ECLI:CZ:US:2014:1.US.4296.12.1
sp. zn. I. ÚS 4296/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové (soudkyně zpravodajky), soudkyně Ivany Janů a soudce Ludvíka Davida o ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. Ing. Jitky Krajíčkové, advokátky, zastoupené JUDr. Ilonou Mirvaldovou, advokátkou, se sídlem Karlovo nám. 18, Praha 2, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4. 1. 2012 sp. zn. 31 Tm 2/2011 a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2012 sp. zn. 6 To 39/2012, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ve včasné a řádně podané ústavní stížnosti se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených usnesení obecných soudů ve věci odměny a náhrady hotových výdajů advokátky za provedenou obhajobu. Stěžovatelka poukázala na to, že obecné soudy napadenými rozhodnutími porušily čl. 2 a 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), nespecifikovala však žádné své základní právo, do nějž bylo napadenými rozhodnutími zasaženo.
2. Porušení uvedených ustanovení Listiny stěžovatelka spatřovala v tom, že jí obecné soudy přiznaly celkovou odměnu a náhradu hotových výdajů za obhajobu v trestní věci ve výši 58.398 Kč, což je o 7.236 Kč méně, než kolik stěžovatelka požadovala. Obecné soudy neuznaly, že by v posuzované věci bylo možno odměnu za úkon navýšit trojnásobně a shledaly, že dvojnásobek byl v posuzovaném případě postačující, neboť nebylo při úkonech použito cizího jazyka. Stěžovatelka se však domnívá, že byla zkrácena na svých právech, neboť právní služba byla poskytnuta v době od 22.00 do 6.00, což je období časově nejnáročnější jako doba "nočního klidu" určená pro spánek a odpočinek. Stěžovatelka je přesvědčena, že advokátní tarif (vyhláška č. 177/1996 Sb.) právě pro toto období počítá s přiznáním trojnásobku, nikoli dvojnásobku běžné odměny.
3. Ústavní soud nejprve posoudil splnění podmínek řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
4. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Směřuje-li pak ústavní stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, považuje ji Ústavní soud zpravidla za zjevně neopodstatněnou, jestliže napadené rozhodnutí není vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatele, tj. kdy ústavní stížnost postrádá ústavněprávní dimenzi. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní dimenzi, může rovněž vyplynout z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu, řešících shodnou či obdobnou právní problematiku.
5. V posuzovaném případě dospěl Ústavní soud k závěru, že stěžovatelčina ústavní stížnost postrádá ústavněprávní dimenzi, ostatně sama stěžovatelka, ačkoli je advokátka, neidentifikovala žádné své základní právo, které by bylo napadenými rozhodnutími dotčeno. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. ledna 2014
Kateřina Šimáčková, v. r.
předsedkyně senátu