ECLI:CZ:US:2014:2.US.1984.14.1
sp. zn. II. ÚS 1984/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a Vojtěcha Šimíčka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Pavla Nárožného, zastoupeného Mgr. Veronikou Zavadilovou, advokátkou AK se sídlem Čechova 2, 750 02 Přerov, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 27. února 2014 č. j. 70 Co 23/2014-318, proti usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 11. listopadu 2013 č. j. 0 Nc 1029/2009-300 a dále proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 20. března 2014 č. j. 0 Nc 1029/2009-333, za účasti 1) Krajského soudu v Ostravě a 2) Okresního soudu v Přerově, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 10. června 2014, a která byla doplněna podáním Ústavnímu soudu doručeným dne 22. července 2014, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení čl. 4, čl. 10, čl. 90 a čl. 95 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava), čl. 36 odst. 1, čl. 37 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
II.
V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že Okresní soud v Přerově usnesením ze dne 31. ledna 2013 č. j. 0 Nc 1029/2009-189 nevyhověl jeho návrhu a návrhu jeho matky Mgr. Hany Nárožné na zproštění Jaroslavy Svozilové funkce opatrovníka nezvěstných otce stěžovatele Mgr. Miloslava Nárožného a nevlastní matky stěžovatele Zdeňky Nárožné. Stěžovatel namítá, že většina důkazů o neplnění povinností opatrovníka vyšla najevo až po uzavření dokazování nalézacím soudem dne 8. ledna 2013, resp. po vyhlášení usnesení dne 31. ledna 2013, tedy až poté měl stěžovatel tyto důkazy k dispozici. Stěžovatel uvádí, že "objektivně bylo neplnění povinností namítáno a tyto důkazy nebyly a ani nemohly být provedeny". Stěžovatel dále namítá nepřezkoumatelnost napadeného usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 11. listopadu 2013 č. j. 0 Nc 1029/2009-300, neboť ve vztahu k námitce podjatosti jakákoliv argumentace chybí. S absencí přezkoumatelnosti ohledně námitky podjatosti se podle stěžovatele nevyrovnalo ani napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 27. února 2014 č. j. 70 Co 23/2014-318, když pouze odkázalo na nepřiléhavý odstavec ust. §14 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen "o. s. ř.") a zcela pominulo, že k podjatosti by se měl především vyjádřit soudce, vůči kterému byla tato námitka vznesena.
Ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 20. března 2014 č. j. 0 Nc 1029/2009-333 stěžovatel namítá, že tento rozsudek se významně dotýká jeho práv, a proto se domáhá jeho zrušení od okamžiku, kdy se o tomto rozhodnutí dozvěděl. Současně stěžovatel poukazuje na to, že dne 9. dubna 2013 podal ve věci vedené pod sp. zn. 0 Nc 1029/2009 podání, nazvané "Přihlášení se k účastenství v řízení", ve kterém žádal, aby se stal účastníkem řízení o rozhodování ohledně případného udělení souhlasu soudu s takovýmto "neběžným krokem paní opatrovnice". Opakovaně vyjádřil nesouhlas s tím, aby byl souhlas opatrovnici udělen a dne 1. července 2013 podáním nazvaným "Otázka souhlasu soudu s neběžným krokem opatrovnice" vznesl námitky proti postupu soudu v tomto řízení. Dodnes na tato podání nebylo ze strany soudu jakkoliv reagováno, což stěžovatel považuje za porušení svého práva na soudní ochranu. Stěžovatel uvádí, že rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 20. března 2014 č. j. 0 Nc 1029/2009-333 mu nebyl doručen.
III.
Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Podle ust. §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu jsou ústavní stížnost oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.
V ústavní stížnosti stěžovatel napadá rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 20. března 2014 č. j. 0 Nc 1029/2009-333 vydaný v opatrovnické věci (schválení právního úkonu), údaje o účastnících řízení jsou ve stěžovatelem přiložené kopii rozhodnutí začerněny.
Dotazem na Okresním soudu v Přerově Ústavní soud zjistil, že stěžovatel nebyl účastníkem řízení ve věci sp. zn. 0 Nc 1029/2009, vedené u Okresního soudu v Přerově. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že toto právo být účastníkem předmětného řízení mu bylo odepřeno.
V souladu s ust. §75 odst. 1 věty před středníkem zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (ust. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou v České republice vybudovány na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem upravujících to které řízení či tu kterou materii.
Rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 20. března 2014 č. j. 0 Nc 1029/2009-333 obsahuje poučení, podle kterého lze proti tomuto rozhodnutí podat odvolání; toto právo nepřísluší těm účastníkům, kteří se jej po vyhlášení rozsudku výslovně vzdali. Ačkoli se stěžovatel domnívá, že mu bylo právo účastnit se předmětného řízení soudem odepřeno, v průběhu tohoto řízení proti nečinnosti soudu pokud jde o jeho námitky nijak nebrojil a nevyčerpal tedy všechny prostředky, které mu zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), k ochraně jeho práv poskytoval. Stěžovatel dále nepodal ani odvolání proti tomuto rozsudku poté, co se o jeho vydání dověděl.
S ohledem na uvedené posoudil Ústavní soud ústavní stížnost v části směřující proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 20. března 2014 č. j. 0 Nc 1029/2009-333 jako nepřípustnou, aniž se dále zabýval tím, zda stěžovatel byl (měl být) účastníkem předmětného řízení, a tedy zda je osobou oprávněnou k podání ústavní stížnosti proti výše uvedenému rozsudku.
Podle ust. §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.
IV.
Ústavní soud není součástí soudní soustavy (čl. 91 Ústavy) a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn v řízení o ústavní stížnosti podle §87 odst. 1 písm. d) Ústavy zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.
Ústavní soud přezkoumal napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 27. února 2014 č. j. 70 Co 23/2014-318, jakož i usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 11. listopadu 2013 č. j. 0 Nc 1029/2009-300, jakož i řízení jim předcházející, z hlediska stěžovatelem v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je v této části zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud zjistil, že usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 27. února 2014 č. j. 70 Co 23/2014-318 bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 11. listopadu 2013 č. j. 0 Nc 1029/2009-300, kterým okresní soud zamítl žalobu na obnovu řízení vedeného Okresním soudem v Přerově pod sp. zn. 0 Nc 1029/2009 ve věci o návrhu navrhovatele na změnu opatrovníka ze dne 27. srpna 2012.
V souzené věci odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí poukázal na to, že ani v nesporném řízení nejde o povinnost soudu pátrat po důkazech, neboť vyšetřovací zásada sama o sobě nenahrazuje aktivitu účastníka řízení. To však v žádném případě neznamená, že je soud povinen realizovat všechny účastníkem navrhované důkazy, neboť podle ust. §120 odst. 1 věta druhá o. s. ř. právě soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede. Obnovu řízení pak v žádném případě neodůvodňují případy neprovedení možného dokazování soudem ohledně těch skutečností, rozhodnutí a důkazů, které byly účastníky řízení označeny, avšak soudem byly pokládány za nerozhodné, a proto k jejich dokazování nebylo přikročeno. Odvolací soud se proto ztotožnil se soudem prvního stupně, že podmínky přípustnosti žaloby na obnovu řízení, plynoucí z ust. §228 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř., v daném případě naplněny nejsou, přičemž s odvolacími argumenty navrhovatele se ze shora rozvedených důvodů nelze ztotožnit. K námitce navrhovatele, že věc projednávající soudce je s ohledem na okolnosti, které spočívají v jeho postupu v řízení o projednávané věci podjatý, odvolací soud poukázal na to, že tuto okolnost zákon výslovně jako důvod vyloučení soudce eliminuje (§14 odst. 4 o. s. ř.). Uvedeným závěrům nelze z hlediska ústavnosti nic vytknout.
Při shrnutí výše uvedeného Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajících soudů došlo k porušení hmotně právních či procesně právních předpisů, které by mělo za následek porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele.
Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost v části směřující proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 20. března 2014 č. j. 0 Nc 1029/2009-333 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh nepřípustný; ústavní stížnost v části směřující proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 27. února 2014 č. j. 70 Co 23/2014-318 a proti usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 11. listopadu 2013 č. j. 0 Nc 1029/2009-300 podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. října 2014
Jiří Zemánek
předseda senátu