ECLI:CZ:US:2014:2.US.3606.13.1
sp. zn. II. ÚS 3606/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky D. E., zastoupené JUDr. Simonou Macáškovou, advokátkou se sídlem Přechodní 1600/11, 140 00 Praha 4, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. září 2013 č. j. 22 Co 298/2013-312 a proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 27. března 2013 č. j. 12 P 22/2010-284, za účasti 1) Krajského soudu v Praze a 2) Okresního soudu v Příbrami, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 28. listopadu 2013, se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení čl. 32 odst. 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 18 odst. 1 a čl. 27 odst. 1 a odst. 2 Úmluvy o právech dítěte.
Ústavní soud konstatuje, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti, stanovené pro její podání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 17. září 2013 č. j. 22 Co 298/2013-312 byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 27. března 2013 č. j. 12 P 22/2010-284, kterým soud prvního stupně zamítl návrh matky (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatelka") na zvýšení výživného pro nezletilou dceru K. z částky 6 500,- Kč měsíčně na částku 11 000,- Kč měsíčně s účinností od 1. ledna 2012.
II.
V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že obecné soudy při stanovení výživného pro nezletilou dceru K. nepřihlédly ke všem skutečnostem a majetkovým poměrům, které by tuto výši mohly ovlivnit. Soud prvního stupně podle stěžovatelky rovněž pochybil, když hodnotil u povinného otce pouze jeho příjmy jím doložené a nezabýval se jeho životní úrovní; životní úroveň otce se podle stěžovatelky nepochybně od posledního rozhodování o výživném na nezletilou dceru zvýšila, neboť se oženil s osobou výdělečně činnou. Odvolací soud podle stěžovatelky nepřihlédl k námitkám stěžovatelky, že příjmy, které otec uvádí, nejsou jedinými příjmy. Soudy podle stěžovatelky nespravedlivě posoudily postavení stěžovatelky jako matky s tím, že bez důležitého důvodu se vzdala svého zaměstnání. Soudy rovněž nepřihlédly k tomu, že otec se se svou dcerou nestýká a nad rámec výživného jí nic nepřispívá.
III.
Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.
Ústavní soud tedy přezkoumal napadená rozhodnutí, jakož i řízení jim předcházející, z hlediska stěžovatelkou v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
V souzené věci odvolací soud doplnil dokazování a po doplnění dokazování dospěl ke stejnému závěru jako soud prvního stupně, že od doby posledního rozhodování nedošlo ke změně poměrů, která by odůvodňovala zvýšení výživného. Ze současného předpokládaného příjmu matky ve výši 30 000,- Kč měsíčně, po připočtení výživného placeného otcem na nezletilou K. ve výši 6 500,- Kč měsíčně, odvolací soud dovodil, že matka musí být schopna saturovat nejen základní potřeby nezletilé K., ale i její zvýšené potřeby v souvislosti s jejím věkem a zejména studiem na střední soukromé škole v Praze. Jestliže od doby posledního rozhodování o výživném pro nezletilou K. nedošlo k takové změně poměrů, která by odůvodňovala zvýšení výživného, nelze toto výživné v současné době zvýšit. Soud prvního stupně tak podle odvolacího soudu rozhodl správně, když návrh matky na zvýšení výživného zamítl.
Při shrnutí výše uvedeného Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajících soudů došlo k porušení hmotně právních či procesně právních předpisů, které by mělo za následek porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky.
Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. března 2014
Stanislav Balík
předseda senátu