ECLI:CZ:US:2014:2.US.426.14.1
sp. zn. II. ÚS 426/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatele Pavla Chytila, zastoupeného JUDr. Romanem Chytilem, advokátem, se sídlem Jiráskova 9, 750 00 Přerov, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. října 2013, č. j. 68 Co 445/2013-162, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Stěžovatel se podanou ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení s tvrzením, že jím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 22. října 2013, č. j. 68 Co 445/2013-162, bylo odmítnuto odvolání žalobce (stěžovatele), kterým v řízení o zaplacení částky 4,835.369 Kč s příslušenstvím brojil proti zamítavému rozsudku soudu prvního stupně. Odvolací soud odvolání odmítl podle §43 odst. 2, ve spojení s §211 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), neboť žalobce i přes výzvu (usnesení Okresního soudu pro Prahu 2 ze dne 2. září 2013, č. j. 10 C 91/2012-158) nedoplnil své odvolání tak, aby z jeho obsahu bylo zřejmé, v čem je konkrétně spatřována nesprávnost rozhodnutí nebo postupu soudu prvního stupně.
II.
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá porušení shora uvedeného ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces. Jednak zpochybňuje samotný fakt, že mu bylo doručeno usnesení, v němž byl vyzván k odstranění vad podání, jednak brojí proti závěrům odvolacího soudu ohledně náležitostí, rozsahu a požadavků na odvolání. Ve vztahu k prvnímu okruhu námitek stěžovatel uvádí, že usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 2. září 2013 do datové schránky vůbec neobdržel, a to i přes existenci potvrzení o dodání a doručení do datové schránky, které je založeno ve spise Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 10 C 91/2012. Co se týče druhého okruhu námitek, konstatuje, že jeho odvolání netrpělo vadami, pro něž by muselo být odmítnuto. Zdůrazňuje, že odvolání splňovalo všechny náležitosti kladené na podání §42 odst. 4 o. s. ř. Bylo v něm specifikováno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá i v čem je spatřována nesprávnost napadeného rozhodnutí.
III.
4. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti (§42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž dospěl k závěru, že v tomto případě tak tomu není.
5. Podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
6. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
7. V dané věci bylo odvolání stěžovatele usnesením odvolacího soudu odmítnuto z důvodu neodstranění vad. Ústavní soud ve stanovisku pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 26/08 ze dne 16. prosince 2008 (ST 26/51 SbNU 839; 79/2009 Sb.) konstatoval, že podle §229 odst. 4 občanského soudního řádu může účastník napadnout žalobou pro zmatečnost pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání. Účastník, jehož odvolání bylo odmítnuto, disponuje na základě uvedeného ustanovení procesním prostředkem, na jehož základě může nechat přezkoumat, zda závěr odvolacího soudu, že odvolání muselo být odmítnuto, je v souladu se zákonem, potažmo s ústavním pořádkem. Z tohoto důvodu je třeba žalobu pro zmatečnost podle uvedeného ustanovení považovat za procesní prostředek, jehož vyčerpání je předpokladem přípustnosti ústavní stížnosti.
8. Ústavní soud z ničeho nezjistil, že by stěžovatel žalobu pro zmatečnost podal, natož že by tento mimořádný opravný prostředek již (plně) "vyčerpal", tedy dosáhl rozhodnutí o něm (srov. i §72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu). S ohledem na výše uvedené Ústavnímu soudu tak nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout jako nepřípustnou podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. června 2014
Jiří Zemánek, v. r.
soudce Ústavního soudu