozhodnutí soudu tedy žádá o prodloužení lhůty k odstranění vad návrhu.
Ústavní soud posoudil žádost stěžovatelky z hlediska její opodstatněnosti a vzhledem k tomu, že od podání ústavní stížnosti uplynuly již tři měsíce a z obsahu rozhodnutí ČAK ze dne 6. 2. 2014 č. j. 394/14 vyplývá, že stěžovatelka jako právnická osoba nesplňuje podmínky pro určení advokáta k poskytnutí bezplatné právní služby, dospěl k závěru, že lhůta k odstranění vad podání prodloužená do 17. 3. 2014 byla zcela dostatečná.
Ústavní soud musí konstatovat, že lhůta dvou měsíců, stanovená zákonem o Ústavním soudu, případně přiměřeně prodloužená, je plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti. Její faktické prodlužování určováním dalších lhůt k jejímu doplňování či odstraňování vad by mělo být jen výjimečné, neboť jím je stěžovatel(ka) zvýhodňován(a) oproti ostatním navrhovatelům, kteří své zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost již v zákonem stanovené lhůtě dostáli.
Z obsahu rozhodnutí ČAK navíc vyplývá, že pokud by stěžovatelka žádala o určení advokáta pro poskytnutí právní služby za odměnu dle advokátního tarifu, takové žádosti by bylo vyhověno. Nicméně pokud stěžovatelka i nadále trvá na bezplatné právní pomoci, nelze než odkázat na rozhodnutí ČAK, které je řádně odůvodněno a je tedy v souladu se zákonem.
Ústavní soud proto v daném případě nemohl konstatovat jinak, než že ve stanovené lhůtě nebyly vytýkané vady návrhu přes řádné poučení stěžovatelky odstraněny, a proto mu nezbylo, než návrh jako vadný podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. března 2014
Ludvík David, v. r.
soudce zpravodaj