ECLI:CZ:US:2014:2.US.1785.14.1
sp. zn. II. ÚS 1785/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ali Brem Hamada, zastoupeného Mgr. Tomášem Sýkorou, advokátem se sídlem Dlouhá/16, 110 00 Praha 1, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 16. 11. 2012 č. j. 35 EXE 105/2012-21, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 10. 2013 č. j. 64 Co 336/2013-49 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2014 č. j. 21 Cdo 4157/2013-80, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti doručené Ústavnímu soudu dne 23. 5. 2014 domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.
2. Napadeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3, jež bylo posléze potvrzeno Městským soudem v Praze, bylo rozhodnuto o nařízení exekuce na majetek stěžovatele coby povinného. Stěžovatel napadl obě rozhodnutí dovoláním u Nejvyššího soudu. Ten usnesením ze dne 14. 1. 2014 č. j. 21 Cdo 4157/2013-80 dovolací řízení zastavil pro nesplnění podmínky povinného právního zastoupení (§241 o. s. ř.). Dle vyjádření stěžovatele mu předmětné rozhodnutí dovolacího soudu bylo doručeno dne 30. 1. 2014. Ústavní soud nicméně ověřil u Obvodního soudu pro Prahu 3, že se tak stalo až 7. 2. 2014, pročež bude vycházet z tohoto pozdějšího data.
3. Ústavní soud předesílá, že se jedná o v pořadí druhý návrh stěžovatele v téže věci. První ústavní stížnost stěžovatele zaevidována pod sp. zn. I. ÚS 1052/14 byla Ústavnímu soudu doručena dne 19. 3. 2014. Vzhledem k tomu, že návrh nesplňoval náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zejména trpěl vadou tkvící v nedostatku právního zastoupení, byl stěžovatel přípisem ze dne 25. 3. 2014 vyzván k jejímu odstranění, k čemuž mu byla stanovena lhůta 30 dní. Výzvou doručenou mu dne 18. 4. 2014 byl stěžovatel opětovně vyzván k odstranění vad návrhu, a to ve lhůtě 20 dní, která uplynula dnem 8. 5. 2014. Vzhledem k tomu, že stěžovatel v této lhůtě a ani několik týdnů poté vytýkané vady neodstranil, přičemž ani nepožádal o její další prodloužení, byla jeho stížnost odmítnuta podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu usnesením sp. zn. I. ÚS 1052/14 ze dne 20. 5. 2014.
4. Dne 23. 5. 2014 Ústavní soud obdržel přípis Mgr. Tomáše Sýkory, v němž jej informuje, že byl na základě rozhodnutí předsedy České advokátní komory č. j. 1286/14 ze dne 29. 4. 2014 určen advokátem pro zastupování stěžovatele v řízení vedeném pod sp. zn. I. ÚS 1052/14. Předmětné rozhodnutí mu přitom bylo doručeno již 5. 5. 2014. Vzhledem k tomu, že řízení vedené pod sp. zn. I. ÚS 1052/14 bylo ukončeno, byla věc nově zaevidována pod sp. zn. II. ÚS 1785/14.
5. Ústavní soud předem podotýká, že pro posouzení ústavní stížnosti nebyl rozhodující samotný fakt, že v dané věci již jednou rozhodoval, neboť jeho usnesení, jímž se návrh odmítá, nevytváří překážku věci rozhodnuté (cf. §35 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Stěžovatel se za těchto okolností mohl obrátit na Ústavní soud znovu, musel tak však učinit ve lhůtě stanovené §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.
6. Jak ovšem plyne z výše uvedených skutečností, stěžovatel podal svůj druhý návrh na zahájení řízení až dne 23. 5. 2014, tedy zcela zjevně po lhůtě k podání ústavní stížnosti, jež uplynula dnem 7. 4. 2014. Nedostatečnou procesní aktivitu stěžovatele resp. jeho právního zástupce v řízení vedeném pod sp. zn. I. ÚS 1052/14, která vedla k odmítnutí ústavní stížnosti pro vady, není možné zhojit podáním dalšího návrhu po lhůtě stanovené §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, jež je kogentní a nelze ji prominout. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost stěžovatele podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh podaný po lhůtě.
7. V části směrující proti rozhodnutím nalézacího a odvolacího soudu je ústavní stížnost nepřípustná, neboť stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§75 zákona o Ústavním soudu). Stěžovatel sice napadl tato rozhodnutí dovoláním, avšak nebyl právně zastoupen, což vedlo k zastavení řízení před Nejvyšším soudem. Za těchto okolností nastává z procesního hlediska stejná situace, jako by tento prostředek neuplatnil vůbec, pročež nejsou splněny podmínky k projednání ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. června 2014
Pavel Rychetský v. r.
soudce zpravodaj