ECLI:CZ:US:2014:2.US.1937.14.1
sp. zn. II. ÚS 1937/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem ve věci ústavní stížnosti společnosti SANATORIUM TROCNOV a. s., sídlem Praha 10, R. A. Dvorského 600, zastoupené JUDr. Olgou Šlehoferovou, advokátkou se sídlem Praha 6, Charlese de Gaulla 800/3, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 6. 2013 č. j. Ncp 951/2013-21, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka podanou ústavní stížností brojí proti shora označenému usnesení Vrchního soudu v Praze, kterým mělo být porušeno její právo na spravedlivý proces ve smyslu ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Ústavní soud se proto v dané věci nejprve zaměřil na posouzení otázky, zda byl stěžovatelčin návrh podán v zákonem stanovené lhůtě.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti lakonicky uvádí, že zákonná lhůta k podání ústavní stížnosti je dle ustanovení §72 odst. 5 zákona o Ústavním soudu zachována.
Podle stěžovatelkou odkazovaného ustanovení zákona o Ústavním soudu " ... lze podat ústavní stížnost ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo."
V komentáři k ustanovení §72 odst. 5 zákona o Ústavním soudu se uvádí: "Pokud je podle tohoto ustanovení posuzována lhůta k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí, spadá počátek subjektivní i objektivní lhůty v jeden den, který následuje po dni, kdy bylo rozhodnutí stěžovateli doručeno: tehdy k zásahu došlo a tehdy se také o něm dozvěděl. Ústavní stížnost proti takovému rozhodnutí tak musí stěžovatel podat za stejných podmínek, jako by podával ústavní stížnost proti rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva podle §72 odst. 3" (viz Wagnerová, E., Dostál, M., Langášek, T., Pospíšil, I.: Zákon o Ústavním soudu s komentářem, ASPI a. s., Praha, 2007 s. 343).
Telefonickým hovorem bylo ověřeno, že ústavní stížností napadené usnesení Vrchního soudu v Praze bylo stěžovatelce doručeno do datové schránky dne 10. 9. 2013; tomu ostatně koresponduje i skutečnost, že dle veřejně přístupného informačního zdroje (http://infosoud.justice.cz/InfoSoud/public/search.jsp) nabylo předmětné usnesení právní moci dne 12. 9. 2013.
Lhůtu k podání ústavní stížnosti nemůže Ústavní soud prodloužit ani prominout, neboť se jedná o lhůtu kogentní. Jelikož lhůtu k podání ústavní stížnosti je třeba počítat od data doručení usnesení vrchního soudu, je zjevné, že v době jejího podání již zákonná (subjektivní) lhůta k podání ústavní stížnosti marně uplynula (přičemž objektivní lhůta, ze které stěžovatelka patrně - nicméně zcela bezdůvodně - vycházela, se v daném případě neuplatní).
Protože nebyly splněny formální předpoklady k projednání ústavní stížnosti, nemohl se Ústavní soud zabývat jejím obsahem.
S ohledem na shora uvedené proto Ústavnímu soudu nezbylo než ve smyslu §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. června 2014
Radovan Suchánek v.r.
soudce zpravodaj