ECLI:CZ:US:2014:2.US.3713.13.1
sp. zn. II. ÚS 3713/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem ve věci ústavní stížnosti Dalibora Krále, zastoupeného Mgr. Tomášem Valíkem, advokátem se sídlem Za Humny 1299/13, Opava, proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 17. září 2013 č. j. 112 EC 2/2011-107, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
V ústavní stížnosti stěžovatel napadá v záhlaví usnesení označené rozhodnutí pro údajné porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), tedy práva na spravedlivý proces, jehož součástí je i právo účastníka řízení zúčastnit se soudního řízení a efektivně v jeho průběhu hájit svá práva.
Porušení výše uvedeného práva shledává stěžovatel v postupu okresního soudu, který údajně nesplnil povinnost uloženou mu v ustanovení §115 odst. 2 o.s.ř., neboť stěžovateli bylo předvolání na jednání nařízené ve věci vedené Okresním soudem v Opavě pod sp. zn. 112 EC 2/2011 na den 17. 8. 2013 doručeno pozdě, takže se nemohl tohoto jednání zúčastnit.
II.
Jak se zjišťuje z připojeného rozsudku, Okresní soud v Opavě vyhověl žalobě Petra Kejhy a uložil stěžovateli (v dřívějším řízení v procesním postavení žalovaného) povinnost zaplatit žalobci částku 8 620,-Kč s příslušným úrokem z prodlení a stanovené náklady řízení. Současně zamítl návrh stěžovatele na ustanovení zástupce z řad advokátů k ochraně jeho zájmů v předmětném řízení.
Okresní soud v odůvodnění napadeného rozsudku uvedl, že stěžovatel byl k jednání řádně obeslán, k jednání se však nedostavil. Z provedených důkazů vzal soud za prokázáno, že mezi žalobcem jako zhotovitelem a stěžovatelem jako objednatelem byla uzavřena smlouva o dílo, jejímž předmětem byla výměna elektrického ohřívače vody včetně dodání nového elektrického ohřívače v souladu s požadavkem stěžovatele. Objednávka stěžovatele byla prokázána zejména účastnickou výpovědí žalobce a svědeckými výpověďmi svědků, kteří práce na objednávce prováděli. Okresní soud dospěl k závěru, že provedené důkazy jednoznačně vyvrátily tvrzení stěžovatele, že objednávku neučinil, že nebyl přítomen při její realizaci, neboť na označené adrese nebydlel.
Okresní soud nevyhověl další žádosti stěžovatele o ustanovení zástupce z řad advokátů k ochraně jeho zájmů v předmětné věci, neboť ani tentokrát neosvědčil splnění předpokladů pro osvobození od placení soudních poplatků.
III.
Ústavní soud se nejdříve zabýval otázkou, jestli jsou naplněny předpoklady a podmínky meritorního projednání předmětné ústavní stížnosti a v této souvislosti se zejména zabýval posouzením přípustnosti ústavní stížnosti.
Ústavní stížnost je založena na principu její subsidiarity k jiným procesním prostředkům, které zákon stěžovateli poskytuje k ochraně jeho práva. Jinak řečeno, k věcnému projednání ústavní stížnosti může dojít pouze za předpokladu, že stěžovatel tyto prostředky k ochraně práva efektivně vyčerpal. Nejde však jen o jejich formální uplatnění, ale je vždy nezbytné, aby o těchto prostředcích bylo ze strany příslušného orgánu rozhodnuto. Pokud tato podmínka před podáním ústavní stížnosti není splněna, jde ve smyslu ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") o nepřípustnou ústavní stížnost.
Z ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatel v projednávané ústavní stížnosti považuje za porušení svých procesních práv údajně nesprávný postup Okresního soudu v Opavě, který mu doručil předvolání k jednání nařízenému ve věci sp. zn. 112 EC 2/2011 pozdě a neposkytl mu tak možnost se zúčastnit jednání nařízeného ve výše označené věci dne 17. 8. 2013 a hájit tak svá práva a oprávněné zájmy.
Stěžovatel však zcela pomíjí skutečnost, že i když odvolání proti rozsudku v tzv. bagatelních věcech není přípustné, měl možnost před podáním ústavní stížnosti vyčerpat další procesní prostředek k ochraně jeho práv, v daném případě žalobu pro zmatečnost. Využití tohoto procesního prostředku stěžovatel v ústavní stížnosti nezmiňuje. To vede k závěru, že předmětná ústavní stížnost z důvodu nevyčerpání všech procesních prostředků, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, je tak podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná.
Ústavní soud se pro úplnost zabýval naplněním podmínek §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, avšak splnění žádné z nich neshledal a stěžovatel jejich existenci ani netvrdí.
Na základě výše uvedených skutečností nezbylo, než aby soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, neboť jde o návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. ledna 2014
Radovan Suchánek
soudce zpravodaj