ECLI:CZ:US:2014:2.US.3196.14.1
sp. zn. II. ÚS 3196/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem o návrhu R. A., kterým se domáhá zrušení exekucí vedených proti Davidu Holubovi, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 1. 10. 2014 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání, kterým se navrhovatel, který je opatrovníkem D. H., domáhá zrušení všech exekucí, které jsou proti němu vedeny. Tento návrh je odůvodněn tím, že pan D. H. je od mládí postižen duševní poruchou a poté, co se o něj již nemohou starat jeho rodiče (otec zemřel a matka je invalidní), ztratil nad sebou dohled, nevěděl, co smí a co nikoliv a v důsledku toho byly proti němu nařízeny exekuce.
Toto podání nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo řadou formálních a obsahových nedostatků (§34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). K jejich odstranění byl navrhovatel vyzván přípisem, doručeným dne 10. 10. 2014, v němž byl též upozorněn, že neodstraní-li vytýkané vady ve lhůtě do 30 dnů, bude návrh odmítnut. Dostalo se mu náležitého poučení, jaké náležitosti má návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem obsahovat, a jakými nedostatky oproti tomu trpí. Zejména byl informován o tom, že před podáním ústavní stížnosti je třeba vyčerpat všechny prostředky k ochraně práv, které právní řád poskytuje.
Na tuto výzvu zareagoval navrhovatel přípisem ze dne 6. 11. 2014 pouze tak, že doplnil seznam exekucí, vedených proti D. H., a zopakoval jeho zdravotní postižení.
Za této situace musí Ústavní soud konstatovat, že navrhovatel vady svého návrhu k dnešnímu dni neodstranil, přičemž lhůta k odstranění vytknutých vad marně uplynula dne 10. 11. 2014.
Základní vadou, od níž se ostatně odvíjely i vady další, byla absence povinného zastoupení advokátem. Jak Ústavní soud již několikrát konstatoval, srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 89/94 ze dne 29. 11. 1994 (N 58/2 SbNU 151; veškerá judikaturu Ústavního soudu dostupná též z: http://nalus.usoud.cz), smyslem povinného zastoupení advokátem je, aby (s ohledem na závažnost řízení) Ústavní soud jako specializovaný soud nebyl neúměrně zatěžován nekvalifikovanými návrhy a nekvalifikovaným přístupem účastníků k jednání. Příkladem takové situace je právě postup navrhovatele, který nikterak nespecifikuje, v jakých ohledech měla být porušena základní práva a svobody, a ani nedokládá, že před podáním ústavní stížnosti skutečně marně vyčerpal všechny přípustné procesní prostředky k ochraně práv. Jakkoliv si je Ústavní soud vědom omezených možností navrhovatele předestřít zásadní ústavněprávní argumentaci, bylo na něm, aby - v případě, že skutečně hodlal svým podáním zahájit řízení o ústavní stížnosti - vyslyšel výzvu Ústavního soudu a zvolil si advokáta, jenž by vylíčil, v čem spočívalo jeho omezení základních lidských práv a svobod. Jestliže navrhovatel poukazoval na svoje omezené finanční možnosti, byl Ústavním soudem poučen o možnosti požádat o určení advokáta Českou advokátní komorou. Pokud tak neučinil, nemůže tuto jejich nečinnost Ústavní soud nikterak nahrazovat a návrh tak ani nemůže posoudit ve věci samé.
S ohledem na shora uvedené Ústavnímu soudu nezbylo než postupovat podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a na jeho základě soudcem zpravodajem (mimo ústní jednání) návrh odmítnout z důvodu neodstranění vad návrhu v určené lhůtě.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. listopadu 2014
Vojtěch Šimíček v. r.
soudce zpravodaj