ECLI:CZ:US:2014:2.US.4018.13.1
sp. zn. II. ÚS 4018/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a Vojtěcha Šimíčka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky XIO.CZ, a. s., IČ: 26226260, se sídlem Soběslavská 48, 130 00 Praha 3, Vinohrady, zastoupené Mgr. Jiřím Prokopem, advokátem AK se sídlem Dejvická 664/46, 160 00 Praha 6, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. května 2013 č. j. 10 Af 58/2011-363 a proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. listopadu 2013 č. j. 7 Afs 62/2013-160, za účasti 1) Městského soudu v Praze a 2) Nejvyššího správního soudu, jako účastníků řízení, takto:
I. Ústavní stížnost se odmítá.
II. Návrh, aby Ústavní soud rozhodl, že náklady na právní zastoupení stěžovatelky zcela hradí stát, se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 30. prosince 2013 a která byla doplněna podáním Ústavnímu soudu doručeným dne 24. března 2014, se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení čl. 36 odst. 1 a odst. 2 a čl. 37 odst. 2 a odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
V ústavní stížnosti stěžovatelka dále požádala, aby Ústavní soud v souladu s ust. §83 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), rozhodl, že náklady na její právní zastoupení zcela hradí stát.
Napadeným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 22. května 2013 č. j. 10 Af 58/2011-363 byl odmítnut návrh žalobkyně (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatelka") na obnovu řízení, a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Toto usnesení Městského soudu v Praze napadla stěžovatelka kasační stížností. Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 13. listopadu 2013 č. j. 7 Afs 62/2013-160 řízení pro nezaplacení soudního poplatku zastavil.
II.
V ústavní stížnosti stěžovatelka ve vztahu k napadenému usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. května 2013 č. j. 10 Af 58/2011-363 namítá porušení svého práva na spravedlivý proces, neboť uvedeným rozhodnutím nebyla připuštěna její zákonná a ústavní možnost obrany formou návrhu na obnovu řízení. Uvedeným postupem byla podle stěžovatelky rovněž porušena rovnost účastníků před soudy.
Stěžovatelka dále nesouhlasí s usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 10. října 2013 č. j. 7 Afs 62/2013-130, kterým byla zamítnuta její žádost o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení advokáta v řízení o kasační stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. května 2013 č. j. 10 Af 58/2011-363. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost stěžovatelky zjevně nemůže být úspěšná, neboť obnova řízení v dané věci není dle jeho názoru přípustná, a proto vyzval stěžovatelku k zaplacení soudního poplatku ve výši 5.000,- Kč ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto usnesení. Dle stěžovatelky je ze strany soudu nepřípustné takto předjímat své rozhodnutí odůvodněním zjevnou neúspěšností. Postup soudu spočívající v zamítnutí návrhu na osvobození od soudních poplatků, kdy stěžovatelka je nemajetná a její statutární orgány nemají právní vzdělání, je podle stěžovatelky porušením práva na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 a odst. 2 Listiny). Zamítnutí návrhu na osvobození od soudních poplatků a v důsledku tohoto i zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce pro řízení představuje pro stěžovatelku odepření přístupu k soudům a odepření možnosti soudní ochrany. Takovýto postup je podle stěžovatelky protiústavní i z důvodu porušení čl. 37 odst. 2 a odst. 3 Listiny, neboť uvedeným postupem jí byla odňata možnost právní pomoci a je porušena rovnost účastníků v řízení před soudem.
Stěžovatelka dále v ústavní stížnosti brojí proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. listopadu 2013 č. j. 7 Afs 62/2013-160. Stěžovatelka namítá, že ačkoli prokázala svou nemajetnost, Nejvyšší správní soud řízení zastavil pro nezaplacení soudního poplatku. Takový postup je podle stěžovatelky porušením jejího práva na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 a odst. 2 Listiny). Zamítnutí návrhu na osvobození od soudních poplatků a v důsledku tohoto zamítnutí i návrhu na ustanovení zástupce pro řízení a zastavení řízení o kasační stížnosti z důvodu nezaplacení soudního poplatku představuje pro stěžovatelku odepření přístupu k soudům a odepření možnosti soudní obrany. Takovýto postup je protiústavní, neboť došlo k porušení čl. 37 odst. 2 a odst. 3 Listiny, když uvedeným postupem jí byla odňata možnost právní pomoci a je tímto postupem porušena rovnost účastníků v řízení před soudem.
III.
Ústavní soud není součástí soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.
Ústavní soud nejprve přezkoumal napadené usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. listopadu 2013 č. j. 7 Afs 62/2013-160 a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je v této části zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud především poukazuje na to, že ačkoli stěžovatelka formálně napadá a domáhá se zrušení usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. listopadu 2013 č. j. 7 Afs 62/2013-160, kterým bylo řízení o kasační stížnosti pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno, její námitky směřují primárně proti usnesení Nejvyššího správního soudu dne 10. října 2013 č. j. 7 Afs 62/2013 -130, kterým Nejvyšší správní soud zamítl žádost stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků. Zrušení tohoto usnesení Nejvyššího správního soudu se však stěžovatelka v petitu ústavní stížnosti nedomáhá.
Napadeným usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 13. listopadu 2013 č. j. 7 Afs 62/2013-160 bylo řízení o kasační stížnosti zastaveno, neboť stěžovatelka ani po marném uplynutí lhůty stanovené stěžovatelce usnesením ze dne 10. října 2013 č. j. 7 Afs 62/2013-130 neuhradila soudní poplatek ve výši 5 000,- Kč, který je splatný současně s podáním kasační stížnosti.
Nad rámec uvedeného Nejvyšší správní soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že na rozhodnutí o zastavení řízení ve věci sp. zn. 7 Afs 62/2013 nemohla nic změnit ani opětovná žádost stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků a žádost o prominutí zmeškání lhůty ze dne 4. listopadu 2013 a ze dne 11. listopadu 2013, neboť stěžovatelka ve svých opětovných žádostech neuvedla žádné nové skutečnosti oproti své předchozí žádosti ze dne 20. srpna 2013, o níž bylo negativně rozhodnuto usnesením Nejvyššího správního soudu dne 10. října 2013 č. j. 7 Afs 62/2013-130. I kdyby však stěžovatelka na podporu svých nových žádostí o osvobození od soudních poplatků uvedla nové skutkové okolnosti, nemohlo by to ani tak vést k osvobození stěžovatelky od soudních poplatků. Nejvyšší správní soud totiž usnesením ze dne 10. října 2013 č. j. 7 Afs 62/2013-130 zamítl žádost stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků z toho důvodu, že návrh stěžovatelky (kasační stížnost ve věci návrhu na obnovu řízení) nemůže být zjevně úspěšný ve smyslu ust. §36 odst. 3 věty třetí zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (tedy pro povahu samotného řízení, a nikoliv pro to, že by stěžovatelka nedoložila a neprokázala, že nemá prostředky k ochraně svých práv).
Ústavní soud ověřil, že napadené usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. listopadu 2013 č. j. 7 Afs 62/2013-160 je dostatečným a přesvědčivým způsobem odůvodněno a závěrům toho soudu nelze z hlediska ústavnosti nic vytknout.
Při shrnutí výše uvedeného Ústavní soud neshledal, že by výše uvedeným postupem Nejvyššího správního soudu došlo k porušení hmotně právních či procesně právních předpisů, které by mělo za následek porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky.
Ve vztahu k napadenému usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. května 2013 č. j. 10 Af 58/2011-363 posoudil Ústavní soud podanou ústavní stížnost jako nepřípustnou.
Vzhledem k tomu, že stěžovatelka ani po výzvě soudu ve stanovené lhůtě nezaplatila soudní poplatek, sama zavinila, že řízení o kasační stížnosti muselo být zastaveno. Protože kasační stížnost nebyla podána řádně, stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytoval a ústavní stížnost je proto ve vztahu k výše uvedenému usnesení Městského soudu v Praze nepřípustná (ust. §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Stěžovatelka v ústavní stížnosti dále navrhla, aby jí Ústavní soud přiznal náhradu nákladů právního zastoupení. Pokud jde o náklady právního zastoupení, může soudce zpravodaj za podmínek uvedených v ust. §83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu rozhodnout, že náklady na její zastoupení zcela nebo z části zaplatí stát, ovšem pouze v případě, že ústavní stížnost nebyla odmítnuta. Jak však plyne ze shora uvedeného v nyní projednávané věci byla ústavní stížnost odmítnuta, takže podmínky stanovené citovaným zákonným ustanovením naplněny nebyly.
Podle ust. §62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu může Ústavní soud v odůvodněných případech podle výsledků řízení usnesením uložit některému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi, aby zcela nebo z části nahradil jinému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi jeho náklady řízení. V dané věci neshledal Ústavní soud důvod pro jejich přiznání, již s ohledem na výsledek řízení.
Na základě těchto skutečností Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost v části směřující proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. listopadu 2013 č. j. 7 Afs 62/2013-160 a návrh na přiznání nákladů právního zastoupení podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl; ústavní stížnost v části směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. května 2013 č. j. 10 Af 58/2011-363 Ústavní soud odmítl podle ust. §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. srpna 2014
Jiří Zemánek
předseda senátu