ECLI:CZ:US:2014:2.US.345.14.1
sp. zn. II. ÚS 345/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Radovana Suchánka a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaj) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o ústavní stížnosti stěžovatele J. N., zastoupeného JUDr. Jaroslavou Moravcovou, advokátkou, se sídlem Pardubice - Semtín, budova P 9, č. p. 81, Rybitví, proti rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 16. 8. 2012, č. j. 11 P 7/2010-315, a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. 8. 2013, č. j. 20 Co 351/2013-369, za účasti Okresního soudu v Nymburce a Krajského soudu v Praze jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 28. 1. 2014, která po formální stránce splňuje náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť jimi byla porušena jeho ústavně zakotvená práva zaručená článkem 36 a 37 Listiny základních práv a svobod.
2. V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 28. 1. 2011, č. j. 11 P 7/2010-201 bylo mimo jiné rozhodnuto, že je stěžovatel oprávněn stýkat se se svým nezletilým synem M. každou sudou neděli od 10:00 hodin do 11:00 hodin, a to formou asistovaného styku, probíhajícího na specializovaném pracovišti pro asistovaný styk rodičů s dětmi. Po dvou měsících pracoviště pro asistovaný styk rodičů s dětmi učinilo závěr, že již není třeba asistence při styku nezletilého M. a otce a doporučilo jednat o rozšíření styku otce s nezletilým M. Dále ve zprávě o asistovaném styku pověřená pracovnice Mgr. Magdaléna Skřivánková uvedla, že vztahy mezi M. a otcem jsou v současné době plně obnoveny, otec je schopen se o M. postarat i po delší časový úsek, dbá na jeho režim, na jeho bezpečnost a M. ho respektuje. Současně pověřená pracovnice doporučila rozšířit styk otce a nezletilého M., neboť tím se rozšíří i styk nezletilého M. s bratrem J. a ostatními příbuznými ze strany otce, což je pro nezletilého M. žádoucí. Ve zprávě se taktéž konstatuje, že u otce nehrozí obava, že bude nezletilého M. negativně ovlivňovat proti matce. V souladu s výše uvedeným doporučením podal stěžovatel návrh na rozšíření styku s nezletilým M., a to již bez asistence. Ústavní stížností napadeným rozsudkem Okresní soud v Nymburce, který byl dle tvrzení stěžovatele po celou dobu řízení vůči stěžovateli nepřátelský a evidentně stranil matce nezletilého, návrh na změnu úpravy styku zamítl. Stěžovatel nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že je zcela iluzorní, aby otec navázal po patnácti měsících na svůj kontakt s nezletilým M. způsobem a v rozsahu, jak navrhuje. Stěžovatel namítá, že není jeho vinou, že se nemohl se synem stýkat, jak je běžné u jiných dětí rozvedených rodičů. Stěžovatel taktéž uvádí, že neměl možnost ovlivnit délku řízení a rozhodnutí soudu. Jednání matky, která bezdůvodně brání ve styku otci se synem, soud dle stěžovatele přitom nikdy nepostihl.
3. Z obsahu spisu Okresního soudu v Nymburce sp. zn. 11 P 7/2010, který si Ústavní soud vyžádal, vyplývají následující skutečnosti. Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 28. 1. 2011, č. j. 11 P 7/2010-201, bylo rozhodnuto o změně výchovy nezletilého J. tak, že tento byl svěřen do výchovy stěžovatele a současně byl upraven styk rodičů s nezletilými tak, že stěžovatel je oprávněn stýkat se s nezletilým M. každou sudou neděli od 10:00 hodin do 11:00 hodin a matka je oprávněna stýkat se s nezletilým J. každou sudou neděli od 11:00 hodin do 12:00 hodin, a to formou asistovaného styku, probíhajícího na specializovaném pracovišti pro asistovaný styk rodičů s dětmi Area Fausta, se sídlem v Praze 8, Kandertova 15, za účasti pověřeného pracovníka tohoto pracoviště. Návrhem ze dne 12. 10. 2011 požadoval stěžovatel změnu styku s nezletilým M. tak, aby se mohl s nezletilým stýkat každý sudý víkend od pátku 18 hodin do neděle 18 hodin a o vánocích každého roku od 26. 12. od 9 hodin do 28. 12. do 18.00 hodin, a vzhledem k tomu, že otec má ve výchově staršího syna J., současně zahájil řízení o změnu úpravy styku matky s tímto nezletilým. Rozsudkem ze dne 16. 8. 2012, č. j. 11 P 7/2010-315, Okresní soud v Nymburce rozhodl, že se návrh stěžovatele na změnu úpravy styku otce s nezletilým M. zamítá (výrok I.), řízení o změnu úpravy styku nezletilého J. s matkou se zastavuje (výrok II.), a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Proti rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 16. 8. 2012, č. j. 11 P 7/2010-315 podal stěžovatel odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze tak, že rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku rozsudkem ze dne 21. 8. 2013, č. j. 20 Co 351/2013-369 potvrdil.
4. Po přezkoumání předložených listinných důkazů, vyžádaného spisového materiálu a posouzení právního stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že návrh stěžovatele je zjevně neopodstatněný, neboť je zřejmé, že k tvrzenému porušení jeho ústavně zaručených práv namítaným postupem Okresního soudu v Nymburce a Krajského soudu v Praze nedošlo.
5. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí; směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí vydanému v občanskoprávním řízení, není proto samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyla dotčena ústavně zaručená práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s těmito principy, a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé. Ve své judikatuře také mnohokrát konstatoval, že postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů; z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda skutková zjištění mají dostatečnou a racionální základnu, zda právní závěry těchto orgánů veřejné moci nejsou s nimi v "extrémním nesouladu", a zda podaný výklad práva je i ústavně konformní, resp. není-li naopak zatížen "libovůlí".
6. Především je nutné konstatovat, že stěžovatel v ústavní stížnosti neuvedl, jakým způsobem zasáhlo napadené rozhodnutí do jeho ústavně zaručených práv a svobod. Ústavní soud v této souvislosti podotýká, že není vázán ústavně právní argumentací obsaženou v odůvodnění ústavní stížnosti, to však nezbavuje stěžovatele povinnosti tvrdit a argumenty podporovat své námitky protiústavnosti aktů veřejné moci, jejichž zrušení se domáhá [§34 odst. 1, §72 odst. 1 písm. a) a §63 zákona o Ústavním soudu, ve spojení s §101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.]. Posuzování opodstatněnosti ústavní stížnosti není ovládáno zásadou revizní, která by z úřední povinnosti zavazovala Ústavní soud k aktivnímu vyhledávání všech relevantních skutkových okolností, na jejichž základě by bylo možno učinit závěr o porušení základních práv a svobod. Stěžovatelé musí protiústavní zásah alespoň obsahově tvrdit a toto tvrzení opřít o přesvědčivé argumenty s prima facie ústavněprávní relevancí. Ústavní stížnost je však v dané věci doslovným přepisem návrhu stěžovatele ze dne 12. 10. 2011 na změnu styku s nezletilým M., pouze s doplněním několika řádků v tom smyslu, že obecný soud jednal vůči stěžovateli nepřátelsky a že není vinou stěžovatele, že se nemohl s nezletilým stýkat ani v rozsahu obvyklém.
7. Ústavní soud opakovaně připomíná, že v rodinně právních věcech zasahuje jen v případech skutečně extrémních, neboť posouzení, zda jsou splněny podmínky pro změnu rozhodnutí o výchově nezletilého dítěte, je zásadně v pravomoci obecných soudů; ty jsou povolány k tomu, aby se znalostí konkrétních okolností toho kterého případu, často velmi citlivých, přijaly adekvátní rozhodnutí, které bude v souladu se zájmem dítěte. V projednávané věci má Ústavní soud za to, že obecné soudy své povinnosti dostály, neboť dospěl-li Okresní soud v Nymburce k závěru, že nedošlo ke změně poměrů odůvodňujících podle §28 zákona o rodině změnu rozhodnutí o výkonu rodičovských práv a povinností, nelze jeho skutkovému zjištění a právnímu závěru z něho vyvozeného vytknout nic, co by odůvodňovalo zásah Ústavního soudu ve formě kasačního nálezu.
8. Soud prvního stupně v odůvodnění svého napadeného rozsudku uvedl, že za situace, kdy každý z rodičů má ve své péči jedno z dětí, lze jejich styk s dětmi řešit pouze komplexně. V daném řízení měl pak soud za prokázáno, že nedošlo k žádnému posunu ve vztahu mezi matkou a nezletilým J., který od stěžovatele nekriticky přejímá nepřátelské postoje a názory vůči matce. Stěžovatel přitom od posledního rozhodnutí soudu neučinil dle soudu prvního stupně nic pro to, aby se vztah nezletilého J. s matkou zlepšil, zcela zjevně ignoruje dosavadní rozhodnutí soudu o úpravě styku, když neplní svoji povinnost stanovenou rozsudkem a syna k asistovanému styku nepřivádí; za této situace soud za důvodné považuje obavy matky z toho, že by v případě delšího styku otce s nezletilým M. bez asistence mohlo docházet k negativnímu ovlivňování tohoto nezletilého ve vztahu k matce. Soud také poukázal na skutečnost, že se situace dále zjevně zkomplikovala po změně bydliště stěžovatele do velmi vzdáleného místa, což styk rodičů s dětmi ještě více ztížilo.
9. Odvolací soud s ohledem na zjištění, že po krátkém období několika měsíců, kdy asistované styky probíhaly, po dobu posledních 15 měsíců mezi otcem a nezletilým M. nebyl vůbec žádný kontakt, dovodil, že zcela nepochybně u nezletilého M. došlo, jak uváděla matka a ze strany otce nebylo zpochybněno, ve vztahu k otci k odcizení; za této stávající situace tak nelze jako opodstatněný uznat jiný než asistovaný styk. Odvolací soud přihlédl taktéž k tomu, že stěžovatel za dobu více než rok nejen že neměl potřebu nezletilého syna vidět, nýbrž po celou tuto dobu nebyl stěžovatel s nezletilým ani v žádném jiném kontaktu, například telefonickém, ani se o takový kontakt nepokusil; a o nezletilého se nijak nezajímal. Odvolací soud proto uzavřel, že je na stěžovateli, aby se nejprve, a to za pomoci odborného pracoviště, neboť ve vztazích mezi rodiči k žádnému posunu k lepšímu nedošlo, pokusil vzájemné vztahy obnovit; předpokladem pro to je pak minimálně to, aby byl dodržován styk v mezích rozsudku z ledna 2011 tak, jak je k tomu připravena matka.
10. Takto řádně odůvodněný závěr Okresního soudu v Nymburce a Krajského soudu v Praze je třeba považovat za prvek nezávislého soudního rozhodování, kterému nemá Ústavní soud z pozice ústavnosti čeho vytknout. V tomto směru Ústavní soud v podrobnostech odkazuje na přiléhavé odůvodnění rozhodnutí obou ve věci jednajících obecných soudů, které se všemi námitkami stěžovatele v míře odpovídající jejich konkretizaci vypořádaly způsobem, který Ústavní soud neshledal vybočujícím z mezí ústavnosti. Soud prvního stupně ve svém rozhodnutí vycházel z účastnických výpovědí rodičů z prosince 2011 a srpna 2012, ze zpráv specializovaného pracoviště Area Fausta, ze zpráv o konzultacích u psycholožky PhDr. Holubové, odvolací soud poté doplnil dokazování výpověďmi rodičů. Obě napadená rozhodnutí byla založena na skutečnostech majících oporu v provedeném dokazování a byla řádně a přesvědčivě odůvodněna. Za těchto okolností nebylo možno z hlediska ústavněprávního obecným soudům nic vytknout a Ústavní soud nemohl jejich úvahy, vzhledem k výše popsaným limitům své přezkumné činnosti, jakkoliv přehodnocovat. Skutečnost, že obecné soudy vyslovily závěr, s nímž se stěžovatel neztotožnil, nebyla sama o sobě způsobilá konstituovat neoprávněný zásah do jeho ústavně zaručených práv.
11. Ústavní soud si je vědom skutečnosti, že specializovaným pracovištěm Area Fausta (zpráva ze dne 5. 6. 2011) bylo doporučováno rozšíření styku mezi stěžovatelem a nezletilým M., a to již bez asistence (přičemž bylo současně navrhováno ponechat kontakty mezi nezletilým J. a matkou v dosavadní frekvenci, nebude-li si J. přát jinak), nelze však odhlédnout od skutečnosti, že od listopadu roku 2011, kdy stěžovatel podal návrh na rozšíření styku s nezletilým M., se situace značně změnila, a obecné soudy k této změně musely přihlédnout. Citovaná zpráva specializovaného pracoviště Area Fausta vychází ze skutečnosti, že rodiče jsou ochotni ke spolupráci, kontakt s dětmi je bez problémů, M. se na otce těší, čas s ním strávený si užívá, akceptuje otcovu partnerku, otec je schopen se o M. postarat i po delší časový úsek atd. Taktéž ze zprávy PhDr. Radany Holubové ze dne 9. 2. 2012 vyplývá, že nezletilý M. se ze setkání s otcem a bratrem raduje, těší se na ně, povídají si, hrají si hry. PhDr. Radana Holubová navrhuje rozšíření styku stěžovatele s nezletilým M. na celou sobotu jednou za 14 dnů, s tím souhlasí i matka nezletilého. Ze záznamu z jednání konaného dne 19. 3. 2012 u Městského úřadu Nymburk, odboru sociálních věcí, vyplývá, že stěžovateli takové rozšíření styku nestačí, požaduje celý víkend. Ústavní soud však z vyžádaného soudního spisu zjistil, že situace se změnila na přelomu roku 2011/2012, neboť ze zprávy specializovaného pracoviště Area Fausta ze dne 30. 7. 2012 vyplývá, že v průběhu roku 2012 se neuskutečnily žádné styky otce ani matky s nezletilými, rodiče poradenské pracoviště nekontaktovali.
12. Ústavní soud má za to, že bylo na stěžovateli, který požádal o rozšíření styku s nezletilým M., aby projevil svůj trvající zájem o nezletilého, byl s ním když už ne v rozsahu stanoveném rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 28. 1. 2011 č. j. 11 P 7/2010-201, tak podle svých možností alespoň v občasném kontaktu, aby se vztahy mezi nimi rozvíjely způsobem, který by vedl obecné soudy k závěru, že je v zájmu nezletilého, aby došlo k rozšíření styku. Pokud takto stěžovatel s tvrzením o značné vzdálenosti mezi místem asistovaného styku, případně bydliště nezletilého M. a bydlištěm stěžovatele nečiní, nelze než přisvědčit odvolacímu soudu v tom, že "vztah mezi otcem a nezl. M. nejeví známky zdravého vztahu mezi rodičem a dítětem" a je třeba, aby nejdříve došlo k obnovení vztahu mezi stěžovatelem a nezletilým, a to minimálně v rozsahu stanoveném rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 28. 1. 2011, č. j. 11 P 7/2010-201. Nelze přitom souhlasit se stěžovatelem, že není jeho vinou, že se nemůže stýkat se svým synem, jak je obvyklé u jiných rozvedených rodičů. Nejenže tato námitka nemá žádný ústavně právní základ, jak bylo uvedeno výše, její důvodnost není navíc podložena výsledkem dokazování provedeného obecnými soudy, ze kterého je zřejmé, že stěžovateli nikdo ve styku s nezletilým M. nebránil, stěžovatel naopak odmítl rozšířený neasistovaný styk po celý den jedenkrát za čtrnáct dní. Ústavní soud proto uzavírá, že se v případě napadených rozhodnutí nejedná o rozhodnutí, která by byla založena na libovůli, případně jiným způsobem negovala právo stěžovatele na spravedlivý proces.
13. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení základních práv stěžovatele, daných ústavními zákony nebo mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. dubna 2014
Stanislav Balík, v. r.
předseda senátu