ECLI:CZ:US:2014:2.US.1891.14.1
sp. zn. II. ÚS 1891/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem ve věci ústavní stížnosti společnosti MOSS logistics s.r.o., sídlem v Hustopečích, Bratislavská 1159/21, zastoupené JUDr. Daliborem Grůzou, Ph.D., advokátem se sídlem v Hustopečích, Svatopluka Čecha 247/5, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 4. 2014 ve věci sp. zn. 27 Co 72/2013, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka podanou ústavní stížností brojí proti shora označenému rozsudku Krajského soudu v Brně, kterým mělo dojít k porušení jejích základních práv garantovaných ustanoveními čl. 11, čl. 36 a čl. 38 odst. Listiny základních práv a svobod.
Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších právních předpisů. V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl.
V poněkud nepřehledně strukturované ústavní stížnosti stěžovatelka mj. - patrně právní zástupce stěžovatelky - uvádí: " ... jsem byl opakovaně upozorněn na uložení pořádkové pokuty, čímž mi bylo zabraňováno řádně zastupovat účastníka a účastnit se řízení, k tomu uvádím, že jsem neskákal soudu do řeči, pouze jsem se hlásil o slovo a dále jsem mlčel, a to buď jedním slovem nebo povstáním, ani jedno nebylo soudem akceptováno, a to přestože by měli být účastníci soudem slyšeni, zvláště, když je třeba vyvrátit nepravdivou výpověď druhého účastníka."
Ústavní soud má za to, že citovaná námitka artikulovaná v projednávané ústavní stížnosti představuje tzv. zmatečnostní námitku ve smyslu ustanovení §229 odst. 3 občanského soudního řádu (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1817); z ústavní stížnosti se přitom nepodává, že by stěžovatelka před podáním ústavní stížnosti směřovala proti napadenému rozhodnutí žalobu pro zmatečnost, natož aby bylo v takovém řízení (pravomocně) rozhodnuto.
Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je přitom ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejích práv poskytuje. Ústavní stížnost tedy může, nestanoví-li zákon jinak, směřovat toliko proti pravomocnému rozhodnutí o posledním procesním prostředku ve smyslu ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, dle kterého lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný a mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Ústavní stížnost se tak vyznačuje mimo jiné tím, že je k standardním procesním institutům prostředkem subsidiárním; je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu (v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti).
Na nutnosti hodnotit projednávanou ústavní stížnost - obsahující tzv. zmatečnostní námitku - nic nemění ani okolnost, že stěžovatelka v ústavní stížnosti uplatnila rovněž jiné - žalobě pro zmatečnost nepodřaditelné - námitky (srov. mutatis mutandis usnesení Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 1156/08, sp. zn. IV. ÚS 2889/09, sp. zn. II. ÚS 93/12, sp. zn. III. ÚS 3368/13 či sp. zn. III. ÚS 1325/14).
Současně je namístě třeba zdůraznit, že za situace, kdy je ústavní stížnost odmítána v otevřené lhůtě pro podání žaloby pro zmatečnost ve smyslu ustanovení §234 odst. 1 občanského soudního řádu nemůže odmítnutí ústavní stížnosti představovat denegatio iustitiae, ani vytvářet jakoukoliv překážku případného budoucího postupu stěžovatelky u Ústavního soudu.
Ústavnímu soudu tak nezbylo než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona Ústavním soudu jako návrh nepřípustný; z podstaty věci tak musel rovněž odmítnout stěžovatelčin návrh na odkal vykonatelnosti napadeného rozsudku.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. června 2014
Radovan Suchánek v.r.
soudce zpravodaj